Sbírka náhodně vybraných biblických veršů Jednoty bratrské nabízí k zamyšlení pro dnešní den citát z proroka Izajáše: Dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.
Přesně před rokem 16. 2. 2024 zemřel ve věku 47 let Alexej Anatolijevič Navalnyj. Nemusel zemřít, přinejmenším ne v trestanecké kolonii IK-3 na Sibiři za polárním kruhem. V roce 2020 po otravě novičokem ho zemdleného a bezmocného nechali odletět do Německa, tam ho dali dohromady, a on místo toho, aby si v exilu užíval život ve svobodě, se do své vlasti v roce 2021 vrátil. Zatkli ho hned na letišti, obžalovali a v roce 2023 odsoudili na 19 let za ledacos, hlavně za činnost v údajně extrémistické nadaci s názvem Fond pro boj s korupcí.
Zásluhou jeho statečných advokátů se dochovaly zápisky o tom, co ve vězení zakoušel a jak se projevoval. Ostatní vězni i vězeňská ostraha se ho často ptali, proč se do Ruska vracel. Odpověď zněla: „Nechci se vzdát své země nebo ji zradit. Pokud vaše přesvědčení něco znamenají, tak musíte být připraveni, že se za ně postavíte a učiníte potřebné oběti.“ Zemdlenému a bezmocnému vězni se dostalo síly a odvahy k nesení potřebné oběti a ze sibiřského lágru obvinil Vladimíra Putina, že „zničil budoucnost Ruska jen proto, aby naše země vypadala větší na mapě“. Požadoval, aby Rusko ukončilo okupaci Ukrajiny a uznalo ukrajinské hranice tak, jak byly stanoveny v roce 1991, a zaplatilo poválečné reparace. Vyzval k mezinárodnímu vyšetření válečných zločinů spáchaných během stále neukončené tzv. speciální vojenské operace.
Je příznačné, že Navalného advokáti, Igor Sergunin, Alexej Lipcer a Vadim Kobzev byli nedávno, 17. 1. 2025, odsouzeni na tři a půl až pět a půl roků odnětí svobody za výkon svého povolání. Jejich komunikace s mandantem Navalným byla ohodnocena jako napomáhání extrémismu. A o něčem svědčí i smrt Vadima Strojkina, petrohradského muzikanta podezřelého ze sympatií s bránící se Ukrajinou, který před deseti dny, když policie v jeho bytě v desátém patře prováděla domovní prohlídku, vypadl z okna. Děs a hrůza se dějí nejen na přepadené a zoufale vzdorující Ukrajině, běsové řádí i v Rusku samém a ničí to nejlepší, co v něm je, a zatěžují tak budoucnost Ruska břemenem vin a spáchaných zločinů.
Na Pražském hradě vlaje prezidentská standarta s nápisem „Pravda vítězí“. Pod ní tehdy ještě úřadující hlava státu Miloš Zeman nechal zvítězit pravdu v sobě samém a po přepadení Ukrajiny prohlásil, že Putin patří před válečný soud a zároveň před soud ruský, a to za vše, co je s Ruskem ochoten udělat. Svého někdejšího osobního přítele Vladimíra Putina nazval šílencem, kterého třeba izolovat a nebránit se vůči němu pouze slovy, ale také konkrétními opatřeními. Tento postoj tehdejšího českého prezidenta byl prozíravý a platí stále. Kdo zločince posedlého běsem velikosti z jeho izolace vytahuje, ať je to kdokoli, sám se stává podílníkem na jeho zločinech a stejně jako zločinec i on nakonec spláče nad výdělkem, neboť všechny bubliny nafoukanosti a pýchy jednou splasknou.
Navalnému byla dána síla a odvaha k morální sanaci Ruska, jeho vlasti – a nejen jemu, ale i jiným, o kterých ani nevíme. Víme ale, že kdo chce nastolit ve své vlasti vládu práva a spravedlnosti, čistit ji od všudypřítomné korupce, ten musí za své úsilí ručit osobně a být připraven obětovat hodně, svůj osobní komfort, až i život sám.
Škoda, že na naši prezidentskou standartu se už nevešla druhá půlka Husova výroku, že pravda vítězí, „i když na čas poražena bývá“. Jak víme, dočasnost někdy trvá hodně dlouho. Až se může zdát, že pravda už není, byla zabita spolu s Němcovem, Politkovskou, Navalným, Strojkinem. Ale to je omyl, na rozdíl od nás pomíjivých pravda trvá, i když my už netrváme, či už jsme přestali trvat na tom, co je pravdivé, důstojné a spravedlivé. Pravda je stále před námi a nad námi, volá na nás, touží se s námi setkat, vstoupit do našich činů i slov. Proto, „věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.“ Tak to vystihl i Mistr Jan Hus. A co je pravda? Možných a správných odpovědí je vícero, zůstaňme u jedné, kterou nám Mistr Jan Hus nabídl: „Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ Pravda tedy je obecné dobro, správnost, právo a spravedlnost, pravda je to, co má být. A kdo se této pravdě vyučí, zamiluje si ji, drží ji a neopustí, tomu i ve chvílích zemdlenosti a bezmoci bude dána i síla a odvaha. Někdy i vítězství, ale to málokdy. Ale že nevítězíme, tím se nenechme zmást, mezidobí dočasných triumfů zla, násilí a lži nepotrvá věčně. Všeho do času, jen pravda je na věky.
A za to povzbudivé ujištění díky vám, Alexeji Anatolijeviči.
Zaznělo 16. 2. 2025 při Modlitbě za Ukrajinu u velvyslanectví Ruské federace