Jan A. Dus

S biskupem Polykarpem jsme se již seznámili (Pt 7/2025), když jsme nahlédli do jeho pastýřského listu Filipským.

Autorem první pasáže je Ignác, zvaný též Theoforos, biskup v syrské Antiochii, který byl zřejmě na konci vlády císaře Trajána před rokem 117 zatčen, deportován do Říma a tam popraven.

Dopis, který kolem roku 120 psal biskup Polykarp ze Smyrny do sboru ve Filipech, považovali někteří vykladači za pouhou snůšku biblických citací a narážek.

Mučednická smrt apoštolů Petra a Pavla v Římě, jež se tradičně připomíná 29. června, je pozdním konstruktem, jehož smyslem je prosazování římského primátu v církvi.

Podobenství, v němž je život církve přirovnáván ke stavbě věže, pochází zřejmě z poloviny 2. století a najdeme je v rozsáhlém vizionářském spisu zvaném Hermův Pastýř

Základem Večeře Páně jsou přirozeně slova samotného Ježíše, jak jsou tradována v listu apoštola Pavla (1K 11) a ve třech evangeliích (Mk 14 viz výše; Mt 26; Lk 22).

Nevíme přesně, proč se na sklonku prvního století rozhádali korintští křesťané. Víme však, jak se to jevilo jejich souvěrcům v dalekém centru impéria.

V Sínajském rukopise ze 4. stol. se tzv. List Barnabášův nachází hned za knihou Zjevení

Didaché je jedním ze spisů tzv. apoštolských otců; pod tímto názvem (ujal se až v 17. století), se skrývá několik autorů, v nichž křesťanská obrazotvornost vidí přímé žáky dvanácti apoštolů.