Poslední srpnový víkend jsem se účastnil dvou evangelických akci pod širým nebem. V sobotu hudebního festivalu v Jimramově a v neděli lesního shromáždění u Studánky Páně. Církev opustila zdi kostelů, vyšla na čerstvý vzduch a začala dýchat. Jak se však v obou případech shodné ukázalo, vyvětrat budeme muset mnohem důkladněji, než by se snad na první pohled zdálo.
Festival v Jimramově se nějak zvlášť nevydařil. To se stane, o to mi teď nejde. Druhá půle byla dobrá a Oboroh na závěr vynikající. Jde mi o něco jiného: jeden z účinkujících, Karel Vepřek, pozval na pódium jako hosta notorického alkoholika Pepíčka, aby zahrál na tahací harmoniku. Přestože Pepíček se sotva držel na nohou (při hraní se sedělo), zazpíval čisté, silně a naprosto skvěle tři staré hospodské písně. Byl to nářek opilého, vyřízeného člověka. Velká část publika byla však opilcem pobouřena a uprostřed Hašlerovy „Vltavo, Vltavo“ začala notorického Pepíčka „vypískávat“ tleskáním. Nešťastníkovi, kterého drží při životě už jen tahací harmonika a pár polozapomenutých písní, se od věřících nedostalo povzbuzení či alespoň uznání za poslední zbytky jeho umění, nýbrž dostalo se mu sprostého morálního výprasku. Kdyby šest set lidí se zájmem a účastí naslouchalo nářku chudáka, kdyby notorik poznal, že je schopen ještě někoho oslovit a někomu něco dát, kdoví – možná by pocítil touhu umět těch písní víc. Možná by se začal znovu nějakou písničku učit, možná by se probudil k aktivitě, možná by dostal zase chuť do života. Možná. Jak se však věc odehrála, žádné možná neexistuje. Ten člověk byl odmrštěn, věřícími potupné vyhnán. Jakpak asi skončí? Kdyby měli křesťané aspoň odvahu normálně ho vypískat! Ale ne, my jsme slušní – my ho raději vytleskáme. Nedáme ti palicí do hlavy, zardousíme tě v rukavičkách.
Shromáždění u Studánky Páně se velmi vydařilo. To se stane, o to mi teď taktéž nejde. Jenom jsem slyšel, že někteří byli pohoršení – a to prosím Petr Oslzlý byl naprosto střízlivý, on opilce pouze hrál, on ho předváděl ve středověkém divadelním kuse „Svatba v Káni“. Že prý se to nehodilo, doneslo se mi mínění některých, ba dokonce, že prý zkomolil a překroutil biblický příběh! Pravda, byly to hlasy spíš ojedinělé, bez výjimky od lidí starších, na něž se nelze zlobit, že s divadlem nemají velké zkušenosti, nicméně… jak by se asi zachovali k notorickému Pepíčkovi, reálně na maděru? Proč tady my křesťané vůbec jsme a co si o sobě myslíme?
Obávám se, že za zdmi kostelů se z kristovského společenství naděje staly podivné kroužky moralistických rádobyslušňáků, kteří podobně jako farizeové a zákoníci reptají proti lásce, s níž Ježíš ani ty nejvykřičenější hříšníky neodmítá, naopak – jí s nimi a pije. Věčná škoda, že tu svatbu v Káni nenatočil tenkrát Ježíš na video. Mnozí by po zhlédnutí záznamu okamžitě vystoupili z církve, věděli bychom však lépe, co je to vlastně evangelium.