Číslo
Tvé vlasy dávno přikryl sníh,
tělo unavené nasbíranými léty,
hlavu položím do dlaní Tvých,
v očích Ti vykvetou jarní květy.
Stříbrem kvete i hlava moje,
čelo mi rozryly vrásky,
čarovnou moc mají dlaně Tvoje,
do dětství mě vracejí zpátky.
Čas uhání tempem splašených koní,
zbyly vzpomínky a spousta věcí,
léta jak voda protekly dlaní,
nelze je vrátit žádnou mocí.
Čím dál, tím víc mi chybí,
to Tvoje něžné pohlazení,
jen máminy oči do srdce vidí,
nad chvíle s Tebou nic není.
Kdybych teď moh a tu moc měl,
roztáhnout křídla a letět v dál,
tak za Tebou, maminko, bych zaletěl,
vše, co mám, bych za to dal.