První člověk, jehož druh (nyní) zobrazuji, byl svržen dolů střemhlav a ukázal způsob zrození, které bylo dříve jiné, bylo mrtvé a bez pohybu. Když tedy byl (tento první člověk) svržen a když uvrhl svůj počátek na zem, uspořádal všechno podle toho, jak byl pověšen a jak byl (pádem na zemi) povolán. Ukázal, že pravé je levé a levé je pravé, a změnil všechny znaky přírody tak, že vnímáme jako krásné, co krásné není, a jako dobré to, co je ve skutečnosti špatné.
(Skutky Petrovy 38 = Martyrium Petrovo 9, přel. Růžena Dostálová)
Petr požádal katy: „Ukřižujte mě hlavou dolů a nohama vzhůru. Nesluší se přece, abych já, poslední sluha, byl ukřižován stejně jako Pán veškerenstva, když se uvolil trpět pro spásu celého světa. To on má být oslaven v mém utrpení.
A je to také proto, abych mohl stále upřeně hledět na tajemství kříže, a aby ti, kdo stojí kolem, lépe slyšeli, co odtud budu říkat. …Vznešené a hluboké je tajemství kříže, nevyslovitelné a nerozborné pouto lásky. Křížem k sobě všechno táhne Bůh. …“ A Bůh otevřel oči těch, kdo naříkali a prolévali slzy nad jeho utrpením, a spatřili anděly ověnčené růžemi a liliemi; a na vrcholu vztyčeného kříže stál Petr a přijímal od Krista knihu; a v té knize četl slova, která jim říkal…
„Chtěl jsem tě, Pane, napodobit i ve svém utrpení, ale neodvážil jsem se nechat ukřižovat vzpříma, nebo my jsme se narodili z Adama… jsme podle těla syny prvního člověka, který své prvenství pohroužil do země. A jeho pád je znamením lidského pokolení: rodíme se totiž tak, že se zjevně nachylujeme k zemi a rozpadáme se v ní, takže to, co je napravo, je nalevo, a to, co je nalevo, se stává tím, co je napravo; a k té změně došlo již u původců tohoto (našeho) života. Proto tento svět považuje za pravé (správné) to, co je levé (nesprávné).“
(Pseudo-Linovo Martyrium Petrovo, 4./5. stol., z kap. 12–14, vyd. R. A. Lipsius, Acta Apostolorum Apocrypha, I, Leipzig 1891, str. 14–16)
Petrova mučednická smrt (martyrium) je hlavním motivem závěrečné části apokryfních Skutků Petrových, jež vznikly v 2./3. století a o nichž jsme se podrobněji zmiňovali v předešlých číslech Protestanta. V počátcích tradice o Petrově ukřižování hlavou dolů se skrývá gnostický mýtus o božském Člověku, který se zřítil z nebe na zem a stal se zajatcem hmoty. Tento výklad, pro církev nepřijatelný, byl později přeznačen a obohacen o jiné motivy, především tajemství kříže.
Doplnění k ilustraci v předchozím čísle (Protestant 8/03) – Quo vadis? Kristus a Petr na Via Appia – A. Carracci (1560–1609) – Národní galerie, Londýn.