Platforma pro sociální bydlení již dva a půl roku sdružuje neziskové organizace, sociální pracovníky, akademiky, sociální aktivisty i lidi se zkušeností bezdomovectví a snaží se prosadit zavedení systému sociálního bydlení, který by řešil selhání trhu s bydlením a pomáhal jeho obětem. Platforma se přitom pokouší zavést do českého prostředí inovativní postupy známé ze zahraničí, především přístup housing first, který nefunguje na základě zásluhovosti, ale prosazuje myšlenku, že člověk nejprve musí dostat důstojné bydlení, aby pak mohl úspěšně řešit další sociální problémy. Přístupem housing first, problémem ubytoven a snahou zapojit do řešení problému lidi, kterých se to týká, jsme se zabývali na stránkách Protestantu v rozhovoru s tehdejší mluvčí Platformy Lindou Sokačovou (Pt 1/2014). S téměř dvouletým odstupem vám přinášíme rozhovor se sociálním antropologem a analytikem Platformy Janem Snopkem, který vysvětluje, jakých úspěchů i neúspěchů se za tu dobu dosáhlo, jak vypadá schválená koncepce sociálního bydlení nebo jestli lze cíle Platformy prosadit cestou aktivismu.
Rozhovor s Lindou Sokačovou končí jistou nadějí, že by nová vláda mohla schválit tolik potřebný zákon o sociálním bydlení, který by chudým lidem nabídl důstojné životní podmínky. Vládu sestavili spolu s lidovci hnutí ANO a ČSSD, kteří měli podle analýz Platformy v programu nejlépe zpracovanou koncepci sociálního bydlení. Co v tomto ohledu zatím nová vláda přinesla?
Všichni jsme byli plní nadějí a to také proto, že se na dva klíčové rezorty (Ministerstvo práce a sociálních věcí a funkce ministra pro lidská práva) dostali politici, kteří jsou v sociální a lidskoprávní oblasti považováni za velmi progresivní, totiž Jiří Dienstbier a Michaela Marksová. I ze začátku po těch volbách to vypadalo velmi nadějně. Bylo schváleno vládní programové prohlášení, jehož součástí bylo přepracování koncepce sociálního bydlení a schválení zákona o sociálním bydlení. Relativně záhy došlo k ustavení několika pracovních skupin při MPSV, které se začaly skutečně scházet. Už ze začátku se ale ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Ve skupinách bylo tolik aktérů zastupujících tak rozdílné zájmové skupiny, že bylo strašně složité se na čemkoliv dohodnout.
V čem byla ta základní dělící linie a klíčové rozdíly v chápání problému?
Platforma prosazuje myšlenku, že sociální bydlení by mělo být dostupné všem, kdo jsou v situaci bezdomovectví nebo jsou ubytováni nevyhovujícím způsobem. Naši oponenti říkali, že sociální bydlení by mělo být dostupné jen pro ty, kdo si ho zaslouží. Důležitý byl ten aspekt zásluhovosti. Když jsme o tom ale diskutovali, ukazovalo se, že by ten nárok podle nich pak neměl vlastně téměř nikdo.
Jak se ta spolupráce s vládou vyvíjela do teď?
Činnost pracovních skupin nakonec úplně skončila a ministerstvo začalo na koncepci pracovat samo. Když se k nám potom dostaly první verze koncepce, byli jsme dost zklamaní, protože v nich chyběly téměř všechny naše priority. Postupem času, pravděpodobně pod tlakem různých aktérů včetně Platformy, se koncepce začala přibližovat naší představě a my jsme se rozhodli, že dokument podpoříme. Také proto, že se celý proces opozdil a my jsme si uvědomili, že pokud ten dokument nebude schválen teď, tak už pravděpodobně nebude schválen vůbec. Blíží se polovina volebního období a pokud by se ještě na tom dokumentu půl roku pracovalo, a teprve pak se začal připravovat zákon, nebude pro něj v parlamentu před volbami nikdo hlasovat, protože je to velmi kontroverzní a nepopulární téma.
