Pro mnohé byl volební triumf Donalda Trumpa nepředstavitelný. K pochopení by jim bývala pomohla kniha Normana Vincenta Pealeho The Power of Positive Thinking (Síla pozitivního myšlení). S Pealeam, farářem reformovaného sboru Marble Collegiate v New Yorku, se dobře znali jak Donald Trump, tak i jeho otec Fred. Mladý Donald jím byl v mnohém ovlivněn. Peale jej také oddal s jeho první ženou Ivankou.
Po tom, co jsem si knihu Síla pozitivního myšlení přečetla, nechápu, že se vliv knihy na Trumpovo jednání projevil až po tak dlouhé době. Kniha totiž vede k tomu, že ti, kteří nasávají „Vyšší Moc“, jsou tím přivedeni k úspěšnosti ve světě. Jde o to jen soustředěně chtít a v tomto smyslu také stále usilovat. Tím se dostáváme k první zásadě Pealeovy knihy: „Věř sám sobě.“
Kniha oslavovaného kazatele je plná příběhů těch, jejichž život byl proměněn díky pozitivnímu myšlení a odmítání všeho negativního. Autor doporučuje každodenní jakési psychické vyměšování negativních myšlenek. Ty máme nahradit myšlenkami optimistickými za opory povzbuzujících citátů z Bible.
K faráři Pealeovi přicházeli často lidé obtížení starostmi, kteří ve svém podnikání trpěli syndromem „Midas naruby“ (pozn. Midas z řecké mytologie – čeho se dotknul, to se obrátilo ve zlato). Za podpory Pealova pozitivního myšlení se průběhu jednoho roku proměňovali v lidi radostné, úspěšné a plné vděku. Tak se i Trump hodí do katalogu Pealeových úspěšných příběhů. Není však mezi prezidenty jediným. Ronald Reagan a Richard Nixon jimi byli také.
Je ovšem pro křesťana vůbec možné, přiklonit se k filozofii, či spíše ideologii (pozn. překladatele), která tak silně spoléhá na Bibli a jejíž první stále opakovanou výzvou je prohlášení apoštola Pavla „Všechno mohu skrze Ježíše Krista, který mě posiluje“? K tomu Peale poznamenává: „Toto podivuhodné tvrzení je nejmocnější protilátkou na světě proti komplexu méněcennosti.“
Zdá se, že Peale předešel o dobré půl století současný způsob rozvažování. V jeho výzvách najdeme důraz na vnímání prostředí, ve kterém žijeme, na vydělení si času ticha (čtvrt hodiny denně) k vyčištění hlavy, na přenášení pozitivního myšlení na druhé (tzv. modlitební bomby). Je přeci smysluplné být radostné mysli, což přispěje našemu rozpoložení lépe nežli předtuchy neúspěchu.
Zdá se však, že panu Pealeovi snad nikdy nedošlo, že Hospodina není možné podrobovat zkouškám. V knize se vypráví historka o účinnosti pozitivního duchovního myšlení. Řidič, který veze Peala na jednání, jede šílenou rychlostí. Když ho pan Peale napomíná, řidič ho ujišťuje: „Nemějte obavy z mého řízení. Býval jsem dříve také v zajetí všelijakých nejistot, ale dostal jsem se z toho.“ Ukázalo se, že to bylo pomocí kartiček s biblickými citáty, připevněnými v autě tak, aby se daly číst. Zde by asi většina čtenářů očekávala, že Peale řidiče upozorní, že takové verše přece neopravňují k jízdě smrtelnou rychlostí. Ale kdepak! Peale se spokojeně i se svou bezpečností odevzdal do rukou Páně.
Dalším zneklidňující rys Pealeova přístupu spočívá v tom, že zřejmě Boha vidí jako správce nebeského katalogu s nabídkou zboží, jež má povinnost dle objednávky doručit. V určité chvíli Peale sice připustí, že jsou situace, kdy nemusíme dostat vše, co chceme. Je to tehdy, když Bůh sám zabezpečuje, abychom nechtěli něco, co pro nás není dobré. Přesto je to tak, že my žádáme a On nám vše poskytuje jako takový výrobce, který zaručuje dobrý záruční servis.
Jestliže tedy Donald Trump absorboval třeba jenom zlomek této „stačíš-na-to“ filozofie-ideologie, zdárně ho to charakterizuje. Když byl podnikatelem, skutečně zastával názor „klesneš-li zcela na dno, pak je jen jediný možný směr, a to je vzhůru.“
Nelze si ovšem nevšimnout, že kniha téměř nic nesděluje o konečnosti zde na zemi, na kterou je veškeré pozitivní myšlení vázáno. Úspěšnost je zkrátka zaručena, aniž by byl nějak zpochybněn sám koncept pozemského úspěchu. Vypadá to, že autor (ani jeho slavný učedník) na určité části Písma snad nikdy nenarazil. Dočteme se například o tom, jak matka Jakuba a Jana chce pro své hochy ty nejvyšší posty a Ježíš na to opáčí, že mu zřejmě nejde právě o to, co ona má na mysli. Ale abychom byli k panu Pealeovi spravedliví, právě tento přístup novému americkému prezidentu zřejmě vyšel. Co to může znamenat v den soudu, je pak docela jiná otázka.
(Podle Melanie McDonagh, komentátorky London Evening Standard převedli a upravili D. a T. Bískovi)