PKP 09/2008: Jan 21,1–14 v překladu Tomáše Trusiny
1. Po tom všem Ježíš učedníkům znovu ukázal, co je zač, u moře Tiberiadského.
A co je zač, ukázal takto:
2. Byli spolu Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, Zebedeovi a další dva z jeho učedníků.
3. Šimon Petr si vzal slovo: „Odcházím lovit ryby.“
A oni mu řekli: „Tak to s tebou jdeme i my.“
Vydali se a nastoupili na loď – a nic oné noci nechytili.
4. Pak už nastalo jitro, a tu stál na tom pobřeží Ježíš.
Nicméně učedníkům vůbec nedošlo, že je to Ježíš.
5. Ježíš si tedy vzal slovo a říká jim: „Dítka, nemáte nějakou rybičku?“
Odpověděli mu: „Ne.“
6. A on jim řekl: „Vrhněte síť na pravobok – a naleznete.“
Vrhli tedy – a už ji nemohli utáhnout, kolik se v ní mačkalo ryb.
7. Tu si vzal slovo ten učedník, co ho miloval Ježíš, a říká Petrovi: „To je Pán!“
A tu Šimon Petr, jak uslyšel: „To je Pán!“, hodil přes sebe plášť (byl totiž nahý) a vrhl se do moře.
8. Ale ostatní učedníci přijeli na lodi (nebyli totiž daleko od pevniny, jen asi dvě stě loket) a vlekli tu síť plnou ryb.
9. Jak tedy vystoupili na pevninu, vidí rozhrnuté žhavé uhlíky a na nich položenou pečenou rybu a chlebovou placku.
10. A Ježíš si vzal slovo a říká jim: „Přineste z těch ryb, co jste teď chytili!“
11. Vystoupil tedy Šimon Petr a na pevninu vytáhl tu síť – naplněnou stotřiapadesáti velkými rybami. A ač jich bylo tolik, nepotrhala se.
12. Ježíš si zas vzal slovo a říká jim: „Jen pojďte a posnídejte.“
Nikdo z učedníků se ovšem neodvažoval vyptávat se ho: „Kdopak jsi?“ Došlo jim, že to je Pán.
13. Ježíš šel a vzal tu chlebovou placku a dával jim – a podobně i tu rybu.
14. To už potřetí, co vstal z mrtvých, ukázal Ježíš učedníkům, co je zač.
Překlad se pokouší zpřístupnit text současníkovi a zároveň respektovat jeho ukotvení v biblických souvislostech (včetně řeckého překladu SZ, Septuaginty – LXX). Přidané výrazy jsou kurzivou.
v. 1. ukázal, co je zač – pokus vystihnout, že zjevení má povahu svrchované, překvapivé události, zacílené přitom na konkrétní adresáty.
v. 3. vzal si slovo – sloveso legei – říká člení text (viz verše 5, 7, 10, 12) a „posouvá děj“. Odráží též autoritativní „takto praví Hospodin“ (takto zpravidla překládá LXX). Čtenáři má dojít, kam to vede, když autoritativně zavelí Petr, a kam to vede, když promluví Ježíš. Rybaření v sedmi pod Petrovým velením rozumím jako pokusu o plnění apoštolátu mezi pohany (což pod Petrovým velením vychází naprázdno, srvn. Sk 6 – ustavení sedmi jáhnů kvůli nefunkčnosti dvanácti apoštolů).
v. 4. vůbec nedošlo – jde o neschopnost rozpoznat blízkost Vzkříšeného (srvn. J 20,14).
v. 6. kolik se v ní mačkalo – chce evokovat dav, který se jinde mačká kolem Ježíše (např. Mk 3,7n; LXX příbuzného pléthynó užívá pro zaslíbené „množství potomstva“, srvn. např. Gn 17,10; Dt 1,10).
v 7. a vrhl se do moře – užívám ve shodě s originálem potřetí stejného slovesa (viz v. 6). Protože originál nejprve cituje Gn 3,7.10.11 (Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se) a vzápětí se ozývá zřetelná narážka na Jon 1,12.15 (LXX: „vrhněte mne… vrhli ho do moře“), nepovažuji Petrovo vrhání se do moře za spěch vstříc Vzkříšenému, ale za reakci hříšnosti, která se před ním hledí co nejrychleji skrýt.
v. 9. vystoupili na pevninu (rovněž i ve v. 11) – při užití slovesa anabaino – stoupat Jan (narozdíl od ek. překladu) respektuje SZní strukturu „vystupování do Jeruzaléma“: 2,13 (5,1; 7,8.10.14; 11,55; 12,20). Syn člověka vystupuje „do nebe“: 3,13 (6,62; 20,17). Petr, který se skryl před Pánem, „stoupá“ z moře na břeh, tedy do jeho blízkosti, teprve ve v. 11. Výraz gés – země překládám proto jako pevnina – je „výš“ (i kvalitativně) než moře, proto se na ni stoupá; a také na ní kolem Vzkříšeného nalézají pevnou půdu pod nohama.
Za konzultaci děkuji Janu A. Dusovi