Protestantův průvodce českým výtvarným uměním / V
Autorka (nar. 14. 8. 1979) vnímá tvorbu jako vnitřní potřebu, o umění se aktivně zajímá od dětství. Oslovovaly jí knižní ilustrace, zejm. poezie. Výtvarné umění vnímala přes literaturu, která se jí stala východiskem pro vlastní tvorbu. Proto i v současnosti lze v autorčiných kresbách a malbách nalézt mnoho odkazů na literární zdroje. V obrazech se např. objevují fyzické útržky různých textů, poezie apod.
Po střední škole nastoupila na Vyšší odbornou školu pedagogickou se zaměřením na výtvarnou výchovu, kde rozvíjela svoje schopnosti. Měla možnost studovat v Brně na FAVU, samotná malba jí však přišla neužitečná. Studium jednoho oboru vede podle Kristýny Pilecké do izolace, otázka jednostranného zaměření určitého uměleckého oboru (i oboru všeobecně) je pro autorku důležitým tématem.
Po ukončení pedagogické školy v Litomyšli nastoupila do Plzně na magisterské studium pedagogické školy s jednooborovým zaměřením na výtvarnou kulturu.
Už v Litomyšli se začal rozvíjet autorčin specifický styl výtvarného vyjadřování. Začala věřit, že cesta umění má pro ni smysl. Tato existenciální otázka byla a je pro autorku důležitá i v současnosti: vypovídat uměním o svém vnitřním životě?
Po ukončení studia v Litomyšli pokračovala ve studiích v Plzni, potom však převážil u Kristýny Pilecké zájem o teologii – nastoupila na ETF UK. Cesta umění a zájem o hlubší náboženskou problematiku (religionistiku a východní náboženské systémy) dodal obrazům Kristýny Pilecké nové obsahové polohy. Začínají vznikat obrazové cykly s teologickým podtónem, například ilustrace ke knize Žalmů, ke knize Job, Kazatel. Mimo SZ motivy Kristýna Pilecká využívá často poezii i prózu (F. Kafka, Prévert, R. Musil, S. Beckett aj.) Všímá si absurdní polohy vztahu lidí a světa, který je obklopuje. Výsledkem je snaha o postižení křehkosti tohoto světa (podobnou polohu zachycoval také Paul Klee).
V jejích obrazech je přítomná dětská rovina, tragikomično (např. cyklus zobrazující staré rodinné fotografie – Honba na prase, Svatba ad.) i absurdita – často vystihovaná užitím techniky koláže. Občas se uprostřed obrazu tvarově i barevně expresivně podaného objeví skutečná fotografie. Postavy jsou často deformované, výsledkem je náš svět viděný jakoby za pokřiveným zrcadlem, které zdůrazňuje jeho křehkost a neskutečnost. Za autorčinými díly lze pozorovat údiv nad tím, že něco vůbec je (podobné akcenty nacházíme i u malířů již v Protestantu uveřejněných, k obdobnému účinku však docházejí jinými formálními metodami – viz. R. Brančovský).
Na reprodukovaném díle nelze všechny tyto polohy podchytit. Autorka často pracuje s barvami, kvůli omezené možnosti reprodukce ovšem vybrala grafický list. Základní kontrast výpovědi obrazu Transcendence I. je uložen již v technice. Autorka sama označila vznik obrazu za „impulzívní“, přitom však technika suché jehly (rytí jehlou do měděného podkladu) neumožňuje okamžitou kresbu (!).
Kristýna Pilecká pracovala na tomto obraze nejen jehlou, ale „vším, co měla po ruce“: starými hřebíky, kovovými pilinami, kladívkem. Obraz vznikl „rychle“ v jednom až dvou dnech. Autorka při práci cítila nutnost co nejdříve obraz dokončit i přes různé vnější obtíže. V díle K. Pilecké se může divák setkat s odkazy na starší českou malbu, nejen na V. Boudníka (k němu se obrací jako velké inspiraci již několik generací českých výtvarníků), ale i na barokní malbu (kresby P. Brandla, Lišky aj.) svou gestikou, impulzivitou, nakonec i tematikou. I v barokních obrazech se objevují hluboké existenciální motivy. Autorka tak podobně zachycuje svým dílem prožívání vnějšího a vnitřního světa, který všichni žijeme.
Obraz představuje vztah mezi pozemským a tím, co je „za“. Centrem obrazu je poměrně jasná geometricko-architektonická konstrukce (autorka ji nazvala chrámem – tyto motivy často využívá – např. v cyklech ilustrací k Jobovi ad., jež byly před rokem vystaveny v galerii Apokryf při ETF). Tato konstrukce je znejasňována tvary odkazující k zemi. V centru konstrukce – chrámu by mohl divák spatřit odkaz na kříž, zřejmý je vertikální a horizontální motiv.
Autorka nevnucuje divákovi jasná pravidla čtení svých obrazů. Motivem obrazu se stává také neukončenost. Divák má možnost nacházet v této otevřenosti motivy vlastní jen jemu.
Výběr výstav:
Kulturní dům v Dobříši, 2001, 2002.
Společná výstava v Pasově, 2003.
Plzeň, Univerzitní Galerie, 2004.
Kavárna Velbloud v Dobříši, 2005.
V současnosti lze vidět autorčiny obrazy v radnici města Plzně – výstava potrvá do 22. 6. 06.