„Lákalo by mě také, že by se obnovil důležitý symbol: Mariánský sloup a Husův pomník by zase stály vedle sebe jako tehdy mezi léty 1915 a 1918. Tenkrát byly varováním, hmatatelným dokladem, že v této zemi je už déle než půl tisíciletí domovem dvojí víra. V pohnutých dějinách se ukázalo, že ani jednu z nich nelze vykořenit. A to měl vzít na vědomí i ten, komu se to nelíbilo.“ (MUDr. Zdeněk Susa v rozhovoru pro ChristNet.cz)
„V závěru festivalu Prague Pride proběhla v kostele U Martina ve Zdi otevřená bohoslužba. Kritici ji výsměšně označili jako Vymětalovu sodomitskou lidoslužbu. Označením lidoslužba trefili kritici nevědomky hřebíček na hlavičku. Křesťanství stojí a padá tím, že Bůh není dostupný jinak, než v příběhu člověka. V příbězích dějin spásy a nakonec v příběhu, jímž tyto dějiny vrcholí, v událostech života Ježíše Krista.“ (Ivan Štampach v Deníku referendum 20. 8.)
„Plne sa stotožňujem s článkom Jana Škroba z časopisu Protestant a zo svojho kresťanského (protestantského) pohľadu vnímam konanie členiek kapely Pussy Riot ako prorocký čin,“ napsal Pavol Bargár v debatě, co si počít s prohlášením kardinála D. Duky: „I kdyby se tam šly modlit, byl by to prohřešek, natož když tam provádějí to, co prováděly. Proto sice považuji rozsudek na dva roky jak příliš tvrdý, ale tyto dámy natolik opovrhují cítěním pravoslavných, že neřeknou ani, že je to mrzí.“ (viz Pt 5/12 a Respekt 27. 8.)
Patřičně ceremoniální úvod olympiády končil večerní modlitbou Abide With Me (v českých zpěvnících Stůj, při mně stůj), pokorně připomínající pomíjivost všeho, včetně slávy a výkonů sportovních celebrit. „Lákalo by mne poslouchat vedle sebe Pussy Riot a Emeli Sandé, ale rozdílné postavení těch zpěvaček jsou hmatatelným dokladem, že v Moskvě a Londýně zakořenila dvojí víra,“ vzdychnul Ezediáš Pumlan. „Záštito bezmocných, i při nich stůj.“