V říjnu vláda koncepci nakonec opravdu schválila. Jste tedy spokojeni?
V zásadě spokojeni jsme, i když některé body bychom si představovali trošku jinak a některé jsou formulovány dost nejasně.
Těsně před schválením koncepce proběhla před dveřmi Ministerstva práce a sociálních věcí akce Noc venku. Členové Platformy a aktivisté přespávali ve spacácích na ulici a protestovali proti navrhované novele zákona o pomoci v hmotné nouzi. Michaela Marksová se rozhodla snížit maximální možnou výši doplatku na bydlení nejdříve na 72, pak na 80 % tzv. normativních nákladů na bydlení. Argumentem ministryně je zamezení byznysu s chudobou a zastavení toku státních peněz majitelům ubytoven. Platforma přitom poměry na ubytovně také dlouhodobě kritizuje. Můžeš tedy vysvětlit, co vám na tom rozhodnutí vadí?
Náš postoj může být pro někoho těžko srozumitelný, protože jsme to byli právě my, kdo jako první začal upozorňovat na problematičnost ubytoven, a to ještě za minulé vlády.
Tohle ale není první pokus snížit doplatky na bydlení. Podobný návrh už byl schválen vloni. Ministerstvo tehdy prosadilo první zastropování výše, do jaké mohou být vypláceny doplatky na bydlení na ubytovnách. My jsme se zabývali v terénu dopady toho rozhodnutí a zjistili jsme, že předpoklad ministerstva se nenaplnil. Nedošlo k omezení byznysu s chudobou ani ke snížení cen ubytoven. Lidé museli platit stejnou cenu, ale dostávali nižší dávky, takže šetří na jídle a dalších základních potřebách. S aktuálním návrhem ministerstvo přišlo, aniž by si vyhodnotilo dopady minulé novely. Kdyby došlo k dalšímu snížení, tak by to na některé rodiny mělo už opravdu drastické dopady.
Ať se ubytovny regulují, ale až ve chvíli, kdy pro lidi, kteří tam žijí, bude existovat nějaká důstojnější alternativa. Nemůžeme rozhodně dopustit, aby lidé na ubytovnách museli hladovět nebo ztráceli střechu nad hlavou, protože jim stát ve jménu boje proti byznysu s chudobou sebere jediné prostředky.
Ještě k ubytovnám. Slyšel jsem, že duchcovští Romové dostali od majitele ubytovny zákaz demonstrovat proti vyhlášce namířené proti Romům, s pohrůžkou, že je jinak připraví o bydlení. Vít Lesák z Platformy zase pro Český rozhlas řekl, že některé ženy jsou majiteli ubytoven nuceny k prostituci. V jaké míře dochází k případům, kdy majitel ubytovny přímo zneužívá nájemníky a omezuje jejich svobodu?
Celkově to zmapováno není, ale ty případy, které zmiňuješ, nejsou ojedinělé. S tím, že majitel zakazuje nájemníkům politicky se projevovat, jsme se setkali opakovaně. Např. v Ostravě se romští aktivisté snažili aktivizovat obyvatele ubytoven proti neonacistickým pochodům, majitelé ubytoven je ale v některých případech prostě nepustili. Nucená prostituce také jistě není ojedinělým případem, obyvatelé ubytoven jsou také někdy nuceni pro majitele ubytoven zdarma pracovat nebo dělat nějakou formu ilegální činnosti.
Měli bychom samozřejmě rozlišovat, ubytovny vypadají různě. Některé jsou opravdu strašlivé, u některých ale není na první pohled poznat, jestli se jedná o ubytovnu nebo bytový dům. Nicméně i ty lepší se vyznačují některými problematickými rysy jako je právní nejistota nebo segregace.
Platforma neprosazuje sociální bydlení pouze na státní, ale i na komunální úrovni. Teď se zdá, že sociální bydlení budou mít k dispozici občané Brna. Ty se na přípravě brněnského sociálního bydlení podílíš. Jak to vypadá a v čem jsou vaše plány inovativní? Jaký z toho máš pocit?
