Zkraje roku se dostal na veřejnost vládní návrh zákona „o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody“. Církevní, převážně římskokatolický majetek v držení státu byl oceněn na 134 miliard korun. Zhruba třetinu nemovitostí mají nazpět získat řády („kláštery“), které s nimi chtějí hospodařit. Zbylý obnos 83 miliard by byl spolu s přiměřeným úrokem vyplácen českým církvím. Církve by tak měly po dobu 60 let dostávat ročně konstantní částku (v případě ČCE 139 261 022 Kč), a navíc by měly během 20 let čerpat ještě příspěvek na platy zaměstnanců. Zde by se vycházelo ze stávající úrovně ročního příspěvku, jenž by se každoročně snižoval o dvacetinu až na nulu. (U ČCE start zhruba na 80 milionech.) Celkové náklady pro stát činí úhrnem 267 mld. Kč a podle ministra financí M. Kalouska je to slušná cena.
Na politické scéně vyvolal zákon dusno. V poslanecké sněmovně neprošel prvním čtením kvůli odporu opozice a několika poslanců ODS, kteří požadují podrobnější ocenění a jmenovitý výčet majetku, jenž má být vrácen. Česká ekuména spíše mlčí a čeká, jak celá věc dopadne. A v tom církevním tichu mne napadají tři otázky.
1. Proč máme dostat tak hodně? Copak konkrétně Českobratrské církvi evangelické bylo tolik zabaveno? Hodnotu evangelického majetku, zadržovaného státem, pokryje jedna (!) navrhovaná roční splátka. Těžko říci, za jaké majetkové křivdy bychom měli být odškodňováni dalších 59 let. Chystané řešení není spravedlivé. Což lze vysvětlit tím, že je velkoryse milosrdné. Nekatolickým církvím se bude vyplácet zisk státu ze zabraného katolického majetku. A jsme u další otázky.
2. Proč má protestantská církev fungovat z katolické milosti? Mnohokrát jsme se v minulosti vymezovali vůči římské církvi také tím, že nehromadíme majetky jako ona. Kritika bohaté církve patří k husitské a bratrské tradici. A najednou máme z tohoto bohatství byť zprostředkovaně čerpat? Kardinál Vlk kdesi zmínil, že chápe nadproporční podporu nekatolickým církvím v rámci tohoto zákona jako gesto dobré vůle. Katolíci se snaží nekatolíkům vynahradit pobělohorské těžkosti. Nešť, když o ty peníze stojíme, klidně takové kající vysvětlení přijměme. Škoda jen, že nezaznívá častěji a hlasitěji, aby se o něm vědělo. Velmi hlasitě by ale též mělo zaznít naše poděkování. Sluší se poděkovat, pokud se nám z katolických prostředků zaplatí půlstoletí církevního provozu. Kvůli téhle milosti bude nutné utlumit výhrady proti katolické církvi ohledně majetku a k témuž nabádat ostatní členy ekumény, kteří jsou vůči katolíkům nabroušenější nežli ČCE.
Jenže do mých úvah se vkrádá pochybnost o katolické štědrosti. Nabízí se totiž i pragmatické vysvětlení. Jen si představte zákon o nápravě křivd, kde se v kolonce „Římskokatolická církev“ vyjímají desítky miliard, zatímco u dalších církví figurují nanejvýš desítky miliónů, většinou ani to ne. Zákon by jistě narazil na ještě větší odpor a pošramocená pověst katolické církve v naší zemi by se ještě více pošramotila. Katolíci tedy zvolili dobrou taktiku: dopřejí značný zisk jiným (i silně protikatolickým) církvím, aby dosáhli na část svého majetku a zároveň si zachovali jakžtakž čistý štít. A my jim u toho ochotně asistujeme. Opravdu o takovou milost stojíme?
3. Proč se o návrhu zákona v církvích nediskutuje? Je trapné, že křesťané samolibě mluví nejvíce o tom, že se na návrhu zákona svorně shodly všechny církve napříč celým ekumenickým spektrem. Jakpak by se neshodly, když jim přislibuje snadný a tučný přísun peněz! Určité námitky se ozývají od baptistů, ze společenství, která nevyužívají výhod státem registrovaných církví, nebo od „nezařazeného katolíka“ Ivana Štampacha (u něj poněkud nepřesně podložené). Je na pováženou, že v českobratrském prostředí, které se rádo věnuje spravedlnosti a společenským otázkám, dosud nikoho nezarazila nespravedlivá výše splátek. Když se jedná o finanční zajištění církví (tj. hlavně kazatelů), jdou (i u kazatelů) stranou otázky po spravedlnosti. Vždyť i já si přeji dělat faráře s výhledem, že se v tomto zaměstnání dočkám důchodu… A tak je v ČCE ticho po pěšině. Nikdo nezkoumá navržené částky ani důvody, proč by nám měly být vypláceny. Nažhaveně čekáme, až zákon projde. Synod zplnomocnil synodní radu k oficiálním jednáním, dokonce už odsouhlasil možnost prominout odvod do personálního fondu těm sborům, které se v zájmu přijetí zákona vzdají svého zabaveného majetku. Ano, my ty peníze chceme. Moc.
Vlastně si přeji, aby ten zákon neprošel. Je sice pro nás výhodný, ale není dobrý. Bude lépe, když nalezneme čestnější řešení a budoucnost církve založíme více na vlastních zdrojích.