V minulých dnech schválilo federální shromáždění novelu zákona č. 29/1984 Sb. o soustavě základních a středních škol, tzv. školský zákon, který platí od 1. června 1990. Tento zákon má velký význam, neboť opět umožňuje zřizování soukromých a církevních škol.
57b uvádí:
-
Školy církevní nebo školy náboženských společností (dále jen „církevní školy“) jsou církevní základní školy, církevní speciální školy, církevní střední školy a církevní učiliště; (…)
-
Působnost při zajišťování povinné školní docházky a ve věcech všeobecné pedagogických vykonávají vůči církevním školám ministerstva školství.
-
Bližší podmínky pro zřizování a činnost církevních škol stanoví ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí vyhláškou.
§ 57c zní:
Vzdělání získané v soukromých a církevních školách je rovnocenno vzdělání získanému v ostatních školách podle tohoto zákona.
Z novely vyplývá, že právo založit křesťanskou školu má jakékoli náboženské společenství, tedy i takové, které pro tento účel vzniklo. Lze proto zakládat (a již se tak děje) školy nadcírkevní, ekumenické.
O zřízení církevních škol již požádaly: synodní rada českobratrské církve evangelické, českomoravská provincie římské unie řádu sv. Voršily, Klub přátel Bratrských škol, Společnost křesťanských mateřských škol a Ústředí katolických škol. Tyto církve a organizace by rády založily gymnázia, školy mateřské, základní, dívčí, rodinné a zdravotní. V oblasti soukromých §kol je též zájem o školy odborné a umělecké. Celkově tento výčet odpovídá neuspokojené poptávce po kvalitním vzdělání i hladu po chybějících oborech a hodnotách, které minulý režim neuznával.
Předběžný souhlas se zřízením školy, který MŠMT ČR na požádání vydá, nedává ovšem žádné právní záruky a v nadcházejícím školním roce je to vlastně krok do neznáma, protože vyhláška, o které se zmiňuje odst. 3 § 57b, není ještě zpracována. Velmi bude tedy záležet na profesionalitě řízení a vyučujících vznikající křesťanské školy, aby start nového typu školy zvládli a přitom dokázali realizovat ideály, které si předsevzali. Celý mechanismus realizace církevních škol se musí nejprve vypracovat a jak víme, i zde, přestože v obecném zájmu je církevní školy podporovat (koresponduje to také se závěry Helsinské konference), je vše podřízeno finančním možnostem. Státní rozpočet byl sice ke školství „štědrý“ a ve všeobecném snižování výdajů ponechal resortu loňský příděl, pro zdevastované školství je to však útěcha jen velmi slabá. Jestliže se totiž zabezpečí zavedení devátých tříd základní školy a upraví platy učitelům, na další již mnoho nezbývá. Církevní škola si proto musí v současné době sama zajistit budovu a zejména naklonit národní výbory (KNV, ONV), pod které prozatím spadá. Pokud se jí to podaří, může jednat dál. Předloží zřizovací dekret a adresu školy, prokáže se, že nežádá finanční příděl a předloží zpracovanou koncepci oboru, který chce vyučovat. Tento poslední krok má snazší škola, která chce vyučovat podle již schválených pedagogických dokumentů existujících oborů.
Jsou-li splněny všechny předpoklady, je škola zařazena do sítě škol, tj. přehledu škol a oborů v českých zemích. Všeobecné by mělo dále platit, že provoz církevních škol hradí plné výši stát. Zřizovatel, tedy církev či náboženské společenství, může škole přispívat, a tak zajišťovat prostředky nad běžný standard. Jak se však tento předpoklad splní, ukáže teprve budoucnost.