„Pokud milujete Boha, všechno dobře dopadne“

Římskokatolická řeholnice Jeannine Gramick se už od sedmdesátých let ve Spojených státech zabývá pastorací lidí s menšinovou sexuální orientací. Za tu dobu se mnohokrát dostala do konfliktu s církevními autoritami a dokonce musela opustit svůj původní řád, podle všeho však přesto v sobě nemá ani stopu hořkosti.

Na pozvání spolku Logos Česká republika navštívila letos festival Prague Pride, kde přednášela o šikaně v církvi, zúčastnila se mezináboženské debaty a kráčela v čele průvodu. Vitální dáma, která pamatuje několik papežů, platí v církevních kruzích za rebelku, i když sama toto označení nemá ráda: nejde jí o rebélii, ale o spravedlnost. Kromě samotné pastorace lidí s menšinovou sexuální orientací totiž sestra Jeannine usiluje o jejich lepší přijetí v církvi i mimo ni. Vyslovuje se dokonce pro sňatky osob stejného pohlaví.

Kromě toho, že podle svých vlastních slov není rebelka,

se sestra Jeannine nepovažuje ani za bojovnici za práva menšin. Říká, že věří v nenásilné řešení všech sporů a že není jejím cílem s nikým bojovat. Tento její přístup dokládá trpělivost a dobrotivost, se kterou chodí za svými odpůrci a snaží se jim vysvětlit, o co jí doopravdy jde.

Citlivou otázkou je pro sestru Jeannine vztah k vlastní církvi. To se v ní najednou v plné síle projevuje láska k církvi, do které se narodila a ke které navzdory všem konfliktům chce patřit. Zdůrazňuje, že církev nejsou jen hodnostáři, ale všichni její členové a členky. Podle aktuálních výzkumů většina amerických katolíků neodmítá partnerské soužití osob stejného pohlaví a dokonce i souhlasí s rozhodnutím amerického ústavního soudu, podle něhož mají právo uzavřít sňatek také osoby stejného pohlaví. I papež František podle sestry Jeannine nakonec římskokatolickou církev směřuje k větší otevřenosti vůči neheterosexuálně orientovaným lidem. Zůstává optimistkou, ale zároveň není naivní: „Změnit kurz tak velké lodi jako je Petrova bárka chvíli trvá.“ Nevěří například ani, že nadcházející synoda o rodině přinese změnu v přístupu římskokatolické církve k lidem s menšinovou sexuální orientací.

Přesto se snaží a usiluje o změnu. „Pokud milujete Boha,“ říká, „všechno nakonec dobře dopadne.“ I v otázce její zvolené oblasti pastoraci sestru Jeannine vede víra. Argument, že na straně lidí s menšinovou orientací stojí ti křesťané, kteří neberou víru vážně a přizpůsobují se společenským trendům, tváří v tvář sestře Jeannine neobstojí: římskokatolická řeholnice, která svoje nejzákladnější postoje zakládá na zjeveních a několikahodinových modlitbách, v tomto smyslu neodpovídá archetypu, který by si na jejím místě odpůrci práv takzvaných „sexuálních“ menšin lidí patrně rádi představovali.