Není to tak dávno, kdy před každým zavedeným tuzexem postával „nenápadný“ hlouček sveřepě se tvářících veksláků. Mezi zuby cedili na kolemjdoucí: „Bony, bony?“ Jako studenti jsme se bavili tím, že jsme s podobným přízvukem cedili stejně sveřepě na tyto prodejce: „Bony nechci, bony nechci.“
Vzpomněl jsem si na tyto fórky ve chvíli, kdy naše vláda oznámila, že církve nebudou financovány pomocí daňových asignací, ale pomocí jakýchsi „bonů“. I představil jsem si nás faráře, jak podupáváme před farami a mezi zuby cedíme na kolemjdoucí: „Bony, bony?“
Vláda tímto činem na sebe něco prozradila. Ona rozjela restituce. S církevním majetkem se ovšem dodnes nevyrovnala. Zatímco mnozí dostali majetek zpět bez velkých diskusí, církve jsou ne z vlastní viny stále jaksi na pranýři. Vycházejí z toho jako hamižné, nenasytné organizace. Ateistickým režimem ovlivněný člověk s chutí přijímá tuto proticírkevní „propagandu“. Církve vládě „nevoní“ – je to zřejmé i z tohoto jejího posledního rozhodnutí o způsobu financování.
Vláda tím však vyjevila ještě víc. Nenechá občanovi rozhodnout ani o procentu svých daní. Prý by daňové asignace byly příliš anonymní. Ale kdepak! Celý zástup daňových poplatníků by jen mohl rozhodovat o pár korunách měsíčně svobodně! Církvím, sportovcům, kultuře? Ne, nic takového není možné, rozdrobilo by to „centrální plánování“ daní…
Výsledkem tohoto systému bude toto – zatímco v případě asignací by pravděpodobně i velmi okrajoví členové církví na jejich život přispěli, pro bony si dojdou zase jen ti, kteří se v životě sborů angažují. Tj. přispívají dobrovolně a pravidelně a také již proti potvrzení o daru uplatňují patřičný odpočet ze základu daně. Jde to i bez bonů. Brzy budem bony potřebovat. Díky vládo, staráš se, aby si v této „pobolševické“ době církve příliš nevydechly.
Pollyana učí v Knize radosti všechny mrzouty, aby hledali v každé situaci to dobré. Veden touto radou, nalezl jsem i já něco dobrého na vládních církevních bonech. Představte si, že by je vláda nazvala ještě originálněji – třeba „daňové odpustky“. S těmi bychom na trhu neuspěli určitě, bony přece jen měly zvuk!
A tak stojím před farou a cedím mezi zuby: Bony, bony?!?