Asi je to věta vyslovená v mnoha obdobách mnohdy, na řadě míst, od mnoha lidí. Je v ní hořkost z nenapravitelného. Zjišťuje, že proti smrti bylo snad někdy možné zakročit, ovšem jen pokud ohrožený člověk byl naživu. Od kohosi jsme očekávali pomoc, ale nebyl tu. Je pozdě.
Jsi útlejší než hlas,
snášíš se jako list,
kéž jen z tvých rukou včas
naučil bych se číst
jsou hebké jako vlas –
z jakých to spadly hnízd?
Na zem, jež ztrácí nás,
snášejí se jak list.
Jsme hluboce znepokojeni způsobem, jakým v posledních měsících někteří veřejní činitelé volají po návratu ke „křesťanským hodnotám nebo kořenům“, „semknutí se kolem své křesťanské identity“ nebo „návratu ke svým křesťanským kořenům“. Přijetí zákona o Velkém pátku jako státním svátku se zdůvodňovalo podporou křesťanské identity oproti náporu identit jiných.
V první polovině listopadu podpoří Divoké husy Ligu vozíčkářů, která pomáhá lidem se zdravotním postižením v každodenním životě, volném čase, práci či vzdělávání a při řešení obtížných situací tak, aby mohli žít podle svých představ.