Tváří v tvář brutalitě a násilí máme sklon dělit lidi na dobré a zlé. Žalmistovo měřítko je občansky a ideově vytříbenější. Rozlišuje na oblibující zákon Hospodinův a svévolníky, kteří pojídají druhé jako chleba. Svévolníkem se může stát starousedlík i přistěhovalec, člen zastupitelstva i žurnalista.
Hledíme-li do lidských dějin, pak Breivikův čin není zase tak výjimečný. Někdy bez soudu zabíjel státní teror v sovětském Kazachstánu, v africké Rwandě, evropské Bosně, nyní v Somálsku. Obyčejní lidé se k tomu propůjčili stejně chladnokrevně, jako onen Nor, který se taktice násilí vycvičil v Bělorusku a možná i jinde. Jde o člověka, který není choromyslný či nesvéprávný. V novinách správně napsali: není šílený, ale necitlivý. Někdo by řekl: je to deprivant, člověk citově nevyvinutý.
Ze statistických výzkumů víme, že takových lidí se v každé společnosti vyskytuje 1 %. U nás tedy musíme počítat přibližně se 100 000 lidí, je-li nás kolem 10 milionů lidí.
Deprivanty nehledejme jen mezi hrubými násilníky a recidivisty. Často běží o lidi vzdělané a komerčně úspěšné: bulvární žurnalisty, úspěšné právníky, lékaře i vojáky a policisty, umělce i politiky. Žurnalisté Murdochova impéria odposlouchávali. Měli z toho profit. Ničili konkurenci, měli přízeň politiků i čtenářů. Tlačili k zoufalým činům. Likvidovali způsobem stejně svévolným jako Breivik, ale u veřejnosti nesklidili odsudek tak jednoznačně negativní jako on.
V minulosti často společnost ovládali deprivanti: císaři i králové, šedé eminence i diktátoři. Také samurajové na potkání stínali. Římští generálové trestali decimací, protože věřili, že nad nimi už žádný zákon nepanuje. Podobně Nor Breivik „Kdybych chtěl, mohl bych všechno!“ Jde o projev zmateného svévolníka, který si myslí, že mu je vše dovoleno.
Žádná společnost nezaručuje mravní pokrok lidstva jako celku. Měli bychom naslouchat žalmistovi či myslitelce Boženě Komárkové. Ta dokládá, že mravní pokrok v průběhu staletí neexistuje. Každá generace začíná znovu a každá generace znovu je volána k milování bližního jako sebe samého.
Biblický apoštol Pavel vyučuje, že žádná skupina lidí si nezaslouží, aby byla pokládána za společenství méněcenných. Dnešní multikulturní společnost by měla vědět o svých dobrých kořenech, z nichž je zapotřebí čerpat. Proto je možné pro evropské společenství nově interpretovat Masarykovy „Ideály humanitní“, úvahy biblického žalmisty, naděje a práva nositelky Nobelovy ceny míru Širín Ebady, rozhořčení apoštola lidských práv Stéphana Hessela nebo zvěst nenásilí kazatele Martina Luthera Kinga.