Rozhovor nad dopisem Pracovní skupiny pro Romy ERC
Změna ovšem není možná tím, že se církvím nařídí, že mají vítat romské návštěvníky, či předepíše Romům, že mají pravidelně navštěvovat kostel. Změna je možná jen ve změně postoje těch, kteří ho změnit chtějí. Vlastní názor ovšem souvisí s myšlením, zkušenostmi, ale i předsudky, obavami z neznámého i dalšími vlivy. Postoj se dá změnit tím, že člověk o věci přemýšlí – a také o ní vede rozhovor, což je dobře evangelický způsob, jak věci promyslet.
Dopis Pracovní skupiny pro Romy Ekumenické rady církví duchovním a staršovstvům sborů
Vážené sestry, vážení bratři,
srdečně Vás zdravíme a přejeme Vám pokoj a dobro od našeho společného Pána.
Obracíme se na Vás jako na ty, kteří společně nesou odpovědnost za své sbory a farnosti. Křesťanské církve tvoří po celé republice síť sborů, kde člověk může slyšet evangelium a zažít přijetí bližními i Bohem.
Dlouhodobě a soustavně přemýšlíme o tom, jak více otevřít církve v České republice pro romské křesťany, tak, aby Romové a Romky byli vítáni na našich bohoslužbách. Proto Vám píšeme s prosbou o spolupráci. Je pro nás důležité, aby přijati mohli být všichni, kdo opravdově hledají Boha (Mt 7,8). Domníváme se, že jednotlivé křesťanské sbory, jako základní jednotky církve, přitom mohou hrát ústřední roli.
Rádi bychom Vás proto požádali, abyste za téma k vážnému rozhovoru na staršovstvu a ve sboru vzali otázku, jak přijímat Romy a Romky, kteří mají zájem o víru. Víra vede ke snížení významu vlastní etnicity a zdůraznění blízkosti a bratrství všech lidí (Gen 1,27, Sk 17, 28, Zj 5,9, Zj 7,9). Máme zkušenost, že u těch Romů, kteří ve společenství zdomácní, přestanou ostatní členové církve vnímat jejich odlišnost a prostě je pokládají „za své“. Při rozhovoru se nebojte promluvit i o vlastních pocitech a zkušenostech, i těch negativních. Zamyslete se nad tím, jak dát najevo konkrétním lidem, že jsou ve Vašem společenství vítáni.
Jako pomoc k tomuto rozhovoru a přemýšlení Vám nabízíme materiál, který jsme vytvořili. Uvítáme, když přispěje k většímu zapojení romské menšiny do církve.
Sestry a bratři, děkujeme Vám za Vaši dobrou vůli, službu, lidskost i sílu vést ostatní. Do Vaší služby Vám přejeme Boží požehnání!
Vaši členové pracovní skupiny pro Romy Ekumenické rady církví:
Daniela Cincibusová, Bratrská jednota baptistů, Daniel Hrdinka, Církev adventistů sedmého dne, Ladislav Nádvorník, Římskokatolická církev, Erika Oubrechtová, Církev československá husitská, Mikuláš Vymětal, Českobratrská církev evangelická, Zdeno Žiga, Církev Bratrská
V pracovní skupině s námi na tvorbě dopisu dále spolupracovali Zbyněk Andrš, Pavlína Jošková, Martin Moldan a Leona Staňková.
Romové v našich společenstvích
Situace Romů v České republice
Situace romské menšiny u nás se v posledních třiceti letech poněkud zlepšila. V České republice žije přibližně 350 tisíc Romů, což představuje více než 3 procenta obyvatel. Na základních školách je ovšem přibližně 6 procent romských dětí, z čehož lze soudit na budoucí nárůst romské populace. Většina Romů je u nás poměrně dobře integrována, pracuje v těžkých a špatně placených zaměstnáních, a tím přispívá společnosti. Existuje také vrstva romských intelektuálů, z nichž mnozí vystudovali vysokou školu. Menšina sociálně vyloučených Romů je ovšem často ve společnosti nápadnější. Sociální vyloučení Romů je výraznější v některých chudších částech republiky.
