Pětadvacetiletého Ukrajince Kosťu jsem potkala jako pacienta hematologického ústavu. Do naší republiky přišel z Ukrajiny v r. 2006. Pracuje na živnostenský list, když se nedaří, vypomůže si brigádou. Je katolík, dokud mohl, chodil k sv. Ignáci na Karlovo náměstí, protože mu jeho interiér připomínal kostel, kam chodil jako malý kluk. Živě se zajímal o náš jihoměstský evangelický sbor, v jehož blízkosti bydlel. V květnu 2011 mu ovšem diagnostikovali agresivní formu leukemie, tzv. lymfoblastovou leukemii. Když mi o sobě vyprávěl, ani on ani já jsme ještě nevěděli, jak velký průšvih představuje pojištění. Naděje, že ho nějaká pojišťovna vezme na milost, se totiž posléze ukázala lichou.
Bezvýchodnost diagnózy v jeho případě umocnila bezvýchodnost situace, do které ho uvrhl zdejší systém zdravotního pojištění cizinců. V prosinci uzavřel a zaplatil pojišťovně Slávia 9 500 Kč za dvouletou zdravotní pojistku v sazbě tzv. základního pojištění pro cizince ze zemí mimo EU. U tohoto typu pojištění zjednodušeně řečeno platí pojišťovna náklady na akutní péči do výše 1,2 mil. Kč, poté je pacient repatriován.
Lymfoblastová leukemie je onemocnění, které bez léčby zabíjí během týdnů až měsíců. Léčí se nejprve chemoterapií. Podle ošetřujícího lékaře potřebuje pacient šest až osm cyklů. Kosťa má za sebou jeden, který stál předběžně asi 200 000 Kč (v tuto chvíli probíhá druhý, který ještě pojišťovna uhradí, ale dál platit nebude), dá se ale předpokládat, že některé z plánovaných cyklů chemoterapie budou jistě komplikovanější, a tedy také významně dražší. Navíc se může ukázat, že chemoterapie nebude stačit a Kosťa bude potřebovat i transplantaci kostní dřeně (což může stát od jednoho do tří i více milionů korun, podle komplikací). Jeho komerční pojišťovna jej přitom chce repatriovat na Ukrajinu, kde pojištěn není vůbec a kde by se mu s největší pravděpodobností dostalo péče horší a omezenější.
Sám Kosťa je i na základě svých pětiletých zkušeností s poměry v České republice pesimisticky laděný realista. Jinými slovy, viděl svou situaci naprosto černě. Ve spolupráci s Diakonií ČCE se však podařilo zřídit účet „Kostiantyn“ (viz rámeček). Když jsem před několika dny Kosťovi oznámila, že se na něm sešlo prvních dvacet tisíc, zvedlo mu to okamžitě náladu a především pomohlo mobilizovat síly, které tolik potřebuje na boj se svou nemocí. Už proto jsem ráda, že jsem se rozhodla jeho případ zveřejnit, a už proto stojí také za to svoje dary dávat.
Anna Šourková, nemocniční kaplanka
Už je to tu zase – systém proti jednotlivci
Kosťův případ odkryl v celé nahotě, do jaké pasti náš pojišťovací systém uvrhuje zahraniční pracovníky a cizince ze zemí mimo EU. Kostiantyn svou – vzhledem k diagnóze nedostačující – pojistku (základní pojištění) uzavíral v prosinci 2010. Mohl si uzavřít tzv. komplexním zdravotní pojištění, které je však výrazně dražší. Pokrylo by se jím např. všech 6–8 cyklů chemoterapie, ale už ne případná transplantace kostní dřeně, neboť ono tzv. „komplexní“ pojištění má velký seznam výjimek z pojistného plnění. Na toto pojištění, které se samozřejmě též musí platit předem na celé období, Kostiantyn neměl prostředky, a tak uzavřel pojistku, kterou uzavřel.
V této souvislosti připomeňme, že od 1. ledna 2011 vešla v platnost novela zákona o zdravotním pojištění pro cizince ze zemí mimo EU o tzv. komplexním zdravotním pojištění, která představuje pro mnoho cizích pracovníků nepřekonatelnou překážku. Tato novela samozřejmě nahrává současné snaze dostat z naší země pryč co nejvíc zahraničních pracovníků, pro něž v době krize není práce, a o něž tudíž není zájem. Zároveň je však novela – a to i podle slov Tomáše Haišmana, vedoucího odboru ministerstva vnitra pro migraci – výsledkem lobbingu komerčních pojišťoven, které na tomto systému vydělávají vskutku nekřesťanské peníze. Nastavení je navíc nevýhodné i pro stát, protože peníze za zdravotní pojištění těchto cizinců končí na účtech komerčních pojišťoven a nedostanou se do průběžného systému financování zdravotnictví.
Podle Evy Dohnalové z občanského sdružení pro pomoc migrantům InBáze Berkat činí průměrná cena pojištění za měsíc 1 500 Kč. Sazby se liší dle věkových kategorií a také dle pohlaví (diskriminují ženy). Pokud např. čtyřčlenná rodina podnikatele žádá o prodloužení pobytu o dva roky, musí předem jednorázově zaplatit cca 140 000 Kč. Mimochodem, pokud naše úřady pobyt cizincům nepovolí či neprodlouží, žadateli se zaplacená částka za zdravotní pojištění nevrací (!). Není-li umožněn vstup do systému veřejného zdravotního pojištění vícero kategoriím cizinců, má to dvojí dopad. Cizinci (které potřebujeme víc, než si myslíme) od nás odejdou, protože nebudou mít peníze na platbu pojištění. Kdežto komerční pojišťovny z toho nehorázně profitují. InBáze Berkat proto navrhuje umožnit vstup do veřejného zdravotního pojištění dalším kategoriím, např. dětem narozeným na území ČR, rodinným příslušníkům cizince zaměstnaného v ČR nebo podnikatelům. V případě tzv. komplexního komerčního pojištění umožnit průběžné placení, např. na tři měsíce. Lze reálně počítat s tím, že takto dostupné pojištění budou migranti rádi platit, zatímco na částku, kterou představuje např. dvouleté pojištění, prostě nemají.
Můžeme mít oprávněnou naději, že se peníze na účtu pro Kostiantyna budou scházet a nakonec i sejdou. Konkrétní lidská nouze nachází v naší, údajně nekřesťanské zemi vždycky znova víc než křesťanskou odezvu. Je to dobře. Na druhou stranu by se nám ovšem mělo začít příčit, že tyto dary autentického lidského milosrdenství cpeme do chřtánu nenasytným pojišťovnám, které zvysoka kašlou na potřebnost konkrétních lidí a jednotlivé skupiny společnosti – v tomto případě přistěhovalce ze zemí mimo EU – vidí jen jako anonymní masu, kterou lze bezostyšně ždímat. „Případ Kosťa“ tak odhalil, že se v Čechách (zřejmě) umíme dobře postarat o jednotlivého krvácejícího bližního. Nevíme si však zatím moc rady se systémem, který tyto raněné u cesty svou lhostejnou cyničností produkuje.
Tomáš Trusina, 20. 6. 2011