V knize Krvavé země, Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, vykreslil Timothy Snyder společenské zločiny nacismu a stalinismu. V Cestě k nesvobodě analyzoval současné tíhnutí politiků k autokratickému stylu vlády a to v Evropě i Americe. Pro čtenáře odchované sms komunikací, a proto neuvyklé číst knihy a odborné delší studie, napsal soubor kratších text Tyranie, 20 lekcí z 20. století. V Tyranii nabádá k obraně demokracie a účinně instruuje, jak neztratit zájem o veřejné dění a neupadnout do léček mechanismů mediální manipulace. V nejnovější knize Svoboda, s podtitulem Pět pilířů pro život v 21. století, rozvíjí to, co do jisté míry načrtl v některých článcích Tyranie. Navíc ukazuje, jak se některé jeho rady již začaly uskutečňovat právě na Ukrajině, kde svobodu pochopili obránci (civilisté i vojáci) pozitivně. S pozitivním pojetím svobody se Snyder setkal na Ukrajině v prvních měsících ruské agrese, když hovořil s vojáky i mediálními pracovníky. Ukrajinci tváří v tvář agresi přestali chápat svobodu jako pouhé bourání společenských konvencí, jako svobodu od něčeho a téměř anarchistické ignorování všech institucí. Navázali na chápání svobody některých opomíjených euroamerických intelektuálů, kteří chápali svobodu jako osvobození pro vytváření pozitivních aktivit solidarity, milosrdenství a uznávání důstojnosti toho druhého. Jejich chápání svobody souznívalo s jeho pojetím svobody, proto mnoho stránek své knihy napsal při svém pobytu na Ukrajině.
Smysl pěti pilířů demokracie
možná dobře vystihuje sentence o solidaritě: „K dosažení svobody každý potřebuje pravdu, avšak faktičnost vedle odvážlivců také potřebuje instituce. Pokud hodnota života tkví ve svobodě, pak jedna její podoba spočívá ve vědomém úsilí o umožnění svobody druhým. Solidarita je majákem v zemi svobodných lidí.“ (s. 226) Díky obeznámenosti s dílem Simone Weilové Snyder připomíná biblické pojetí lásky k cizincům, jak je zmíněno v třetí knize Mojžíšově (Lv 19,34): Máme ho milovat jako sebe samého. Snyder se zdůrazněním milování cizinců přiblížil k biblickému chápání práva, solidarity, starosti o sociálně znevýhodněné, k fungování institucí (spravedlivých soudů: Dt 10,12–22) a hlavně k biblickému chápání lidských práv. Úkolem člověka je přece dopřávat práva a důstojnost tomu druhému – to je smyslem milování bližního jako sebe samého.
Svoboda se podle Snydera rodila již v totalitních režimech,
ať aktivisté byli ve státním vězení nebo mimo ně. Snyder ukazuje, že zde se rodilo nové chápání svobody k odpovědnosti za věci veřejné a solidaritě s ponižovanými. Proto je kniha protkána osobními vzpomínkami, sentencemi a vizemi spisovatelek, filosofek, sentencemi a příběhy filosofů a lidskoprávních teoretiků a aktivistů. Proto nás oslovuje Václav Havel, Leszek Kolakowski, Jan Patočka, Edith Steinová, Simone Weilová, Adam Michnik, George Orwell, Ray Bradboury, Martin Luther King a další. Samozřejmě, že se dostávají ke slovu i zakladatelé demokratických institucí: Thomas Jefferson, James Madison a další. Snyder totiž dokládá, že demokratické instituce byly vytvořeny vzdělanými právníky. Po několik staletí pomáhaly překonávat společenské krize, a není důvod o nich pochybovat. Máme obhajovat jejich funkčnost, protože tak se nám zdaří řešit také problémy globálního oteplování, udržíme si svobodu vyjadřování, ubráníme se moderním diktátorům, kteří zneužívají mediální a technické vymoženosti k manipulaci společnosti. Snyder si neplete globalizaci s demokracií. Výše uvedený výčet jmen naznačuje, že mu jde o humanitní principy, k nimž uvnitř demokratické struktury společnosti, z různých zdrojů a stran nesměrují inženýři lidských duší, tedy moderní manipulátoři sociálních sítí, nýbrž humanisté, náboženské myslitelky a myslitelé, euroamerické civilizace; ti, kteří se nedali ošálit vábením autoritářských vůdců, kteří údajně dělají vše pro vzkříšení a očištění prohnilé demokratické společnosti, která je prý neschopná obnovy.
Ještě před deseti patnácti lety razili političtí vizionáři teorii zeslábnutí státu, a hovořili o konci mocenských center, o zeslabení moci Vladimíra Putina a čínských autoritářů. Moisés Naím (Soumrak moci, s. 246n) v roce 2013 upozorňoval, že v politice je viditelný vzestup politických svobod a ústup autoritářství. „Zaznamenáváme stále více vědeckých článků s názvem typu ‚Proč se bude Čína demokratizovat’, v nichž se píše, že dny autokracie tohoto velkého národa jsou sečteny, a přibývajících předpovědí konce moci Komunistické strany Číny. A proč by ne? Proč by měla být Čína výjimkou? Ve většině zbytku světa koncentrace politické moci značně poklesla.“
Tak mohl mluvit pouze ten, kdo neprožil hrůzy války nebo pár let ve vězení nějakého autoritativního režimu. Tomáš Etzler, který v Číně od roku 2006 pracoval jako novinář České televize, nárůst demokracie neviděl. O životě obyčejných lidí na venkově, v sirotčincích i v metropolích vypráví podrobně ve svých knihách (Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal? Novinářem v Čině 2: Nezešílet aj.)