Sociální otázky
Víra má v sobě rozměr vděčnosti a obětavosti směrem k chudším a nešťastným lidem.
Mezi Romy najdeme lidi bohatší, ze střední třídy i chudší. Všichni vděčně uvítají lidský přístup. Je však třeba brát také ohled na systémovou chudobu, s níž se v současnosti setkáváme mezi některými Romy, zvláště v tzv. sociálně vyloučených lokalitách.
Sociální služba církve je součástí víry. Má být pro všechny potřebné, kteří jsou v dosahu, bez ohledu na etnicitu. Je ale důležité, aby se tato služba dělala kvalitně. K tomu pomáhá, když ji nedělá jednotlivec, ale podílí se na ní celý sbor, nebo alespoň pověřená skupina. Dobrou pomoc nabízí například spolupráce s potravinovou bankou.
Doporučujeme vyvarovat se rychlé, neodborné snahy o sociální pomoc potřebným Romům na úkor víry. Dávat druhým peníze je snazší, než se s nimi sdílet o víru, a může to vést k různému zneužívání.
Víra pomáhá Romům vymanit se z pout chudoby, na druhou stranu amatérská a naivní pomoc může posilovat negativní stereotypy.
Křesťan je druhým lidem dlužen lásku, ale ne vždy musí být jeho pomoc taková, jak si ji ten druhý představuje. Mnoho chudých lidí je zadluženo. Velkou pomocí pro ně je posílení schopnosti hospodařit s penězi. Sociální pomoc je skutečnou pomocí, když se ten, komu se pomáhá, na pomoci sám podílí a je angažován. Je vhodné koordinovat tuto službu s odborníky – sociálními pracovníky.
Romové v církvi
Mnoho Romů si uchovává základní představy o víře a k církvím a duchovním má základní důvěru. Leckteří se obracejí na duchovní v souvislosti se žádostí o křest, svatbu, pohřeb, případně o modlitbu v bytě, kde někdo zemřel. Doporučujeme i s těmito zájemci o svátosti a obřady jednat citlivě, brát jejich prosby vážně a pomáhat jim k tomu, aby postupně nacházeli ve společenství věřících lidí svůj duchovní domov.
Ve všech církvích jsou také věřící romští jednotlivci a rodiny, kteří do většinově neromských společenství chodí pravidelně. Tito lidé často také ochotně dobrovolnicky pro církev pracují a jsou vděčni, když se jim nabídne přiměřená služba. I oni se se však mimo církev a občas i v církvi setkávají s nepřátelským, předsudečným chováním.
V České republice vzniklo v posledních desetiletích několik desítek romských sborů a církví. Některé jsou součástí členských církví Ekumenické rady církví, jiné vznikly na základě zahraniční misie a další vznikly spontánně. Neromští návštěvníci jsou v takovýchto společenstvích vítáni. Seberte odvahu a alespoň dvakrát jako hosté navštivte romské společenství, a teprve potom si učiňte vlastní názor.
Je důležité, aby tyto sbory nežily izolovaně, aby se jejich kazatelé setkávali s kazateli a kazatelkami ostatních církví – zvěte je na svá setkávání. Oboustranným obohacením bývají občasné společné bohoslužby.
Výrazným fenoménem jsou i velká setkání romských křesťanů – na Moravě se každoročně koná romská pouť na Svatém kopečku u Olomouce, v Čechách pořádá Apoštolská církev romskou konferenci v Děčíně.
Společenská pravidla a vzájemné chování
Mnoho Romů je u nás integrovaných a asimilovaných do české společnosti. Dodržují stejná pravidla chování, jako jejich sousedé. O víru však projevují často zájem členové tradičních romských rodin, které mají své vlastní normy společenského chování.
