Text: Kazatel 9,7
Jako kázání pro inspiraci zařazujeme v tomto čísle svatební promluvu, neboť téma se týká základních lidských situací a toho, jak se vztahujeme k životu, k druhým a ke světu.
Kazatel 9,7
„Jdi, jez svůj chléb z radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.“
B. a T., je to vždy zázrak, když si můžeš v životě užívat v životě s partnerem, kterého sis zamiloval(a). Když mezi těmi tolika možnostmi se najde tahle jediná, kterou rozpoznáš, že tenhle člověk je ta možnost osudová, někdo by řekl prozřetelnostní. Není to samozřejmé, že přijde příhodný čas, kdy právě že máš možnost volby, co možnost, nutnost, kterou je třeba popadnout. A hle, jste spolu, žijete spolu, tvoříte spolu. A právě že i víte, jak jste se až sem dostali, do této situace, kdy to proudí emocemi, radostí a očekáváním toho příštího. Svatba, to je právě takový přechod, na němž vás chceme doprovodit: ve vaší radosti, možná i s nějakými otázkami, co potom přijde.
Biblický Kazatel je spíše skeptický biblický hlas, to pro bibli není až tak obvyklé. Ale v té skepsi, kdy hodně mluví o marnosti a pomíjivosti života, se v té knize objevují pasáže jako tato: v něčem až extaticky hédonická: jdi a jez, popíjej víno! Bůh v tom a ve tvém díle má zalíbení. Dokonce již dávno.
Neboť ten svět, v němž žijeme, i přes své chyby a průrvy a propasti je dobrý, má smysl, je to, tak to říká biblická víra, Boží dílo. A i když třeba ten smysl někdy, v nějakých situacích a etapách nevidíme, tak se dá najít, dá se hledat. To zní banálně, ale: je to zázrak. Žijeme v zázraku, v Božím díle, jen jsme si na to už holt zvykli.
A protože svět je i přes své tíhnutí k marnosti dobrý, tak: celek lidského života, právě i života v manželství, má zásadně rozměr: Užívej si. Užívej si toho dobrého, letního dne života! Užívej si toho dobrého díla. Jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, vytvářej hudbu s dobrou myslí. A i to, co děláš a buduješ, dělej s radostí. A nejlépe opět s druhým člověkem, s lidmi dalšími. I pro ně tu jsi, jste, ale být tu pro všechny, i když spíše pro ty mnohé, co doprovází náš život, to nejde bez toho, abys tu byl, byla taky pro sebe. Jako jedinec, i právě jako pár. A to vám nemusí říkat sobecká duše, ale i právě tahle kniha Kazatel. Tak si užívejte vašeho společného vztahu a vašeho společného díla.
Kniha Kazatel tuhle výzvu: užívej!, ale neprodává jen tak jednoduše. Mluví i o pomíjivosti, marnosti, smrti, a klopotném pachtění pod sluncem. Jsou chvíle, kdy užívání je spíš přežívání, kdy radostné dílo se mění v dřinu a námahu a tápání (a mnozí v životě nepoznají než jen tohle), kdy se síly nedostávají. To zažil, zažívá, bude zažívat nějak, někdy každý z nás.
A pro obě tyhle polohy života, ať tu radostnou, ať tu, kdy na člověka doléhá marnost, právě i při budování společného vztahu, ať vám zní radostná zpráva:
Člověk ví často přesně, co mu pomůže, co má dělat, i kde všude brát sílu, když jde někdy těžko ráno vstát.
Já jako farář nemůžu než odkázat na tu sílu, z níž nechť taky čerpáte. Ta síla chce s vámi jít a chce být zdrojem té radosti, toho nadšení, o nichž píše biblický Kazatel. Mluvím o té Boží síle, která ke každému člověku přichází zadarmo, bezpodmínečně, jen tak. Mluvím o té Boží síle, která je láska sama a která posiluje všechny naše pozemské lásky a vztahy. Boží láska je to jediné, co trvá a nekončí, a je také tím, co dává našim pomíjivým, křehkým životům a našim životním projektům zaslíbení trvalosti a nekonečnosti.
Tak, B. a T., jděte popíjet své víno a jíst svůj chléb s radostí! Jděte si užívat! Něco růst začíná – to je vaše manželství, a my vám přejeme, ať je velmi dobré, jako je velmi dobré to Boží dílo. Amen
Svatební slib
Já, A./T., přijímám tebe, T./A., za svého manžela/manželku. Slibuji ti lásku a hlavně úctu. Chci s tebou sdílet dobré i zlé, v dobách trápení i štěstí, ve zdraví i v nemoci. Chci přemáhat všechno zlé láskou, pravdou a odpuštěním, tobě i sobě, a být s tebou až do tvé smrti.