Aktuální slovníček biblických pojmů
Hebrejské golem překládají kraličtí jako trupel; tento výraz znamenal hromadu, hmotu, kus (F. Šimek, Slovník staré češtiny). Ekumenický překlad (a jiné novodobé překlady) má zárodek. Toto označení se vyskytuje v celém Starém zákoně jen jedenkrát (tzv. hapax legomenon), a to v Ž 139,16: „Tvé oči mě viděly v zárodku.“ (B 21: „Můj zárodek tvé oči viděly“). Kořen g-l-m znamená stočit, svinout. Například Eliáš „vzal svůj plášť a svinul jej (glm)…“ Od tohoto kořene je odvozeno označení pro skvostné roucho v Ez 27,24. Řecký adekvát slova golem najdeme v Ř 9,21: „Nemá… hrnčíř ve své moci, aby z téže hroudy (fyrama – Souček: těsto) udělal…“ Keramik má k ruce beztvarou hlínu, které dá zamýšlený tvar. V Žalmu má Septuaginta výraz akatergaston – něco nehotového, což precizně vyjadřuje Vulgáta: imperfectum meum. V pozadí žalmu je možná tehdy ještě živá vzpomínka na některé mýty bájící o původu země a člověka, které Izrael po svém zpracoval. Už Genesis (Gn 2,7) předává izraelský stvořitelský mýtus o člověku vytvořeném z „prachu země“. Žalmista přejímá a přetváří bájeslovnou tradici o tom, že člověk vznikl v temných základech Matky Země. Zvěstné prohlášení o embryu smíme pochopit jako část zvěstného záměru žalmistova, který se raduje, že ho Adonaj poznal, prozkoumal, přijal. Prozkoumal ho ještě v předdítěcím stadiu, v „těstu“ zárodečné hmoty. Nebe, peklo, dálky, světliny i temna – nic nemůže (nesmí) odvrátit člověka od Boží přízně velkorysého Boha (srov. Ř 8,20). Jsou tu přece Hospodinovy nepohasínající oči (139,16)!
1. Po vnější i vnitřní stránce jsme jen hlína v ruce Boha-Keramika. Není naší věcí, co je dobré, a co zlé, co je spravedlivé, co je milost, a co zavržení. Bůh z nás embryovitých může, ale nemusí učinit nádoby ke svým ušlechtilým účelům. Nereptejme proti Boží prozřetelnostní keramice. Jen tak opustíme svou beztvarost a Boží prsty si nás zformují.
2. Nejen nestvůrně krásné jevy vesmírných dálav by z nás měly vyrazit údiv. Také záležitosti mikroskopické, mystéria našich tělesných „schránek“ by nás měla vést k pokornému úžasu. Nebyli jsme, byli jsme jen zárodečnou hmotou, nebyli jsme s to ani dítěcího života. Oči Pravdy nás však provedly tunely a srázy temna. Ó jaká slast, když dána mi byla vlast!
3. V naší skoro famózní pověsti o Golemovi a jeho pánu rabi Löwovi je golem obrovitou masou bez účelu (nejen účelnosti), je to jen hlína jako jakási možná zárodečnost. Rozhodující je šém, jméno, oslovení, výzva: jdi a konej. My všichni jsme leda golemové, Boží jméno z nás činí člověka. A člověk, to zní hrdě.