1. Ó světlo světa, Kriste náš, / kéž tmu svou září přemáháš. / Ať svět již pozná spásu tvou / a věrně kráčí za tebou. 2. Všem, kdo tmou kráčí s úzkostí, / ať vyjde slunce milosti… (NEZ 392)
Úprava někdejší EZ 422 Ó světlo světa Ježíši zajisté lépe „klouže“ po melodii. S dlouhými notami pěkně lícují otevřené dlouhé samohlásky. Problém upravené verze spočívá v tom, že se do značné míry vytratila vázanost písně na biblickou inspiraci, kterou EZ 422 nenásilně a přitom katecheticky tvořivě zpracovávala. V původní verzi rezonovala konkrétnost a strukturovanost izaiášovského zaslíbení pro hluché, slepé a chromé (Iz 35) i jeho evangelijního zpracování (Mt 11). Vtahovala zpívajícího do perspektivy biblického textu – aby na závěr propojila naše slavení s hostinou Božího království: … a po doušcích zde budou pít, co v tobě věčně budou mít.“ Vyspravená verze konkrétní lidskou ztracenost (kéž potkají tě zbloudivší, EZ 422,1) nahrazuje obecnou prosbou „ať svět… věrně kráčí za tebou“, což sice zní zbožně, ale nedává to moc smysl. Ve světě žijeme, svědčíme, svět svou svědeckou odpovědností snad i proměňujeme, ale „kosmos“, zejména ten v biblickém svědectví, není bezprostředním adresátem pozvání k radosti evangelia. Upravená verze vloží do další sloky téma „svobody víry“, ale už neřekne pro koho, hlavně aby planul „žár lásky“. Takto pocukrovaný dort se pak zalije jakousi bezobsažnou věčností. A jako rozveselení na závěr prosba „rozptýleným buď domovem“. Vzhledem k zvyšujícímu se počtu služebností na rozptylových loučkách vítané zpestření pro vyznavače černého humoru.
Hlavně otevřené samohlásky
Už víc než rok užívám EZ 2021 (dále NEZ) a opakovaně narážím na úpravy, resp. texty, které vykazují právě ty znaky jako výše jmenované srovnání písně EZ 422 a NEZ 392. Úpravy konané zřejmě se záměrem uhladit formu a zesrozumitelnit obsah ústí často do významového zploštění. Jak plevele přibylo výrazů typu dvojslabičného kráčí, dává…, jejichž dlouhé otevřené samohlásky sice dobře lícují s příslušnými notami, ale samotnou výpověď znesrozumitelňují (Hlas tvůj nám dává bázeň tvou, NEZ 597). Doplatil na to i refrén husitského chorálu, kde se usadilo zpohanštělé „náám, náám narodil se“. To se opravdu musíme tolik přizpůsobovat světu tomuto, resp. estetice písní Karla Gotta? EZ měl samozřejmě svoje pověstná místa (namátkou …přese vše, co dRRRtí / navzdory i smRRRti… EZ 472,3), ale aspoň to byla vyznavačská výpověď se srozumitelnou myšlenkou. V NEZ se zvýšil počet nábožensky konvenčních výrazů typu věčnost či duše nebo milost, jimiž sice neurazíš, ale často též nic neřekneš. Že teologické důrazy biblických svědků současným upravovatelům starších písní moc neříkají, dosvědčuje „perla“ na konci Chvaliž Hospodina: …na paměť tesejte kámen (NEZ 288,5). Takto otesali Eben Ezer, balvan, postavený nejen na paměť vysvobození (1Sa 7,12), ale i toho, že se Izrael odvrátil právě od „tesaných model“ (viz 1Sa 7,4). Nemluvě o úpravách, jako je zásah do 3. sloky písně Mne zajmi, Pane můj (EZ 383, NEZ 711), kde se nejen vytratilo napětí kontrastů, na němž je píseň vystavěna, ale musela zmizet i „korouhev“. To se autoři NEZ bojí, že současní milovníci fantasy literatury neví, co je to korouhev? Nebo jim sloka zněla příliš válečnicky? Neznalost Ex 17 a Dt 25,17 v tomto případě neomlouvá. A podepsat se takhle zrovna na J. B. Čapkovi už zavání kulturním barbarstvím.
