Vážení přátelé, sestry a bratři, sešli jsme se dnes, na Svatodušní neděli k evangelické bohoslužbě v rámci Sudetoněmeckého dne. Letošním heslem je „Alles Leben ist Begegnung.“
Je to vlastně zkrácená verze citátu Martina Bubera z knihy Já a ty, kde zní: „Alles wirkliche Leben ist Begegnung“. „Všechen skutečný život je setkáním.“ To „skutečný“ je významově podstatné. Setkání v Brně vzbudilo jak vlnu odporu, tak také vlnu solidarity. Čeští příznivci setkání interpretovali tento citát ještě kratším způsobem: „Všechno začíná setkáním.“ (Meeting Brno) Filosof Martin Buber by se divil, jak se jeden citát z jeho knihy stal víc než 100 let po jejím napsání (1923) v českém národě živým politickým heslem. Ale líbilo by se mu to – vždyť celý život usiloval o smíření mezi Židy a křesťany, mezi Židy a Němci a mezi Židy a Araby.
Co to heslo znamenalo pro Bubera a co znamená dnes? Kniha Já a ty je o vztahu a dialogu. Setkání já – ty je setkání s druhým člověkem, ba i přírodou, při němž se také současně setkám s Bohem. V okamžiku setkání. Takové setkání – s hlubokým prožitím toho druhého – je možné jen na chvíli, než se vrátí zase do světa věcí, které Buber označuje „ono“ – „ono je věčná kukla, ty je věčný motýl“. Dnes si připomínáme svatodušní neděli známým příběhem o seslání Ducha svatého. To bylo zřejmě také setkání „já – ty“.
Věčné ty je Bůh, s nímž se člověk setkává všade ve svém životě. Buber byl také inspirován svým chasidským dědečkem. A tak ho možná inspirovala píseň Leviho Jicchaka z Berdičeva Ty:
Kudy chodím – ty! / Tam, kde stojím – ty! / Jenom ty, stále ty, pořád ty! / Ty, ty, ty! / Když se dobře mám – ty! / Když si naříkám – ty! / Jenom ty, stále ty, pořád ty! / Ty, ty, ty! / Nebe – ty, země – ty, / nahoře – ty, dole – ty! / Kam se jen pohnu, na každém rohu, / jenom ty, stále ty, pořád ty! / Ty, ty, ty!
S Bohem se můžeme setkat všade. Věřím, že od toho prvního setkání se to opakuje stále znovu – že Duch svatý je sesílán a člověk se setkává s Bohem v Duchu svatém. Buber dobře postřehl, že toto setkání má často podobu setkání člověka s člověkem. Duch svatý vane, kam chce. Z této věty chápu, že máme svobodu a nejsme vázáni předepsaným osudem. Všechno ještě může dobře dopadnout, když se budeme setkávat. Bible to vyjadřuje větrem, který fouká všemi směry. Martin Buber to vyjadřuje poeticky: „Pokud se nade mnou rozpíná nebe slova ty, krčí se větry příčinnosti u mých pat a vítr osudu se utišuje.“
Vztahy a setkávání nás osvobozují od strachu z budoucnosti. Vítejte, vzácní němečtí hosté! Vítejte, vzácní čeští hostitelé – na setkání s Bohem a se sebou navzájem. „Alles wirkliche Leben ist Begegnung.“ „Všechno začíná setkáváním.“ Můžeme naši bohoslužbu zahájit tím, že se se svými sousedy pozdravíme pozdravem pokoje: „Pokoj tobě.“
Píseň připisovaná Levimu Jicchakovi z Berdičeva nemá původně německý originál. Vznikla v jidiš a částečně v hebrejštině. Česká verze „Kudy chodím – ty!“ je překlad a parafráze známé chasidské modlitby.
Německá podoba, která se nejčastěji cituje, zní přibližně takto:
Wo ich gehe – Du. / Wo ich stehe – Du. / Nur Du, wieder Du, immer Du. / Du, Du, Du. / Himmel – Du. / Erde – Du. / Oben – Du. / Unten – Du. / Wohin ich mich wende, / an jedem Ort: / nur Du, wieder Du, immer Du.
Původní text však obsahuje i hebrejské verše:
Ayé mekom kevodo
ve-ein mekom mekvodo
tj. přibližně:
„Kde je místo jeho slávy –
a kde není jeho přítomnost?“
Česká verze, kterou znáte („Kudy chodím – ty!“), odpovídá spíše moderním spirituálním překladům než jednomu pevnému kanonickému německému textu.
