Číslo

Brněnské nakladatelství Bachant ve spolupráci s časopisem Res publica vydalo v roce 2001 publikaci nazvanou „Přijatelnost trestu smrti“. Vydavatel (Milan Hamerský) položil širokému okruhu respondentů čtyři sugestivní otázky týkající se trestu smrti – zda by pro určitý typ zločinců neměl platit trest smrti, zda je správné, že ČR odstranila trest smrti ze svého trestního řádu, zda je trest smrti vhodným trestem, zda by pro omezený druh zločinů (terorismus) neměl být opět zaveden trest smrti. Člen Občanského institutu Roman Joch se v předmluvě knihy jednoznačně přiklání ke znovuobnovení trestu smrti. Proto jeden titulek jeho předmluvy zní „Principiální legitimnost trestu smrti“, dále dokonce nadepisuje své úvahy titulkem „Praktická vhodnost trestu smrti“.

Mnozí respondenti (87 osob) – novináři, hejtmani, úředníci, doktoři práv, politici, faráři, knihovníci, studenti, dělníci i občané blíže neurčení – ovšem takovým zápalem pro trest smrti a jeho znovuzavedení nehoří, někteří odmítají velmi rázně, jiní vyjadřují rozpaky, ostatní jsou pro znovuzavedení z důvodů krajní nouze. Anketa byla rozeslána ještě před 11. zářím 2001 a jen několik respondentů zastihla po zmíněném datu. První otázka i některé odpovědi na ni, popř. některé argumenty vydavatele i autora studie svědčí o jejich předporozumění otázce trestu a trestu smrti. Děsivé a neodčinitelné skutečnosti lidského světa jsou jim impulsem, aby rozuměli trestu smrti jako prostředku sice krajnímu, ale potřebnému jako léku pro zdraví společnosti. Sázejí na pojetí spravedlnosti, které spoléhá na metodu zastrašování, šoku, vytvoření zábran. Metoda odstrašování je v době míru jistě účinná pro určitý okruh lidí, zejména pro iniciátory takového řešení. Pro bezpočet jiných ani taková metoda nic neznamená. Pro některé má zase spravedlnost přece jen jiné zakotvení než ve strachu a odstrašování a také může – v případě trestání – užívat i jiné nástroje než pouhé násilí.

Přijatelnost trestu smrti. ed. M. Hamerský, vyd. Bachant, Brno 2001