Text: Evangelium podle Jana 20,19
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ (Jan 20, 19)
Milí přátelé, jako křesťané, lidé, kteří uvěřili Ježíši Kristu, jsme sem nepřišli překřičet ty druhé, ale pokusit se do zloby a zuřivosti, do situace, kde je zneužito právo a je vyhrožováno druhým, to této situace se pokusit vnést odvahu a pokoj. Ukázat, že je ještě jiná cesta k řešení věcí, než hulákání a nenávist a násilí.
O Velikonocích jsme slyšeli: Nebojte se, Ježíš byl vzkříšen, a všechno co říkal a dělal, platí. Bůh to Kristovým vzkříšením potvrdil. Potvrdil, že nezvítězily síly chaosu, zla a smrti, ale on, Bůh vysvoboditel, stvořitel a dárce života. Potvrdil, že platí Ježíšova láska, která se dala pro druhé až do té smrti, platí jeho pravda, která necouvla ani před utrpením, platí jeho milosrdenství, pomoc bližnímu, nesení trápení s druhými i za druhé, platí budoucnost otevřená jeho křížem a vzkříšením, budoucnost našeho Boha, kde pláč, bolest, křik ani smrt nebude.
Evangelium, které jsme četli z Jana, nám sděluje, že Ježíš Kristus vzkříšený a vítězný přichází ke svým učedníkům, kteří jsou ze strachu zalezlí za zavřenými dveřmi. Myslí si, že skončí jako Ježíš, že v tomto světě vítězí násilí, zloba, podrazy a smrt. Myslí si, kdo bude jednat jako Ježíš, už je mrtvolou. Ježíš přichází a zvěstuje pokoj, osvobozuje a ukazuje cestu do života.
Někteří filosofové naší doby říkají, že žijeme v éře prázdnoty. Nemyslím regály v obchodech, ale duchovní prázdnotu. Říká se: „každý má tu svou pravdu,“ nic neplatí, každý si může dělat, co chce, neplatí odpovědnost za druhého v rodině, v obci, ve státě. Druhý nás moc nezajímá. Chceme být jen pro sebe a mít jen pro sebe? Snad proto jsme tak slabí a nejistí. Máme slabé státní i soudní instituce, protože tato společnost je vnitřně slabá. Málo kdo se chce postavit za dobrou věc, v prospěch druhých, prosazovat spravedlnost, která by bránila zlobě a násilí. Zabedníme se před druhými, před problémy, před světem. Stále lepší dveře a zámky, vyšší ploty, uzavřená srdce – to je náš styl. Ale pozor: taková společnost a takoví lidé se mohou stát za čas snadnou kořistí všelijakých násilníků. Lidé nemají vnitřní oporu. A démoni násilí, nenávisti a zloby se budou stále více rojit a honit všelijaké nešťastníky v bombrech a kanadách proti druhým lidem a skupinám, které třeba většinová společnost nemá ráda. Zatím jen proti nim. Pak přijdou na řadu další.
Vítězný Kristus je Pánem i zdrojem osvobození od všech vazeb na ideologie, které se nacpaly některým do duše i mysli a spoutávají. Osvobozuje také od lhostejnosti a cynismu ve vztahu ke světu a dává pro něj naději. Jak? Ježíš vstupuje těmi zavřenými dveřmi i do našeho života, otevírá ho, ve všech jeho omezeních, zajetích, závislostech, nesvobodách. Otevírá nám prostor svobody a zároveň prochází jako nic tam, kde budujeme pevnější dveře, závory, zámky, kde stavíme ohrady mezi sebou a před druhými a proti druhým. On prochází zavřenými dveřmi a my můžeme za ním, v jeho moci vstupovat do novosti, přicházet i k lidem uzavřeným nebo odděleným plotem, třebas všelijakého znevýhodnění. On zvěstuje a daruje pokoj. Šálóm láchem! Pokoj vám! Boží pokoj, to není klídek, pohoda v neutěšeném marasmu, to neznamená uzavřít se do sebe, vlézt za svůj plůtek před bolestnými dotyky světa, uprostřed lidských běd a nespravedlností. Boží pokoj, to je Kristův dar, mír s Bohem a mír mezi lidmi, vnitřní pokoj, který se hned projeví i navenek. Tady je šance pro nás, a třeba i pro ty, kdo tady za Domem umění křičí hrozná a nenávistná hesla, nebo jen řvou, aby si dodali odvahy.
Milí přátelé, na závěr dvě poznámky. Za prvé: jsem přesvědčen, že státní demokratická moc (politici i soudci) tu selhává. Její povinností je přece „zasáhnout proti zle jednajícím“, proti jednání představitelů a nositelů zrůdných ideologií, ať je to nacismus, bolševismus, nebo jim podobné a chránit před nimi lidi. – Ale to ještě nepřivede českou a moravskou společnost k uzdravení od strachu, lhostejnosti, prázdnoty. Proto zadruhé: jsem přesvědčen o tom, že šancí dnešního člověka i společnosti je – stavět na hodnotách, které vnáší do světa Ježíš Nazaretský: pravda a spravedlnost, ohled k bližnímu, láska, která se neptá – co za to, naděje, kterou neláme ani neúspěch, ani smrt. Nebudou-li tyto hodnoty chovány v naší společnosti jako královský poklad, nebudeme-li si vážit bližního, nebudeme-li druhému činit to, co chceme, aby on činil nám, brzy vyhyneme. Nad českou a moravskou krajinou bude znít jen řev démonů a sypat se na ni atomový prach nebo ještě něco horšího. Ale i tohle má a bude mít svůj konec. Vyhlížíme den, kdy plně bude panovat Bůh, který trvá na věky
Modlitba: Díky Kriste, že vnášíš do toto světa svůj pokoj, že ho vnášíš do našich srdcí, vztahů, jednání. Dej, ať tvůj pokoj působíme. Amen
Kázání na ekumenickém shromáždění proti neonacistům Brno, 1. května 2011