Aktuální slovníček biblických pojmů
Obvykle se rozumí dokonalostí perfektnost vzhledu, sebeprezentace, např. u tzv. geniů (od vědců po básníky), sportovců (ti se stávají lidskými bohy), umělců („božský Kája“, jenž má své kultické území: Gottland), modelek s dokonale uplatňovanou nahotou. Ještě povážlivější je dokonalost mravní, která je z hlediska Evangelia pouhou fikcí na oklamání Božího absolutního nároku i čistého svědomí. Starozákonní Bible vyjadřuje dokonalost v pravdivém slova smyslu kořenem t-m-m = být bezúhonný, bez-vadný, „být spotřebován, tám = bezúhonný, pobožný, prostoduchý“. Slovníkové údaje jsou povrchové. Ve skutečnosti jde o celost, nerozdělenost, nerozpolcenost. Schopnost být velkorysý jako Bůh. Novozákonní Bible tu má teleios = došlý cíle, zletilý, zralý (Souček), teleiós = úplně, veskrze; NZ navazuje na mysterijní kulty, ale tuto „předlohu“ přeznačuje, „přeobsažňuje“ (tak Nechuta). Vulgáta má perfectus = hotový, dokonalý, důkladný, perficio = dokázat, dosáhnout. Vlastního obsahu se dobereme, pochopíme-li Ježíšovo slovo: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48) Dokonalý Otec „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (v. 45) Požadavek je: zbavit se úzkoprsosti (byť zabalené v pravověří), partajnosti (byť církevní), učit se celosti, velkorysosti, jež i to zlé začlení do dobrého božího díla. Cele se dávat všem, dobrým i zlým, a tím jít stopami nebeského Otce. V tomto smyslu vykazuje „dokonalost“, tj. nejen mravní vzornost, nýbrž i zcela oproštěný vztah ke světu: „Tám“ (od t-m-m) byl Noé (Gn 6,9), jehož dokonalost – celost spočívala v tom, že i potopu integroval do svého pobytu zde; také otec Izraele Jákob byl „tám“, bezúhonný, celý (Gn 25,27) – nerozpolcený mezi izraelství a pohanské divošství. Také Jób byl „tám“ – celý (Jb 1,1), do celosti svého žití a víry zahrnul i drsné zkoušky prováděné na Hospodinův pokyn. Biblickým ideálem je bezúhonnost a přímost srdce – jako u zvěstně zidealizovaného Davida (1Kr 9,4). Jakub přivolává svému společenství člověka, který je dokonalý, neboť chápe své tělo i svou duši jako jednotu nepochybující víry (Jk 3,2). Předpokladem i vyzněním celosti je láska (agapé) – Boží zamilování do nás. Před námi jde a stále nás předchází „vůdce a dokonavatel víry“ (Žd 12,2 – kral.) – archégos kai teleiótés – Ježíš: scelovatel našeho roztříštění na cestě k „Božímu trůnu“.
1. Víra znamená konec naší náboženské schizofrenie. Dává nám sílu kladně zahrnout i současné absurdno.
2. Své „slunce a déšť“ máme v hojné míře popřát i těm nehodným z našich bližních.
3. Náš Pán se scelil s Nazaretským, Nazaretský se scelil s námi zlými, protivnými. Učiňme totéž s blízkými i hodně vzdálenými. Abychom byli dokonalí. Ó toho blaha!