Číslo
Co chybí uvnitř, tam, kde pláč se rodí?
kdo volá nahlas v čísi cizí řeči?
Co je to jen, co bolest v srdci plodí
koho mé slzy, koho jenom léčí?
Ten pocit je tak zvláštní, bolestivý,
já nevím, zda je můj.
Jak smrtka s úsměvem, cize na mě civí,
když smát se chci, zle nastaví mi rypák svůj.
Zvláštní je tohle, až k pláči je mi,
ale mé slzy nevidět.
Anděl tu mává svými perutěmi,
odlétl, nevím, zda se vrátí zpět.
Chce se mi volat, ale nevím koho,
chci lásku, ale nevím čí;
až k pláči, k pláči je mi z toho,
však slzy nejdou do očí.
Tuším, kde tohle kořeny má svoje,
zaslechla jsem pláč dítěte.
Vyrostla růže z hory plné hnoje
a buran se stal knížetem.
Alice Danielovská