Aktuální slovníček biblických pojmů
(S)tvoření je to absolutně nové otvírání oken k příští lidské budoucnosti. Bůh jako radikálně Jiný (Barth, Lévinas aj.) a „novotářský“ Nový (Hejdánek, Balabán aj.) záchranně umožňuje lidem (a zčásti i mimolidskému tvorstvu), aby se pozvedli z daného stavu své existence k novému modu života, aby stáli nad věcmi a okolnostmi jako Boží tvorbou puncované děti, jako nové bytosti spěchající k „absolutnímu budoucnu“ (Rahner).
Jedinečným a jediným pojmem je hebr. bára, řec. ktizein nebo (nesynonymní) poiein, lat. creare = tvořit, rodit, ale též ustanovovat. Etymologicky není pojem bára zcela dešifrovatelný. Náznaky tu však jsou: jedna významová rovina (br' III) hlásí odseknutí, mýcení (lesů), ale i rozsekání (Joz 17,15; Ez 23,47), tedy to, co nemá souvis se starým, bývalým, dosavadním, tedy jako jakási účelná destrukce a otevření nedotčeného („panenského“) prostoru. Musíme upozadit vžitou představu, že stvoření je „udělání něčeho z ničeho“, to je představa velmi pozdní (2Mak 7,28). Pojmu stvoření se začalo teologicky motivovaně a profilovaně používat až v pozdějších dobách (exil, poexilní doba). V Genesis 1 je stvoření pojmem vynalezeným kněžským pisatelem (a skupinou kolem něho). Ke dřeni stvoření se dostává Druhý Izajáš:
„Hle, učiním něco (docela nového) a už to raší“ (Iz 43,19). Nejde tu už o zápas s mytickou Nicotou-Temnotou (srov. babylonské stvořitelské mýty), nejedná se o zázračné vyvolávání jsoucen, nýbrž o podivuhodné (někdy šokující) vytváření nových, nosných a nadějných podmínek k životu lidských jednotlivců i společenství. Je to suverénní nastolení „znovení“ toho, co nás tísní a škrtí jako drát kolem hrdla. Objektem stvoření je lidské srdce: „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). „Slož srdce čisté, Bože mi…“ (Ž 51,12) Jde i opatrování lidí a společenství (Iz 43,7). V Novém zákoně znamená stvoření novou existenci, vysvobození z hříchů a tragických tendencí a tenzí. Novotně stvořeným člověkem (Adamem) je tu Ježíš, jemuž církev porozuměla jako tomu, který je „svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího“ (Zj 3,14). „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové“ (2K 5,17).
1. To, že jsem, je zázrak. To nelze empiricky prokazovat, je to „článek víry“. Joj!
2. Jak vznikl svět, to nechme příslušným vědcům. Bůh Stvořitel není „nadlidský architekt“, „inženýr světa“ (formulace Z. Neubauera). Je to můj a tvůj Tvůrce, který nás oslovuje a zalévá inspirací k novotným činům.
3. Bůh mě obnovuje, znovu tvoří, vteřinu co vteřinu. Ještě nejsem úplně stvořen. Mé stvoření leží v laskavé budoucnosti Boží.
4. Stvoření – to je promlouvání ('mr; dbr), oddělování pravého od bludného (bdl), množení (prh), zabydlování volných, a proto pustých prostorů (ml'), ryzí suverenita (rdh), zrcadlení Božího srdce (celem) a tvoření nevídaného (srov. C. Tresmontant).