Existuje nějaké Buberovo chasidské vyprávění, které tematizuje verš „Alles wirkliche Leben ist Begegnung.“?
Ano. Přestože věta „Alles wirkliche Leben ist Begegnung“ pochází z Buberovy knihy Ich und Du, její existenciální obsah Buber opakovaně ilustroval právě chasidskými příběhy. Několik z nich tematizuje „setkání“ velmi přímo.
Nejznámější je pravděpodobně vyprávění o rabim Eisikovi z Krakova z knihy Die Erzählungen der Chassidim:
Rabimu Eisikovi se opakovaně zdá sen, že pod mostem v Praze nalezne poklad. Odejde tedy do Prahy, ale most hlídá strážný. Když mu Eisik nakonec vypráví svůj sen, strážný se zasměje a řekne, že kdyby měl věřit snům, musel by jet do Krakova hledat poklad pod pecí jistého Eisika. Eisik pochopí, vrátí se domů a poklad nalezne právě tam.
Buber pointu nečte jen moralisticky („hledej doma“), ale dialogicky: pravda vzniká v setkání. Teprve rozhovor s druhým člověkem otevře Eisikovi smysl jeho vlastní cesty. Bez tohoto „Begegnung“ by poklad zůstal skrytý. Praha zde není jen kulisa, ale místo, kde člověk narazí na druhého, který mu – paradoxně – vrátí jeho vlastní život.
Další výrazný text je příběh o rabim Susjovi:
„V budoucím světě se mě nebudou ptát: Proč jsi nebyl Mojžíšem? Budou se mě ptát: Proč jsi nebyl Susjou?“
I zde jde o setkání: člověk nestojí před abstraktní normou, ale před osobním oslovením. „Já“ vzniká ve vztahu k „Ty“.
Velmi blízko Buberově formulaci je také jeho interpretace chasidismu jako života v „Gegenwart Gottes“ – v přítomnosti Boží, která se děje v konkrétním vztahu: mezi lidmi, v modlitbě, v pohledu, v naslouchání. Proto pro Bubera není „Begegnung“ sentimentální kontakt, ale událost skutečnosti. Člověk se stává skutečným tam, kde druhého nepoužívá jako „Es“, nýbrž přijímá jako „Du“.
K tomu viz zejména: Ich und Du, Die Erzählungen der Chassidim, Der Weg des Menschen nach der chassidischen Lehre. A přímo Buberova formulace: „Alles wirkliche Leben ist Begegnung.“ V kontextu znamená: skutečný život se neděje v izolovaném nitru ani v manipulaci světa, ale v odpovědi na oslovení.
Přesná formulace zní: „Alles wirkliche Leben ist Begegnung.“ Autorem je Martin Buber a výrok pochází z jeho knihy Ich und Du (Já a Ty). Citát stojí v první části knihy, v souvislosti s Buberovým rozlišením vztahů Ich–Du a Ich–Es. V mnoha vydáních bývá uváděn kolem § 18–19 první části; v německém vydání Das dialogische Prinzip bývá na s. 15.
Prohlášení 4. zasedání 36. synodu ČCE k česko-německému smíření
Synod Českobratrské církve evangelické vítá každé úsilí, které směřuje ke smíření mezi jednotlivci i mezi různými skupinami. Proto oceňujeme dobrou vůli spolku Meeting Brno a Sudetoněmeckého krajanského sdružení, kteří se o svatodušních svátcích 2026 odvažují udělat další krok na cestě vyznání a smíření historických vin.
K principům naší víry patří odpuštění a pozvání ke smíření, které rozpoznáváme v příběhu Ježíše Krista. Naše církev se po desetiletí aktivně podílí na procesu česko-německého smíření. K němu patří poctivé pojmenování utrpení i vin, které na obou stranách poznamenaly společné dějiny. O to bolestněji vnímáme snahy zneužít historických zranění k opětovnému rozdmýchávání kolektivní nenávisti a předsudků v souvislosti se Sudetoněmeckým dnem v Brně.
Naše dějiny nás učí, že podněcování strachu a nepřátelství vůči skupinám obyvatel vždy vedou ke špatnému konci. Obracíme se proto na politiky i veřejně činné osoby, aby se nepodílely na atmosféře nenávisti a nacionalistické propagandy.
Jsme solidární s těmi, na které současné rozdmýchávání této nenávisti tíživě dopadá.
V Chebu 23. května 2026