Copak se právě „stará“ slova, jména, o něž při zpěvu či čtení „zakopneme“, nestávají podnětem prohloubit či rozšířit své povědomí o tom, jak a kde všude je naše prožívání víry propojeno se světem předchůdců ve víře a svědectvím biblických svědků? Nehledě na to, že takové „rámě“ či „řídě“ naopak v příslušných písních zůstalo.
Méně bojujeme, ale…
Zmíněná vynechaná korouhev je nechtěným znamením, že v mnoha písních bylo oslabeno, vyretušováno nebo rovnou vynecháno téma boje, zápasu se zlem, s protivníky spravedlnosti, věci Kristovy i Hospodinovy. Lze se jen dohadovat, zda to bylo pod vlivem vzrůstu náboženského násilí posledních desetiletí a s tím související potřeby ukázat, že „my“ takoví nejsme a s násilím nesouzníme. Důvod by to byl srozumitelný a respektuhodný, nicméně k biblické perspektivě i k současné praxi víry patří neodmyslitelně konfrontace s postoji, jež jdou proti staro- i novozákonní cestě záchrany a jejímu zacílení k pokoji, spravedlnosti a obnově lidství. Přičemž tito „nepřátelé“ se nejednou ocitají v pozici silnějších, vlivnějších, ne-li rovnou nepřemožitelných.
Vyřazení či oslabení výpovědí, které umožňují aktivně překonat zkušenost momentální bezmoci, otevírají výhledy k vítěznému finále Božího království, a tak vybavují víru i církev právě k takovýmto zápasům, patří k dalším znepokojivým rysům NEZ. Nechtěně to „otestovaly“ poměry, v nichž jsme se díky Putinově válce proti Ukrajině ocitli během roku 2022. Leckdo v těch měsících sáhl po poselství žalmu 46. Jenže v NEZ je u upravené verze (č. 62) žalmistův vyznavačský výhled a krédo „válečnou výzbroj spálil na prach“ (EZ 46, resp. NEZ 61) oslabeno, a navíc úplně vypadla pointa „tož nebudem se báti s ním“, pozvání k odvaze víry, s níž má sbor z onoho útočiště vycházet do dalších zápasů. A pokud jste chtěli sbor povzbudit zpěvem Kdož by chtěl erbován býti (EZ 469) nebo Teď nelze zpívat o pokoji (EZ 475), hledali jste marně. Vůbec, celá linie povzbuzující k následování (EZ 477) zůstala děravá jak noty na buben. Mezery do určité míry vyplňují písně ze Svítá (Bojujte, bojujte dál, To já, ó Pane můj), nicméně přišly o své reformační předchůdkyně, a tím i o své ukotvení v církevní, resp. bohoslužebné tradici.
Žalmy
Samostatnou kapitolou je práce s žalmy. Proč ten ostrý odvrat od žalmových zpracování Strejcových, Šebestových, Vernerových nebo Kučerových? Proč bylo třeba nahradit teologicky výživné a poeticky i významově bohaté přebásnění 72. žalmu? (srv. EZ 72 a NEZ 87). Proč zmizel 110. žalm, o nějž opírá mj. svůj výklad apoštol v 1K 15 a jehož textací Milan Balabán otevřel eschatologické výhledy, tak potřebné v této době? (Rozrazí hlavu satanského vládce, vezme mu z ruky širý Boží lán…) Žalmy v responsoriální podobě, přebohatě zastoupené, jsou vhodné spíše pro příležitostná, popř. ekumenická sejití, jejichž účastníci je budou rádi sdílet. Jak ovšem pravil i jeden z jejich autorů, stačilo je nachystat ke stažení na internetu. Navíc, když už se má církvi nabídnout prohlubování liturgického povědomí, proč např. zařazené variace 25. žalmu (NEZ 33–36) nezpracovávají incipity postních nedělí? Chybí Reminiscere Ž 25,6 a Oculi Ž 25,15; k Laetare (Ž 122,1) tu je NEZ 155, ale chybí zpracování žalmu 43 – pro neděli Judica. (K biblicko-liturgickým kontextům postních čtení viz např. Hebe Kohlbrugge, Boží okno).
