V uplynulém měsíci v mé pracovně rozkvetly skály. Obrazivý román Benjamina Vallottona mě několik dnů úspěšně odtrhával od práce a přenášel do francouzského horského údolí Freissineres, ve kterém doznívá dětství čtrnáctileté vypravěčky.
Děj knihy je situován do druhé poloviny 19. století a zachycuje proměny vztahů v izolovaném světě protestantských horalů. Střídání ročních období, přinášející pravidelně se opakující vyčerpávající polní práce, péče o domácí zvířata, věčná hrozba lavin – to všechno jsou konstanty života v horách, na kterých Benjamin Vallotton rozehrál svým poetickým a lyrickým jazykem témata mezilidské důvěry, lásky a víry. Díky jazykově bohatému překladu Amedea Molnára kniha neztrácí čtivost ani v češtině. (V tomto překladu ostatně již román Rozkvetly skály vycházel v letech 1970/71 jako příloha týdeníku Kostnické jiskry.)
Z dlouhých a detailních popisů krajiny vystupují precizní portréty jednotlivých členů rodiny. Výsadní místo v tomto dětském panteonu pak zabírají především postavy moudrých a laskavých strýčků a tetiček – nepochybných morálních autorit celého údolí. Do klidného toku her a práce se dramaticky zařezávají okamžiky ohrožení života. Zápasů s přírodou. Silnou vrstvou textu jsou také biblické citáty, které se ústy jednotlivých postav stávají pevnou součástí děje. Závěrečné kapitoly pak představují v dynamice vyprávění zásadní zlom. Iluze neměnnosti je narušena, krátký časový úsek dvou týdnů přinese do údolí převratné změny a mladá hrdinka románu odchází do velkého světa nížiny.
Setkání s étosem venkovského protestantismu devatenáctého století jistě nejednomu současnému čtenáři zavane vůní Edenu. Žádný shon, žádná postmoderní dilemata, žádný chaos velkoměsta. Je lákavé se nechat touto nostalgickou představou opojit a snadné je sklouznout k sentimentu. Jenže bezčasí izolované horské vesnice nemůže odolat realitě. Stejně jako mladá hrdinka v závěru knihy opouští rodné údolí, jehož rytmus, barvy a chutě nelze zakonzervovat, ani nám už nad dočtenou knihou nezbývá, než se vrátit do našich městských sborů a jejich reality. V tomto ohledu se může kniha Benjamina Vallottona stát také metaforou stavu současného protestantismu v Čechách, se všemi jeho idealizujícími sentimenty a obavami z proměn.
Kniha Rozkvetly skály vychází jako součást beletristické řady nakladatelství Kalich. Také v této souvislosti se sluší připojit několik poznámek. Tato řada si udržuje potěšující úroveň jak ve výběru titulů, tak i v jejich výsledném zpracování. Velmi šťastně zvolený formát jednotlivých svazků, který upomíná na pestrobarevnou edici Světové četby, i skvělá grafická práce Otakara Karlase jsou dobrou zprávou o stavu beletristické produkce a přímo volají po sběratelském přístupu čtenářů.
Benjamin Vallotton, Rozkvetly skály, Praha Kalich 2008