Doporučujeme sborům, které se chtějí věnovat službě Romům, brát tyto odlišnosti vážně a snažit se o pochopení, jak romské komunity fungují zevnitř. Proto je důležitá pomoc sympatizantů z romské komunity, kteří zprostředkují pochopení situace a myšlení romské komunity. Pro vzájemnou komunikaci platí ovšem všeobecná pravidla slušného chování: Romové uvítají, když se s nimi neromové na veřejnosti baví a když se s nimi navzájem zdraví. Označení cikán je v převážné většině romské i neromské komunity hanlivé. Neromy naopak odpuzuje, když Romové mluví na veřejnosti příliš nahlas či dokonce vulgárně.
Nevytvářejte si o druhých lidech ani sborech obraz předem, dokud je sami nepoznáte. Když Romové přichází do kostela či sboru, nejdou tam kvůli svému romství, ale kvůli svému lidství a své víře. Proto je vhodné chovat se k romskému návštěvníku stejně, jako ke všem ostatním – vystupovat přátelsky a taktně, podat druhému ruku, projevit o druhého zájem a vyjádřit mu, že je vítán a že může přijít znovu. Při rozhovoru projevovat lidský přístup, nechat se pozvat do romské rodiny a sám pozvat do své.
Díky tomu, že ve víře není etnicita tak důležitá, je možné chovat se vstřícně i v případě odlišností a poskytnout druhým prostor pro vlastní prožívání zbožnosti – pro večer chval romské skupiny, koncert či romskou bohoslužbu. Při společných bohoslužbách je vhodné zařadit také některé prvky z romských bohoslužeb a tradice – romské duchovní chvály, pozdrav či požehnání v romštině (smirom tumenge – pokoj vám, při rozloučení dža Devleha – jdi s Bohem, na což je odpověď ačh Devleha – zůstávej s Bohem). Společné bohoslužby bývají příležitostí pro vzájemné obohacení právě v odlišnostech.
Tématem bohoslužeb může být například rovnost mezi lidmi, pestrost jako obohacení, rasismus jako hřích. Pestrost lidstva je Božím darem, a proto i my máme přijímat lidi takové, jací jsou. Vhodnými příležitostmi k těmto bohoslužbám jsou například Den Martina Luthera Kinga (15. 1.), Mezinárodní den proti rasismu (21. 3.), Mezinárodní den Romů (8. 4.), Den romského holokaustu (2. 8.), Den lidských práv (10. 12.) a podobně. Inspiraci je možno načerpat například na stránkách Mezinárodních dnů proti rasismu www.protirasismu.e-cirkev.cz.
Milé sestry a milí bratři, rádi bychom se s Vámi rozloučili třemi biblickými povzbuzeními:
1. OTEVŘETE SE: Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Řím 15,7) – Při přijímání Romů a Romek můžete přijmout také Krista.
2. POUŽÍVEJTE ROZUM I SRDCE: Buďte střízliví. (1. Petrova 1,13) – Berte romské bližní jako své partnery a nepřeceňte své síly.
3. NEBOJTE SE: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18) – I úkol sdílení evangelia s Romy a Romkami lze s Boží pomocí zvládnout!
Tisková zpráva ERC 25. června 2024
Proběhlé rozhovory
Od vydání dopisu proběhla již celá řada rozhovorů. První byl již při tiskové konferenci, jejíž záznam lze shlédnout na TV Romea. V ní členové komise přiblížili vznik a účel dopisu – přispět k obohacení vzájemným sdílením toho, co nás spojuje, ale i odlišností. Další rozhovor měl zcela jinou podobu – na základě tiskové zprávy vyšel solidně sepsaný článek na I-Dnes, pod nímž lze najít komentáře. Všech padesát komentářů je ovšem negativních – jejich autoři projevují svůj distanc od církve i předsudečně stereotypní názory na Romy. Absence pozitivních komentářů vypovídá zřejmě o postoji většinové společnosti, kde se pod maskou lhostejnosti skrývají často xenofobní názory, ale i o tom, že je obtížné po několika negativních reakcích napsat nějakou pozitivní.
