vychází v Brně šestkrát do roka za podpory holandské nadace Algemene Loterii Nederland. Redakční rada odpovídá názvu časopisu: je mezinárodní. Mezi početné příznivce, kteří tvoří radu poradců, náleží myslitelé jako R. Scruton, M. Kusý, N. Lobkowicz.
Během sedmdesátých až devadesátých let vzniklo bezpočet nových písní. Ve zpěvníku, který teprve vyjde, je nashromážděno přes pět set titulů, a i to je jen výběr. Ne všechny jsou stejně dobré kvality. Ne všechny jsou využitelné pro chrámové bohoslužby. Ale mnohé se pro bohoslužebné užití hodí. Některé nám připomínají, že naše bohoslužba by měla nabýt nových forem a větší otevřenosti než naše dnešní klasická liturgie připouští a tuší. V době husitské také písně napomohly tomu, že bohoslužby pozbyly mešní ráz. Tajemství Boží přítomnosti se již neskrývalo jen v obřadu, ale zejména ve slovu.
Titul almanachu Nového Prostoru vzbuzuje otázku, kdo s kým je spolu již dvacet let? Při jeho četbě se postupně vyjasňuje, že již 20 let se bez sebe navzájem neobejdou redaktoři časopisu Nový Prostor a řádní prodejci – bezdomovci a navzájem doufají, že i nadále se budou s úspěchem prodírat labyrintem české společnosti. Týdeník s důrazem na sociální témata a alternativní kulturu (1999) se za několik let stal specifickým časopisem, do něhož přispívají i řádní prodejci bezdomovci básněmi, články a exkluzivními rozhovory se zajímavými osobnostmi.
postoupila do druhého ročníku. Tentokrát se soustředíme na novozákonní zvěst, zpracovanou pro děti ve druhém díle publikace Cesta Božího lidu. Metodický postup zůstává stejný jako v prvním ročníku (viz Katechetická příloha 1991–1992 č. 1). Publikace Cesta Božího lidu a Katechetická příloha můžete použít několikerým způsobem: pro vyučování v nedělní škole, pro vedení dětských biblických hodin, pro přípravu programu do sdružení mládeže apod.
Nové evangelické písně jsou důstojným pokračováním evangelické tradice, Která ožívala v českém protestantismu vždy, když se rodilo nové sebeporozumění věřících. Nejedna se o tradici konzervativního typu, která by úzkostlivě navazovala jen na předchozí impulsy. Tvůrci písní byli zasaženi zvěstí evangelia a nenechali si ji pro sebe. Od samého počátku husitství a bratrství přes dobu toleranční a dobu sionských básníků až ke spirituálům a evangelickým prorockým písním nás provází nepřeberná řada kancionálů a zpěvníčků – svědků této evangelijní katechetické tradice.
Academia, Praha 1990
V České republice byl naposledy trest smrti vykonán 2. 2. 1989, ve Slovenské 8. 6. 1989. Trest smrti zrušila novela trestního zákona, účinná od 1. 7. 1990. Před listopadem se o zrušení absolutního trestu usilovalo zejména prostřednictvím petic. Po jeho zrušení se sporadicky ozývaly rozhořčené klasy nad „unáhleným“ rozhodnutím parlamentu, požadující jeho obnovení. Tábor řečníků se pomalu rozrůstá a je možné, Že za nějaký čas díky veřejnému mínění budeme stát před problémem, zda u zrušení absolutního trestu zůstat nebo opět novelizovat.
(zamyšleni nad románem J. M. Simmela Láska je jen slovo, Práce 1991)
Kdyby tato kniha byla jen o lásce, nebylo by celkem o čem přemýšlet. Šlo by o jeden z mnoha příběhů lásky a zrady, vášně a vystřízlivění, a zápletka by se zdála celkem banální. Román je však zároveň svědectvím o dopadu vin otců (a matek) na nejmladší generaci.
Prvním příznakem odporu vůči společenskému útlaku bývá ústní tradice – příběhy, písně, pohádky, anekdoty. Černoši v Americe zpívali spirituály a vyprávěli různé zpracované příběhy z bible. Japonské pohádky o moudrém soudci Ookovi byly prvním zárodkem obrany proti bezbřehému samurajskému bezpráví. A není náhoda, že i u nás za vlády komunistů se dospělí tak rádi dívali na večerníčky a vyprávěli si politické vtipy.
Idea univerzálních lidských práv nevznikla v antické polis, ani v helénském kosmopolitním či římském imperiálním prostředí, ani mezi dědici římské tradice, kteří se k ní přiznávali traslatiem imperií na církevní či světské půdě. Nevznikla ani jako plod středověkých univerzitních učilišť, z nichž jen některé měly povoleno studovat římské právo. Nevznikla ani jako chtěná či nechtěná součást zvykového práva. Zemské a městské právo v kontaktu s římským právem se mohlo stát zárodečnou půdou pro formulaci obchodních práv jedince (italská města ve 14. stol.), popř.