Negativní vliv opozičního seskupení v ČCE na vývoj a činnost této církve 1988 (dokončení)
V souvislosti s přípravou synodu ČCE se zřetelné projevily snahy opozičně orientovaných osob, včetně signatářů Charty 77, využít současných celospolečenských přeměn pro své vlastní cíle. Jedná se nejen o požadavky k navrácení státních souhlasů pro výkon duchovenské činnosti těm kazatelům, jimž byl na základě jejich nepřátelské činnosti odejmut, ale i o požadavky ke zjednodušení procesu jeho udělování. Dále projevily snahu o celkovou změnu statutu postavení církve vůči státní správě a požadavky – novelizace Ústavy ČSSR, církevních zákonů a dalších právních norem, včetně příslušných paragrafů trestního zákona.
XXV. synod, na němž byla provedena volba duchovenské části vedení církve – synodní rady, zasedal ve dnech 18. až 21. listopadu 1987 v Praze. Tomuto vrcholnému zasedání ČCE předcházely konventy jednotlivých seniorátů, na nichž byli voleni funkcionáři seniorátů i synodálové (delegáti na synod – pozn. autora).
Již od samého zahájení synodu byly ze strany opozičních sil v ČCE vyvíjeny maximální snahy o revokaci (zrušení) výsledků synodního zastupitelstva s cílem prosadit představitele NOVÉ ORIENTACE Jana Čapka do synodní rady a vytvořit vhodné podmínky pro zvolení dalších opozičníků Pavla Smetany a Jana Trusiny do vedení církve.
Současná situace je tedy charakterizována úsilím stoupenců NOVÉ ORIENTACE nadále popularizovat osobu Jana ČAPKA v církvi.
V průběhu jednání synodu opoziční síly, sdružené v NOVÉ ORIENTACI, využily argumentace o nutnosti reagovat na vnitropolitickou situaci v duchu přestavby a demokratizace života společenství v Československu.
Pod tlakem opozičních sil se někteří pozitivní kandidáti na funkce v synodní radě vzdali své kandidátky na volbu, čímž uvolnili místa pro členy a přívržence NOVÉ ORIENTACE. V jednání XXV. synodu se tak piné projevily záměry opozice v ČCE, která prosadila na pořad jednání vlastní, nepřátelsky zaměřené požadavky a dosáhla jejich projednání plénem.
Opozice rovněž prosadila, aby se jednalo o dopisu prezidentu republiky a všeobecné amnestii pro tzv. politické vězně, zmírnění trestů za trestné činy proti společenskému a soukromému vlastnictví’, za špionáž a její přípravu. Aktivní člen CHARTY 77 Jan DUS získal podpisy 25 synodálů ČCE k podpoře projednání a následnému odeslání dopisu prezidentu republiky. Někteří synodálové pak jednotlivé části dopisu dále rozkomentovávali v průběhu zasedání synodu.
Přesto, že zmíněný dopis nebyl odeslán prezidentu republiky, je možno konstatovat, že získání celé jedné čtvrtiny synodálů signatářem CHARTY 77 k projednání dopisu a celkový průběh a výsledky XXV. synodu prokazatelně dokumentují zvyšující se aktivitu nepřátelských sil uvnitř církve, které takticky využívají „demokratické“ atmosféry jednání pléna ke zmanipulování dalších, zejména mladých věřících pro své záměry.
Cílem této a podobných nátlakových akcí v průběhu zasedání XXV. synodu ČCE bylo prezentovat v kapitalistickém zahraničí uvedené iniciativy jako pozitivní postoj celé církve k současným politickým a právním opatřením socialistického Československa.
Celkovou situaci v českobratrské církvi evangelické komplikují také některá přijatá rozhodnutí ministerstva kultury ČSR. Přes znalost situace v církvi, a to ještě před zahájením XXV. synodu, udělilo ministerstvo kultury předběžný státní souhlas pro výkon funkce některým negativním kandidátům do synodní rady. Uvedená skutečnost napomohla vytvořit příznivé podmínky pro antisocialisticky zaměřené duchovní, aby se mohli stát členy vedení církve.
Státní správa neakceptovala plně připomínky ze strany čs. kontrarozvědky, i když jí byly předem známy některé požadavky NOVÉ ORIENTACE, s nimiž pak církevní opozice vystoupila v průběhu jednání volebního synodu českobratrské církve evangelické.
Postoje některých pracovníků ministerstva kultury tak vytváří dojem, že toto nemá předpokládaný zájem na řešení závažných problémů, které se v posledním období stále častěji vyskytují v některých církvích. Převážnou míru odpovědnosti za řešení církevně politické situace nechávají na orgánech čs. kontrarozvědky. Způsob jednání pracovníků ministerstva kultury ČSR v tomto konkrétním případě nepřinesl rozhodné žádné pozitivní výsledky v oblasti spolupráce mezi MK ČSR a Sborem národní bezpečnosti. Nebyl přínosem ani pro zlepšení vztahů mezi českobratrskou církví evangelickou a socialistickým státem, ale naopak je možné učinit závěr, že vytváří precedent, jehož využijí i ostatní církve. Zde došlo k částečnému ustoupení od zásad státní církevní politiky, a to osobám z řad čs. církevní opozice.
V dalším vývoji je oprávněný předpoklad, že jak současné vedení českobratrské církve evangelické, tak zejména stoupenci církevní opozice NOVÁ ORIENTACE, budou provádět pečlivou analýzu vnitropolitické situace a využívat vývoje v mezinárodně politických vztazích s cílem zintenzívnění své nepřátelské činnosti za podpory zahraničí, především protestantských církví NSR.
Lze očekávat další nátlakové akce souběžně na vedení církve a na orgány státní správy, i ovlivňování ostatních protestantských denominací se záměrem koordinace nepřátelské činnosti.
Eliminace této činnosti vyžaduje od orgánů čs. kontrarozvědky zaměřovat se na mladé členy církve, u nichž je předpoklad studia bohosloví na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě a budovat perspektivní agenturu z řad mladých duchovních a připravovat ji k převzetí vedoucích funkcí jak v jednotlivých seniorátech, tak i ve vedení českobratrské církve evangelické.
Před následujícími volebními synody v letech 1989 a 1991 bude třeba vytypovat perspektivní kandidáty s cílem nepřipustit, aby do vedení církve byli zvoleni další představitelé opozičních sil. Utlumovat již v zárodku aktivitu opozice a tím zabránit přenášení jejích požadavků cestou vedení církve na státní správu. Nedovolit opozici v českobratrské církvi evangelické, sdružené kolem NOVÉ ORIENTACE, negativně ovlivňovat široké vrstvy věřících, jakož i popularizaci činnosti a zvyšování autority jejích představitelů.