Celkově z toho mám moc dobrý pocit. V Brně vznikla po volbách koalice, jejíž součástí je hnutí Žít Brno, které má velmi progresivní pohled na různé otázky včetně sociální oblasti a právě zástupci tohoto hnutí oslovili před nějakým časem Platformu s tím, že by chtěli pomoct vytvořit koncepci sociálního bydlení.
V rámci příprav kapitoly o bydlení ve Strategickém plánu sociálního začleňování se nám podařila spousta zajímavých věcí včetně toho, že jsme přivezli dva světově významné experty na problematiku řešení bezdomovectví. První z nich byla paní Katherine Gale, která v minulosti mj. předsedala americké federální komisi pro ukončování bezdomovectví rodin s dětmi. Druhým byl profesor Volker Busch-Geertsema, hlavní výzkumník Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci (FEANTSA).
Tihle lidé se přímo podíleli na přípravě koncepce?
Zahraniční experti dělali celodenní workshopy, kterých se účastnili brněnští politici a úředníci z brněnského magistrátu a jednotlivých městských částí. To samo bylo velmi důležité, aby docházelo k nějakému posunu ve vnímání celé problematiky vyloučení z bydlení a bezdomovectví a ve vnímání možnostech řešení. Tito experti ukázali místním lidem, že problémy, které se zdají být neřešitelné, se v řadě států a měst v zahraničí úspěšně řešit dají.
Ta práce ale samozřejmě nespočívala jen ve workshopech. Postupně jsme formulovali priority a cíle, které jsou opravdu velmi progresivní.
Co znamená v tomhle kontextu progresivní?
Těch zajímavých věcí je na té připravované brněnské strategii celá řada. To slovo „připravovaný“ bych chtěl ale zdůraznit, protože ta strategie bude teprve schvalována. Samozřejmě nemůžeme s jistotou říct, jak bude schválený návrh vypadat. Vypadá to ale, že tam budou nástroje, které se dají shrnout pod název přístupy zaměřené na bydlení. To znamená, že kladou hlavní důraz na nepodmíněný přístup ke standardnímu bydlení pro lidi, kteří z něj byli dosud vylučováni, na skutečně systémovou prevenci ztráty bydlení a na zajištění flexibilní podpory prostřednictvím sociálních služeb nabízených na základě individuálních potřeb přímo v domácnostech. Asi nejvíce nás těší, že se zde – pokud vše dobře dopadne – budou testovat nástroje známé jako housing first (bydlení v prvé řadě) pro rodiny s dětmi z ubytoven i pro osamělé lidi bez domova. Když jsme ještě nedávno o těchto nástrojích mluvili třeba i mezi odborníky, dívali se na nás jako na blázny. Zdálo se jim to příliš radikální v tom smyslu, že je to v kontextu ČR neprosaditelné. Teď to vypadá, že se toho v Brně snad dočkáme. Všechno jsou to pilotní projekty, které budou v České republice pilotovány více méně poprvé, ale zároveň v rozsahu, který rozhodně není zanedbatelný.
Zdá se mi, jako by jedním z hlavních problémů lidí bylo uvažování lidí, které rozhoduje o tom, co je možné a co ne. Vůbec to, že Platforma mluví o ukončování bezdomovectví, je pro někoho možná překvapivé, protože je zvyklý přemýšlet o bezdomovectví jako o něčem přirozeném, co ke společnosti patří.
Rozhodně si nemyslím, že by bezdomovectví bylo normálním stavem. To jsou konkrétní situace, které mají vždycky nějaké socioekonomické příčiny.
To, že mluvíme o ukončování bezdomovectví, je skutečně v České republice novinkou. Paradigma ukončování bezdomovectví stavíme do protikladu k paradigmatu správy bezdomovectví. To je ten tradiční přístup, který se snaží poskytnout krizovou pomoc lidem na ulici, ale už se mu nedaří (a ani o to příliš neusiluje) umožnit lidem znovu běžné bydlení, aby se mohli věnovat řešení dalších sociálních problémů.
