Číslo

V polovině srpna nabyla účinnosti novela zákona o pobytu cizinců. Jde o důležitou událost, nejen proto, že citelně zasáhne do života mnoha lidí pobývajících na našem území. Zaráží i nestandardní způsob, jímž byla novela přijata.

Dopad některých změn

vyplyne až z praxe Ministerstva vnitra, především Odboru azylové a migrační politiky, jemu nadřízené Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců nebo výkladu správních soudů.

Jednoznačně lze konstatovat, že novela přináší zpřísnění zákona. Několik příkladů: cizinec pocházející ze země mimo EU, který dokončil dvouleté magisterské studium na české vysoké škole a chce v České republice podnikat na základě živnostenského oprávnění, už nemůže zažádat o změnu účelu svého pobytu ze studia na podnikání. Pro takovou žádost by totiž na území musel pobývat alespoň pět let. Nově bude také snazší zrušení některých typů pobytu, omezeno podání žádostí o pobyt cizince – rodinného příslušníka občana ČR či zhoršeno postavení držitelů zaměstnanecké karty, kteří rozvážou pracovní poměr například kvůli nevyplacené mzdě. Shrnutí změn by vyžadovalo dlouhý text, navíc jej můžete najít na stránkách Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, takže přidávám jen pár obecnějších poznámek.

Dlouhodobým nedostatkem zákona je jeho struktura. Zákon byl schválen v roce 1999 a od té doby prošel mnoha změnami. Výsledkem je velmi chaotický právní předpis, ve kterém se dokáže zorientovat málokdo. Pro laika je zákon jako zdroj informací v podstatě nepoužitelný a pro cizince s omezenou znalostí češtiny ani nemá smyslu jej otvírat. To se s novelou nemění, spíše naopak.

Bez zábran mafiánským praktikám

Česká republika trvale usiluje omezovat množství cizinců, kteří mohou získat pobytové oprávnění. Neděje se to ovšem stanovením limitů pro počet udělených pobytů či víz. Na českých zastupitelských úřadech (ambasádách) v některých zemích takřka není možné podat žádost bez čekací doby mnoha měsíců, což vytváří široké možnosti pro korupční prostředí. Přitom až po podání žádosti začínají běžet na Ministerstvu vnitra (často nedodržované) lhůty pro vydání rozhodnutí. Podání žádosti stojí podle zákona o správních poplatcích 1 500 Kč, za bližší termín pro podání žádosti ze zahraničí však někteří cizinci uhradí mafiánským skupinám běžně desetitisíce korun. Jde především o žádosti podávané z Ukrajiny, Mongolska a Vietnamu. Někteří cizinci se proti této praxi bránili soudní cestou; trvali na tom, že jim musí být umožněno žádost podat v bližším časovém horizontu. A české soudy jim daly za pravdu. Novela se pokouší definovat podání žádosti tak, aby obrana soudní cestou nebyla možná. V zásadě se tím nemění současná praxe ani kritický názor soudů, nejde o stěžejní bod novely. Jde ale o zjevnou snahu Ministerstva vnitra legalizovat současnou praxi, kdy ambasády samy žádosti o pobyty nepřijímají.

Chatrná úprava zdravotního pojištění pokračuje

Na novele je zajímavé m.j. i to, čím se nezabývá: nedochází k žádným zlepšením v úpravě pojištění cizinců, zejména novorozenců. (Pozn. red. – viz např. článek Co všechno odhalil Kosťa, Prot 6/2011). A to přesto, že za legislativu v této oblasti je Česká republika kritizována nejen Kanceláří veřejného ochránce práv, ale také třeba ze strany OSN. Mezi cizinci, kteří nespadají pod veřejné zdravotní pojištění, panuje poměrně častá skepse: mám zde povinnost tzv. komerčního pojištění, v případě potřeby se ovšem stejně může stát, že za ošetření lékařem budu platit sám. Pojistné podmínky si tvoří samy pojišťovny, požadavky státu se v zákoně vejdou do několika málo vět. Jde o komplexní oblast, která měla být upravena samostatným zákonem, než se ovšem návrh dostal do poslanecké sněmovny, vytratila se vůle měnit status quo. Některé snahy o změnu legislativy mohly vést naopak ke zhoršení. Od srpnové novely se nedalo očekávat, že by pojištění nějakým způsobem měnila. Nicméně nedostatečnost dnešní úpravy zdravotního pojištění cizinců by se měla neustále připomínat.

Nestandardní schvalovací proces

Jak jsme již zmínili, vznik a schválení textu novely neproběhlo standardním způsobem. Poslanec Klučka (ČSSD) ve druhém čtení v únoru 2017 navrhl rozsáhlá pozměnění. Návrh přinesl zásadnější změny, než jaké obsahovala novela připravovaná přibližně od začátku roku 2015. Klučka i ministr Chovanec (ČSSD) otevřeně prohlásili, že návrh zákona vznikal ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Veřejnosti ovšem nikdy nebylo obstojně vysvětleno, proč Ministerstvo nezahrnulo daná ustanovení již do původního návrhu zákona. Díky tomu zásadní část novely nepošla meziresortním připomínkovým řízením a do značné míry se vyhnula i širší diskusi odborné veřejnosti. Nelze se ubránit dojmu, že právě kvůli tomu byly pozměňovací návrhy podány až v pokročilé fázi legislativního procesu.

Návrh zákona byl ve třetím čtení schválen, později jako celek zamítnut senátem, následně však byl senát přehlasován opět poslaneckou sněmovnou. Prezident návrh podepsal a zákon nabyl účinnosti 15. 8. 2017.

Pokus zrušit i soudní přezkum

Dobrou zprávou je, že poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení neprošla část pozměňovacího návrhu, kterou měl být zrušen soudní přezkum ve věcech pobytu cizinců. Ostatně, takovou právní úpravu by pravděpodobně velmi brzy zrušil Ústavní soud. Špatnou zprávou ale je, že o zrušení kontroly soudů nad rozhodováním Ministerstva vnitra a Komise, která je v podstatě jeho součástí, vůbec někdo usiloval. Přezkoumatelnost postupu Ministerstva nezávislým orgánem (dnes je tímto nezávislým orgánem správní soud) je mezinárodním závazkem České republiky. Argument Klučky a Chovance, že přece přezkoumávajícím nezávislým orgánem je Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, je absurdní; sama Komise je podřízena opět ministru vnitra.

Poslanci při rozhodování věděli,

že návrh není výsledkem standardního procesu tvorby zákona. Přesto se v poslanecké sněmovně při třetím čtení takřka nezvedly hlasy, které by tento proces kritizovaly a které by se zabývaly konkrétními změnami, s výjimkou výše zmíněného soudního přezkumu. Diskuse v poslanecké sněmovně působila v některých chvílích spíše jako anketa na téma „Mám rád cizince, nebo ne? Bojím se cizinců?“ A na základě výsledků této obecné a neodborné ankety byl přijat zákon se zcela konkrétními dopady do životů zcela konkrétních lidí.

Pro úplnost doplňme, že zákon o pobytu cizinců neupravuje azylové řízení. Novela zákona na žadatele o azyl nemá vliv; nicméně jeho zpřísnění je jednoznačně výsledkem nekonstruktivní diskuse o uprchlících. Na základě dojmů z uprchlické krize tak byl změněn předpis, který s ní takřka nesouvisí.

Autor pracuje v poradně pro cizince

Mezititulky redakce