Jako ilustraci k textu Idse Smedemy přinášíme ukázku z připravovaného posledního dílu Nico ter Lindena Povídá se… podle moudrých spisů Izraele. Překlad připravil Jan A. Dus.
Král Nebúkadnesar dal zhotovit zlatou sochu, jejíž výška byla šedesát loket a šířka šest loket.
Tenhle král, jak jsme již viděli, je nepoučitelný. Nejprve snil o soše, která byla zčásti zlatá, ale s tou to dopadlo velmi špatně. A teď si sochu udělá! A tahle je ze zlata celá! Je to obraz jeho boha – nebo snad jeho samotného v nadživotní velikosti? Je vysoká šedesát loket a široká šest loket, což znamená, že tenhle obrovský sloup je pilířem oporou ryzího pohanství, neboť šest – to zdaleka není sedm. Sedmička je posvátné číslo, ale šestce do posvátnosti něco chybí. Není divu, že i onen obrovský chlapík, který se stal předlohou vyprávění o Goliášovi, měl šest prstů na rukou i na nohou.
V Babylóně se tyčí zlatá socha, papalášské panděro, vychloubačné ztělesnění potentátovy potence. Běda tomu, kdo by se zdráhal pokleknout! Žádná diktatura neexistuje bez věznic a koncentračních táborů, žádná tyranie se neobejde bez plynových komor a ohnivých pecí.
Král Nebúkadnesar nechal svolat všechny své satrapy, zemské správce a místodržitele, poradce, správce pokladu, soudce, vysoké úředníky a všechny zmocněnce nad krajinami. Všichni se museli dostavit k posvěcení té sochy.
Všechna ta věrchuška – náčelníci, velitelé i vyšší velitelé – všichni v nejskvělejších hábitech – se rozestavili do dvojic před onu sochu, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. I vystoupil herold a provolal mocným hlasem: „Jakmile uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny, dud a jiných hudebních nástrojů, padnete k zemi a pokloníte se zlaté soše, kterou postavil král Nebúkadnesar. A každý, kdo nepadne a nepokloní se, bude v tu hodinu vhozen do rozpálené ohnivé pece.“
A tak všichni lidé ze všech národů, kmenů a jazyků – jakmile zaslechli hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a jiných hudebních nástrojů, – okamžitě padli k zemi a klaněli se zlaté soše, kterou král Nebúkadnesar postavil.
Ale ne, nebyli to lidé ze všech národů, kmenů a jazyků! „Ach, pane králi,“ zvolali kaldejští muži – neboť v zemi ovládané terorem se vždycky nějací udavači najdou – ti židovští muži, které jsi pověřil správou kaldejské země, Šadrak, Méšak a Abed-nego, nechtějí sloužit tvému Bohu! Nevydal jsi snad rozkaz, že každý člověk, až uslyší hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a jiných nástrojů, musí padnout k zemi, jinak bude potrestán smrtí v ohnivé peci? Hle, tito muži nechtějí pokleknout před sochou, kterou jsi dal postavit!“
Nebúkadnesar rozkázal, aby byli předvedeni Šadrak, Méšak a Abed-nego. „Je to pravda, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že nechcete sloužit mému Bohu?“ (Vypravěč opravdu znovu opakuje tato tři jména Danielových přátel. Jako by chtěl říci: Právě na těchto třech židovských mužích, kteří nesou babylónská jména, záleží, bude-li vzdávána čest jménu Boha Izraele, anebo zda ono jméno zanikne.) „Je to pravda, že se nechcete poklonit zlaté soše, kterou jsem dal postavit? Já vám dám ještě jednu šanci: Jakmile uslyšíte zvuk…“
Takové už jsou všechny totalitní režimy: Náměstí i ulice jsou plné lomozu a vřavy, která drásá uši, všude to troubí a ječí a řve. Propaganda běží na plné obrátky. „Kdo odmítne padnout k zemi a poklonit se soše, bude v té hodině uvržen do rozpálené ohnivé pece. Kterýpak Bůh by vás mohl vytrhnout z mé moci?“