Platforma nespolupracuje jen se státem a představiteli obcí, ale také s mnohými křesťanskými organizacemi, které se problému bezdomovectví tradičně věnují (Charita, Diakonie, Armáda spásy). Jaké máš v tomto ohledu zkušenosti? Jsou otevření inovativním konceptům housing first?
S těmito organizacemi jsme se samozřejmě dostávali do kontaktu od samého vzniku Platformy. Některé z nich byly nebo jsou členy Platformy. Myslím, že ty organizace vykonaly na poli práce s lidmi bez domova ohromné a úctyhodné množství práce. Byly to ty neziskové a mezi těmi především ty církevní organizace, které po roce 1989 zakládaly první služby pro lidi bez domova a postupem času pro ně utvořily ucelenou síť služeb. Jednalo se ale o služby, které jsem nazval tím slovem krizové. Ty jsou potřebné, ale nejsou dostačující. Je pravdou, že i když náš obecný cíl je stejný, tyto organizace by většinou postupovaly pozvolněji, než jak to navrhujeme my. My jsme ale toho názoru, že lidé v bytové nouzi nemohou čekat dalších deset nebo dvacet let.
Vy jste v Platformě byli během posledních necelých dvou let v různých pozicích. Spolupracovali jste s vládou na koncepci, ale také jste demonstrovali a organizovali přespáváním před ministerstvem. Jaké strategie jsou v prosazování důstojného bydlení nejefektivnější?
Těch zkušeností je hodně, ale nedají se jednoduše zobecnit. Od počátku byla Platforma široce rozkročena v tom smyslu, že se tam ocitly různé druhy organizací a různí jednotlivci, kteří přicházeli z různých prostředí: etablovaní poskytovatelé sociálních služeb nebo akademici, ale také sociální aktivisté nebo lidé se zkušeností bezdomovectví. Přístupy k prosazování sociálního bydlení se pak samozřejmě lišily.
V jednu chvíli to vypadalo, že se Platforma bude spíš ubírat tou cestou oficiálních jednání s vysoce postavenými politiky a v tu chvíli aktivističtější formy prosazování našich myšlenek ustoupily do pozadí. Postupem času s námi ale ministerstva přestávala komunikovat. Z toho důvodu jsme v několika případech přistoupili k nátlakovějším a aktivističtějším strategiím. Kromě otevřeného dopisu jsme dělali také happeningy. Před poslaneckou sněmovnou proběhl happening, který měl upozornit na problematičnost tzv. Stanjurova přílepku, v důsledku jehož schválení spáchal sebevraždu jeden člověk žijící do té doby v ubytovně v Ostravě. V neposlední řadě to byl zmíněný happening Noc venku, protest ve formě přespávání na schodech MPSV.
V případě posledního happeningu se nám podařilo přilákat velký zájem médií a významným způsobem formovat způsob, jakým se o problému psalo.
Na webu Platformy stojí: „Česká republika potřebuje ukončovat bezdomovectví.“ Kdy bude ukončeno bezdomovectví v ČR?
Úplně nebude bezdomovectví asi ukončeno nikdy, zároveň si ale myslím, že je možné ho ukončovat. Je možné postupně snižovat počet lidí, kteří žijí v situaci bezdomovectví. Prostřednictvím efektivního systému prevence ztráty bydlení je možné snižovat počty lidí, kteří se do této situace vůbec dostávají. Je možné nastavit takový systém, aby lidé, kteří se do té situace už dostanou, v ní nebyli dlouho. Maximálně v řádu týdnů nebo měsíců, ale rozhodně ne léta nebo desítky let, jak je tomu dnes. To všechno je možné. Kdy se takového stavu podaří dosáhnout, to je samozřejmě těžká otázka.
Pokud by byl ten zákon o sociálním bydlení byl schválen v příštím roce, tak ještě nějakou dobu bude trvat, než ten systém bude zaveden. Bude tam nějaké přechodné období – možná až deset let – než ten systém začne fungovat se vším všudy. Už v průběhu této doby by se ale měla situace postupně zlepšovat.
Za rozhovor děkuje Jakub Ort