U kajících žalmů by zřejmě stálo za to zkoumat i posuny v pojetí lidské hříšnosti. Zatímco s EZ 65,2 vyznáváme „Vin našich hrozné rozhojnění“, mluví NEZ 78 o „vládě hříchu“, která na nás dopadá, ale za niž vlastně moc neneseme odpovědnost (hříchy a vzpoury vládnou mým skutkům zmateným…). A zrovna tak přestala být v upravené verzi čitelná struktura dvojice požehnání – díkuvzdání (srvn. EZ 65,6, resp. NEZ 77,6 a 78,4).
Odkud a kam se suneme?
Naznačená místa nejsou jediná, spíše jsem se na několika sondách a spíše známějších textech snažil postihnout příznačné posuny, a nad textem uvažovat, co znamenají. Jinak samozřejmě oceňuji zařazení ještě nedávno odmítaných písní ze Svítá (zejména katecheticky nosných svým propojením světa naší víry a světa biblického), s chutí jsme před večeří Páně zpívali NEZ 364 nebo se při výkladech 1. listu Petrova učili NEZ 777, i když právě na ní se opět ukazuje, že zápas překladatele, aby neochudil poselství originálu, někdy znamená užití nepříliš „klouzavých“ formulací. Bohatou barvitou a jadrnou řeč biblických výpovědí prostě nejde shrnout do rýmů typu „tak už mi má holka mává, život jde dál, to se stává“ (tu prosím v NEZ nehledejte :-)
Pokud jde o návaznost na dosavadní zpěvníky, opět chybí výraznější podíl písní vhodných pro společný zpěv s dětmi např. při rodinných bohoslužbách. Chybí nejen zásadní „Už přijíždí vlak Boží“ s pozváním „vstupte děti, milé dál“ (což je mj. píseň, na jejíž obrazech vyložíte radost z přicházejícího Božího království jako málokde jinde), ale leckteré další z BTS. Škoda také, že aspoň u některých nově převzatých písní nezařadili autoři i anglickou popř. jinou verzi, třeba i za cenu vypuštění některých kousků ze Sušilovy sbírky. Leckdy by si ji s chutí zazpívali (nejen) zahraniční hosté. Každopádně, dál budeme muset užívat zpěvníků více, anebo kopírovat.
Tuhle kritickou poznámku píšu na základě dlouhodobé katechetické a kazatelské zkušenosti, že písně utvářejí podobu světa víry našich posluchačů daleko účinněji než naše kázání. Propojení poetiky, melodie, výrazných obrazů se zasouvá hlouběji, než slovo. Kazatel, který se v tomto smyslu naučil odpovědně a tvořivě pracovat s písněmi EZ a Svítá, občas nad NEZ spláče nad výdělkem.
Nedávno jsem ale sloužil v Sedleci Prčici. Na lavicích tam měl každý EZ, EZ-Dodatek, Svítá i NEZ. Podle NEZ s chutí zpívejme, nicméně ho berme spíš jako další – hodně obsáhlý – Dodatek k dosavadním zpěvníkům.
EZ – Evangelický zpěvník 1979
EZ-Dodatek – Evangelický zpěvník, dodatek 2000
NEZ – Evangelický zpěvník 2021