AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Přehojně se vyskytuje v Bibli (zvl. SZ) výraz „tvář“; to se týká Boha Izraele, člověka i země a jejích fenomenů nebo nějaké věci, zvl. kultického rázu. Hebr. označení tváře je páním, cožje odvozeno od dvouradikálního kořene (*pan) a užívá se v plurálu. V Septuagintě a NZ je to prosópon (tvář, vhled, osoba a její přítomnost); lat. překlad má facies (tvář, zejména krásná, hodná bohyně, zevnějšek, podoba, útvar místa). Obdobné užití „tváře“, zvl. Boží, je i v ostatních západosemitských jazycích. P-n-h = obracet se, ubírat se, vrátit se, ohlédnout se; jako podst. jméno znamená páné obličej, tvář, pohled, ale též povrch, hladina, předvoj.
P-n-h se spojuje s mnoha předložkami, např. lifné, dosl. „k tváři“ ve významu „před“ (někým, něčím). Boží tvář, jak ukazuje kultické místo Peníel/Penúel, znamená Boží blízkost, či přímo přítomnost. Zde jedná Bůh obrácený k člověku. Také člověk je tváří, ne když se nějak tváří, zakrývaje své vlastní úmysly, nýbrž když se obrací k tváři Hospodina vstřícně zářícího (Nu 6,25) vůči svému oddanému vyznavači. To je demonstrováno na Kainovi, jehož tvář opadla či spadla (Gn 4), což ČEP tlumočí úhybně, nekonkrétně („sinalá tvář“). Jákobovi bylo po riskantním boji s Bohem jakožto nebezpečně neznámým Kýmsi dáno vidět Boha „tváří v tvář“ (páním ’el-páním – Gn 32,31), to znamená zcela, totálně. Ale to bylo jen pro tu chvíli „náhlého zjevení“, poněvadž jinak platí, že Boha nikdo nikdy neviděl (J 1,18). I ti vpravdě věrní vidí slastné Boží úradky přetékající milosrdenstvím jen „jako v zrcadle“ (1K 13,12). To platilo o Mojžíšovi, který se měl postavit do skalní rozsedliny a mohl Hospodina spatřit leda „zezadu“ (’et-’achoráj – Ex 33,23). V Horském kázání pozdravuje Ježíš, Boží tvář v našem světě, ty, kdo jsou „čistého srdce“, – ti uzří Boha (Mt 5,8).
1. Nelze obstát před Boží tváří. Ze Sínaje sršel oheň. Izajáš v chrámě prošel hrůzou. Bůh apokalyps na prach drtí všechno kdysi slavné. Bůh je svatý, ohraničený od našich euforií a fobií, i od naší zbožnosti, jež se při pohledu „oko v oko“ objeví jako zčúraný cár. Jo, jo!
2. Boží tvář nás však může doprovázet, jít před námi, jako onen spásný oblak. Bůh může být nad námi a před námi světlem, zářením, žehnáním, uzdravováním, jasností života, vystláním našeho života štěstím. To hlásí i Bůh v Kristu rozsvícený v Nazaretském. Ježíš, Ježíš, slast!
3. „Ty mne, Pane, při životu, / v každou psotu / ráčíš chovati, / z mých nepřátel všech vzteklostí / svou mocností / vytrhovati; / a když tvou milost věčnou znám, / jisté skládám / v tobě doufání, / dílo své že vždy povedeš / i přivedeš / šťastně k skonání.“ (Strejcův Ž 138)