Od roku 2014 došlo k utužení autoritativních režimů
po celém světě a k rozpoutání mnoha válek. V samotných USA nastartoval Donald Trump autoritativní styl společenské debaty, který ještě nestačil zničit demokracii, protože Nejvyšší soud stále brzdí Trumpovy útoky proti demokratickým principům státní správy, i když mnoho dílčích bitev již Trump vyhrál.
Vize Moisése Naíma se nenaplnila. Naopak, poklonkování magnátů Marka Zuckerberga a dalších Donaldu Trumpovi ukazuje, že globalizačními intelektuály vyhlížený soumrak moci byl rozehnán uragánem touhy po autoritativním ovládaní světa, a algoritmickým zneužíváním AI planými sliby o možnosti vytvářet dokonalejší společnost bez problémů a krizových situací. Je komické, kolik vzdělaných lidí přejímá apokalyptické strachy a nevidí skutečnou hrozbu, která dle Snydera tkví právě v podkopávání důvěry ve funkčnost zastupitelské demokracie. Její největší kritici mohou své pomlouvačné analýzy a lži šířit právě proto, že ještě pořád žijí ve společnosti, v níž zcela nevymizel princip důvěry v platnost smluv a mezilidské solidarity a která v elementárních funkcích funguje stále velmi dobře. Zatím se neválčí. Zatím funguje.
Timothy Snyder vypráví příběhy naděje
na základě různých svědectví těch, jejichž hlas byl umlčován anebo i na čas umlčen, aby tato svědectví zněla naplno dál a v nové síle prostřednictvím těch, kteří přežili. Jde mu o to, abychom nazývali skutečnosti pravým jménem. Máme rozlišovat mezi agresorem a napadeným, válkou vyhlazovací a obrannou. V rozhovorech s ukrajinskými umělci, zdravotníky přináší Timothy Snyder jasné svědectví o tom, kdo je agresor a kdo se legitimně agresorovi brání a bude bránit. Nabízí bezpočet příběhů, které svědčí o tom, že lze žít svobodou a solidaritou navzdory apoštolům apokalyptického chaosu. Lze prožívat svobodu k něčemu novému, co již raší a co se o vize a aktivity našich předchůdců ve svobodě, lásce a naději.
Knihu, která by stejně úderně hájila aktivní a tvůrčí svobodu,
nenapsali křesťané již po dlouhá staletí. Naposledy tak učinil Jan Amos Komenský Labyrintem světa a rájem srdce, když křesťanům nabídl sejmout brýle mámení a vyzval je, aby přijali brýle, jejichž obroučkou bylo Písmo a dioptriemi se stala interpretace zvěsti s přispěním Ducha svatého. Poutník najednou viděl církev jako neviditelnou, aktivní, pružnou a decentralizovanou instituci, která přináší solidaritu, důstojnost a naději pro utištěné a všelijak znevýhodněné. Labyrint světa a ráj srdce totiž není knihou útěšnou. Tak ji hodnotí ti, kteří mají na nose nasazené brýle mámení.
Zatímco náboženských zdrojů svobody se Snyder dotýká jen okrajově, Komenský svou kritiku intelektuálních a náboženských předsudků i kritiku nespravedlivých institucí zakotvil v evangeliu. A nabízí také pozitivní pojetí svobody – dosavadní církevní reformy jsou pro něj nedostatečné, protože nedovedly spravedlivě vyřešit problém moci, náboženského autoritářství. Proto nabízí pojetí svobody s humanitními a náboženskými ideály, nabízí lidem životní role, v nichž není místo pro společenské či náboženské autoritářství – Vzkříšený nabízí novou identitu (53. kap.). Komenský se probojovává – díky darovaným brýlím – k vidění církve neviditelné (je neviditelná pro lidi zasažené autoritářstvím). Je viditelná pro věřící a smírně v tomto světě působící. Proto Komenský hovoří o aktivním pojetí svobody k něčemu a vztahuje se k janovskému vyslání učedníků do světa, a nikoli ke stažení do soukromí (53. kap.).
Snyder a Komenský jdou za stejným cílem – vybízejí k svobodným aktivitám. Odmítají jakékoli autoritářství – v rodině, v zaměstnání, v církvích, v parlamentech i ve vládách. Oba dva jsou proti autokratické vládě monarchů, presidentů, předsedů vlád, církevních a stranických funkcionářů, státních úředníků či manažerů. Jsou pro demokratické principy. V tom jim přizvukuje i Dalajláma IV., který chválí demokracii, protože jenom v ní lze svobodně rozvíjet náboženské a politické aktivity.
Timothy Snyder, Svoboda. Paseka 2025, ISBN 978-80-7637-542-0