V Zásadách ČCE (1968) v oddíle Instituce, stát, právo, který vypracovala Božena Komárková, se dočteme, že delikvent pro nás zůstává bratrem a trest máme přenechat Bohu. Autorka neodmítá vykonávání spravedlnosti, pouze je proti tomu, aby byl trest krutý a nezvyklý. Ze stejného důvodu odmítá trestat smrtí. V podstatě tak zastává biblický názor autora knihy Genesis 1–11, Ježíše Nazaretského, popř. husitského teologa Mikuláše Biskupce z Pelhřimova a některých právníků, soudců, literátů, filosofů a teologů 20. a 21. století, kteří uzákonili rozpoznání mnoha deklarací lidských práv, že člověk má právo na život. V USA roku 2005 byl zrušen trest smrti pro mladistvé pro všechny státy Unie s biblickým zdůvodněním, převzatým již anglickou raně středověkou jurisdikcí (9. století), že trest nesmí být nezvyklý a krutý. Trest smrti pro dospělé tehdy zrušen nebyl. Je tedy smutným faktem, že za nedokonalý nástroj spravedlnosti považuje trestání smrtí pouze EU. Neboť trest smrti nemá odstrašující sílu a také nic neřeší. Nedává zločinci možnost rozpoznat hloubku své viny, ani mu nenabízí možnost ke změně smýšlení – k pokání.
Autor biblických podobenství zapsaných v Genezi (Gn 1–11) je přesvědčen, že i Kain – typ sociálního tupce, kterého vykreslil v podobenství o Kainovi a Ábelovi, – se může změnit a prosit o odpuštění. To je překvapující pointa známého příběhu o bratrovrahovi Kainovi. Mnozí, kteří text nedočetli do konce a začátku další kapitoly, hodnotí po staletí Kaina jako proklatce poznamenaného božím znamením. Prý je potrestán doživotním strachem, že ho za jeho vražedný čin může kdokoli zabít, a pomstít tak úkladně zavražděného Ábela. Mezi proklatce řadí Kaina zejména básníci a zpěváci s barokní spiritualitou (Karel Kryl a mnoho dalších).
Jenže z cynického vraha se stal kajícník – právě díky debatě s Hospodinem. Kain vyznal, že za svůj hrůzný čin by si zasloužil smrt, a v tom okamžiku dochází z boží strany k omilostnění. Hospodin zahání Kainův strach, že se mu někdo pomstí. Označí jeho tělo znamením, a nikdo ho nesmí zabít. Sečtělý věřící čtenář je jistě překvapen, že Hospodin porušil své vlastní nařízení o potrestání úkladného vraha trestem smrti a kultickém očistném pokropení země, kterou znečistila krev oběti, krví vraha. Když je země zkropena krví vraha, dochází prý k metafyzickému očištění přírodní sféry znečištěné zločinem (Nu 35,30–34). Náboženským spekulantům se logika očišťování a harmonizace člověka s přírodou líbí i dnes. Ábelova prolitá krev křičí ze země a usvědčuje Kaina z vraždy. Mělo by tedy dojít k utišení křiku, harmonizaci a očištění země. Po Kainově pokání však Hospodin tuto očišťovací logiku neakceptuje. Hospodin se smiloval, vzal vážně Kainovo pokání. Právě pokání očišťuje a nikoli další prolitá krev.
Autor teologickým podobenstvím o Kainovi a Ábelovi vlastně novelizoval juristické nařízení o logice boží spravedlnosti. Boží spravedlnost je milosrdná, protože vytváří prostor pro změnu člověka. I úkladný vrah smí být omilostněn. Kain se pak stává zakladatelem města a městských pořádků. Augustin později v knize O obci boží zúročí myšlenku, že Kain není vyvrhel a psanec, nýbrž napravený hříšník. Stal se zakladatelem města, tvůrcem městských pořádků.
Zákony jsou tedy lidským výtvorem. Protože jsou vytvořené člověkem, mohou být spravedlivé i nespravedlivé. Pro věřícího z toho vyplývá, že nespravedlivé nesmí poslouchat, popř. má usilovat o jejich novelizaci. Tak je nutné rozlišovat, že některé zákony jsou novelizovatelné a některé, zejména mnohé biblické morální sentence či písně a podobenství jsou učením, které je výrazem boží vůle. Jsou tedy hodné následování a inspirují ke kreativnímu naplňování. Tak to chápe Ježíš Nazaretský i mnozí novozákonní svědci, Alfréd Veliký i Marsilio z Padovy, Jan Hus a do úplné dokonalosti toto rozlišování na kazuistické zákony a následováníhodné učení (morální učení – apodiktické právo) dovedl Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, který na Basilejském koncilu volal po zrušení trestu smrti. Není nutné vyhledávat další jména. Výše již byla některá zmíněna.