O protikladu poslušnosti a svědomí u duchovních v armádě

Číslo

(ad Protestant 1/02 Za Boha a národ!)

Voják, a tedy i vojenský duchovní je ze zákona povinován poslušností. Proto se může dostat do situace, kdy je mu udělen rozkaz, který je v rozporu s jeho svědomím, popřípadě se Ženevskými konvencemi. Norimberský proces svým výsledkem zcela jednoznačně řekl, že každý voják zůstává sám mravně odpovědný za své jednání a že zdůvodnění „plnil jsem pouze rozkazy“ neomlouvá. Podle nového pojetí prosazovaného v armádách NATO je svědomí poslední maximou, kterou je i voják povinen se řídit. Svědomí jako poslední maxima nabízí velikou svobodu, ale také velkou možnost zneužití. Proto voják nese i za své rozhodnutí konané pod vlivem svědomí odpovědnost a má být připraven nést také následky svého případného neuposlechnutí rozkazu. Svou službou v armádě však svobodu neuposlechnout rozkaz neztrácí.

Po masakru civilního obyvatelstva americkou armádou ve vietnamské vesnici My Lai v r. 1968 bylo totiž jasné, že vojáci, kteří se ho dopustili, vůbec nevěděli, co je jim podle válečného práva dovoleno, a co ne. Americká armáda na to reagovala zavedením celé řady dalších pravidel a zvyšováním právního povědomí vojáků. Jako příklad zde uvádím Soubor pravidel k zachování důstojnosti člověka v americké armádě (1981):

1. Vojáci jsou muži a ženy, jejichž mravní povinnosti jsou vytyčovány jejich svědomím.

2. První povinností velitele je zachování míru pro lidstvo, druhou – péče o podřízené, třetí – správný výkon funkce. Velitel musí usilovat o snížení míry násilí, ničení, utrpení a ztrát na životech vojáků i civilního obyvatelstva na minimum.

3. Snižování důstojnosti jednotlivce nelze nikdy omluvit.

4. Voják musí splnit všechny rozkazy, které jsou v souladu se zákony, ale nemusí splnit rozkaz, který je v rozporu s etickými normami. Rozhodnutí člověka v konkrétní situaci musí vycházet především ze svědomí, které je nejvyšší etickou normou. (Citováno podle: Vojenské rozhledy 1996/1, Ministerstvo obrany, Praha 1996.)

S podobnými pravidly jsem se nesetkal v řádech armád žádných jiných států než členů NATO. Proto jsem vědomým NATistou.