Jenže Nebúkadnesar ani nestačí dát pokyn dirigentovi, aby znovu rozpoutal ten šílený kravál totality, protože Šadrak, Méšak a Abed-nego mu skočí do řeči: „My vaši výzvu neposlechneme, pane králi! Jestliže Bůh, kterému sloužíme, nás bude moci vysvobodit z rozpálené ohnivé pece, vysvobodí nás z vaší moci. Ale i kdyby ne, vězte, že vašemu Bohu sloužit nebudeme a zlaté soše, kterou jste postavil, se nepokloníme!“
„To by ten váš Bůh musel být hodně silný, aby vás vysvobodil,“ odtušil Nebúkadnesar, čímž vlastně vyzval Boha Izraele na souboj. Ať se ukáže, kdo je mocnější! Jenomže víra tří Hebrejců je docela jiná. Věří sice, že jejich Bůh je Bohem, který vysvobozuje, avšak i kdyby se zrovna v této hodině Boží osvobodivá moc neprojevila, oni ve svém protestu vytrvají. „Důvěřujeme Boží záchranné ruce, ale i kdyby náš Bůh zůstal skrytý, nepřestane být naším Bohem. My možná zahyneme v plamenech, ale to, za čím si stojíme, je věc našeho Boha, a tohle žádný oheň nezničí.“
Když Nebúkadnesar slyšel, co Šadrak, Méšak a Abed-nego říkali, hrozně se rozlítil a nechal pec vytopit sedmkrát víc než obvykle; přál si totiž, aby z těch tří nezůstala ani špetka popela. „Svažte Šadraka, Méšaka a Abed-nega,“ přikázal svým nejsilnějším vojákům, „a hoďte je do ohnivé pece!“
A tak ty tři hned svázali, tak jak byli oblečení, v pláštích i suknicích, i s čepicemi a se vším ostatním, a hodili je do pece. A protože ta pec byla tolik rozpálená, žár ohně usmrtil i ty silné muže z královského vojska, kteří je tam hodili.
Šadrak, Méšak a Abed-nego dopadli ve svých poutech do šlehajících plamenů a Nebúkadnesar sledoval to hrozné divadlo z bezpečné vzdálenosti. Ale co to nevidí? „Nehodili jsme snad do ohně tři spoutané muže?“ zeptal se zmateně svých rádců.
„Samozřejmě, pane králi.“
„Ale já vidím čtyři muže! A chodí si tam volně, procházejí se mezi plameny, vůbec jim nic není, a ten čtvrtý vypadá jako božský syn!“ A královi služebníci to teď spatřili také. Nebúkadnesar si dodal odvahy, přiblížil se k ohnivé peci a zvolal: „Šadraku, Méšaku a Abed-nego, služebníci nejvyššího Boha, vyjděte a pojďte sem!“
Šadrak, Méšak a Abed-nego vyšli z ohně. A kde zůstal ten čtvrtý muž? Satrapové, zemští správci a místodržitelé a královská rada se sběhli kolem nich, aby se na ty tři podívali zblízka, a hle: Oheň jim vůbec neublížil, ani vlásek na hlavě neměli sežehnutý, ani šatům se nic nestalo, ani nebyly cítit ohněm.
Nebúkadnesar se ujal slova a zvolal: „Požehnán buď Bůh Šadrakův, Méšakův a Abed-negův, který poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří na něj spoléhali. Přestoupili královo slovo a byli ochotni položit život, aby nemuseli sloužit jinému Bohu než tomu svému. A proto dnes vydávám tento výnos a přikazuji všem, ať jsou z jakéhokoli národa či kmene nebo jazyka: Kdokoli by řekl jediné křivé slovo proti Bohu Izraele, ať je rozsekán na kusy a jeho dům ať je srovnán se zemí. Neboť není jiného Boha, který by mohl vysvobodit své služebníky, jako tento Bůh.“
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu: Jak bláhový je tenhle potentát, jak groteskní! Dnes platí, že kdo s ním není zajedno, bude upálen zaživa, a zítra zas, že kdo bude mít jiný názor, rozsekají ho na kusy. Král Nebúkadnesar je prostě beznadějný případ, pořád je to pohan jako poleno, pořád stejný tyran, a jeho zlatá socha se tu tyčí dál, jako by se nechumelilo.