Číslo

Vzpomínka na Karla Trinkewitze

Jiří Šafr

S Karlem Trinkewitzem jsme se seznámili, když jsme se s rodinou toulali po Šumavě po stopách kněze a básníka Daniela Mertha. Tak jsme využili pozvání se zastavit i u Karla Trinkewitze do podhradí hradu Rabí, kde tvořil, když byl v Čechách. Zde vznikala jeho nádherná poezie věnovaná výhradně haiku, kterou psal od začátku šedesátých let. Jeho kniha Tristium Rabí je plná haiku tohoto kraje a jeho nádherných koláží, v nichž si Karel dál pohrával se slovy.

Pak jsme od něj dostali knihu Jak jsem potkal básníky, kde jsem si uvědomil, jaké slavné lidi Karel Trinkewitz v životě potkal a jak je důležité se potkávat s lidmi, co člověku mají co říci. Spolu jsme vzpomínali na básníka a arciopata Opaska. A já obdivoval, jak nás i přes svou nemoc dál a dál zval a hostil se svojí paní v Rabí. Mezi Táborem a Rabí lítaly dopisy plné básní a listonoška se divila, jak Karel zdobí obálky. Určitě pozdvihl i kulturní a politický obzor naší listonošky.

Málo se ví, jak Karel Trinkewitz i z emigrace podporoval Chartu, svobodnou kulturu v Čechách a jeho pravidelné zásilky vtipů, které zasílal na hrad Husákovi, musely působit v té době pozdvižení. Jeho přátelství s prezidentem Havlem je známé i z dopisů Olze, kde Václav Havel klade z vězení na srdce manželce, aby nezapomněla zaplatit obraz Karlovi. Další koláže vlastnil i bratr pana prezidenta. S Václavem Havlem a básníkem a výtvarníkem Ladislavem Novákem pak měli úspěšnou putovní výstavu po cizině.

Karlův význam spatřuji i ve vytrvalosti, kdy tvořil věci na pokraji společnosti a šel dál v hledání pravdy. Je to pro dnešní dobu opět příznačné, protože se lidé za své postoje budou stále více dostávat na okraj společnosti a budou za svoje hledání pravdy šikanováni.

Karlovu bojovnost jsem poznal na vlastní kůži, když jsem při jedné insolvenci odmítl zaplatit jedněm „úspěšným podnikatelům“ úplatek. Karel o tom chtěl psát článek do Evropských novin a zuřivost, kterou vůči takovým zmetkům projevil, byla jak u dvacetiletého mladíka. Když pak státní zástupkyně konstatovala, že mě jen zastrašovali známostmi se soudci a žádost o peníze byla jen nemravná, konstatoval, že je rád, že ho komunisti vyhodili z práv pro jeho židovský původ, protože by jinak ten diplom roztrhal. Byl to velký bojovník, od kterého se musíme učit. Na takové statečné lidi se nesmí zapomínat.

Rozladění, kam směřuje politika po revoluci, chtěl Karel vyjádřit muzikálem Mont Blaník, který vyjadřoval znechucení nad morálkou politiků a tancování kolem mamonu. Přípravu přerušily povodně. Bylo zajímavé, jak dopředu Karel upozorňoval na kauzy, o kterých dnes čteme v novinách. Do toho vytvářel koláže, na nichž má nádherný superman hlavu prezidenta Klause.

Jen málo lidí ví, že Karel byl i aforista, který aforismy psal i sbíral. Třeba „Některý Goliáš mluví tak hnusně, že se mi chce z toho Dávid.“ „Řekli mu, že má svůj názor sladit s názorem oficiálním. Tak jim to osladil

V posledních letech mu knihy vydávali jeho přátelé z Plzně, za což jim patří velký dík. Karel byl hodně skromný, a tak se nikam necpal. Jako honorář požádal místo peněz o určité množství knih a s radostí dítěte mi říkal, jak je zadarmo posílá přátelům do celého světa.

Nejvíce o něm mluví však jeho dílo. Jarní atmosféru zachytil třeba Karel v haiku:

V šnečích ulitách
se dá číst
Les šumí tam
a bas čmeláčí

Jarně znaven jsem
pod strom used
s mravencem,
hle, na mé ruce!