Iniciativu pracovní skupiny pro Romy naopak přivítala na svém zasedání 20. června Rada vlády pro záležitosti romské menšiny.
V neděli 28. července se dopisu věnovaly hned dva rozhlasové pořady – ranní Vertikála a podvečerní pořad Hergot! Na rádiu Wave. Spoluautoři dopisu, kteří byli hosty obou pořadů, důkladně probrali dopis a jeho cíle.
Rozhovor se vedl také na facebookových stránkách Přátelé ČCE. Tentokráte zde byla skutečná polemika, při níž zaznívaly názory z různých stran – na jednu stranu že Romové evangelickou církev nepotřebují (ovšem autor tohoto názoru je zřejmě nerom), na druhou, že jsou naopak za její službu vděčni a že je na místě nehledat „proč ne“, ale „jak“. Zmíněna byla také situace na Slovensku a tábor pro romské děti z osady Sirk, pořádaný sborem ECAV Bratislava – Staré Město. Každopádně, při srovnání tohoto rozhovoru s komentáři pod článkem na I-Dnes vypadá diskuse v církvi mnohem lépe – v rozhovoru zaznívá i řada pozitivních hlasů od lidí, kteří nejen píší příspěvky na facebook, ale také něco dělají.
Jak vést rozhovory dále?
Dopis pracovní skupiny pro Romy žádá o vedení rozhovoru na staršovstvech sborů, protože právě staršovstva nesou za sbory odpovědnost. Kromě staršovstev je jistě možno vést rozhovor i uvnitř sboru, zvláště tam, kde se o něj najdou zájemci.
Rozhovor je dobré připravit – například nejprve reflektovat, kteří Romové patří do našeho společenství (např. adoptovaní jako děti do evangelických rodin), kteří žijí v našem okolí jako sousedé a zda jsou v našem městě romské sbory a jaký s nimi máme kontakt.
Jistě je vhodné k rozhovoru přizvat i vhodné představitele romské komunity – tedy nevést rozhovor jen o Romech, ale také s Romy. Při vedení rozhovoru vyjdou často najevo dvě věci – jednak, že soužití s Romy je v naší církvi poměrně málo reflektovaná záležitost, a za druhé, že v církvi nejen že máme různé Romy, jejichž romství si často ani neuvědomujeme, ale máme také další členy a sympatizanty, kteří mají k Romům pozitivní vztah, případně se jim věnují i profesně – například učitelé a učitelky a zaměstnanci Diakonie či sociálních služeb. Pro vedení rozhovoru jsou tito lidé klíčoví a je dobré je k rozhovoru přizvat, stejně jako představitele romských křesťanů z našeho okolí.
Při rozhovorech o kontroverzních tématech často zazní nejprve negativní hlasy. I ty je potřeba vyslechnout a unést, ale také je nenechat, aby zcela ovládly rozhovor.
Rozhovor může skončit přemýšlením nad tím, jak je možné v konkrétní situaci sboru naplnit hlavní tezi dopisu – Romové jsou v kostele vítaní. Při rozhovoru i případných dalších aktivitách je třeba mít na paměti, že změny k lepšímu vyžadují čas a trpělivost.
Rozhovor, který bychom rádi ještě otevřeli, je rozhovor v církevním tisku – Protestant uvítá Vaše reakce na předložený dopis.
Člověk se podvědomě vyhýbá některým setkáním a některým tématům, protože pro něj leží za hranicí jeho komfortní zóny. Téma Romové v církvi je jistě jedno z nich. Jenže právě překročení této zóny a poznání dosud neznámých lidí a kultur často znamená velkou úlevu, kdy si člověk uvědomí, že svět je mnohem lepším místem pro život, než si předtím myslel. Domnívám se, že evangelium znamená překračování komfortní zóny směrem k druhým. Sám jsem jako farář pro menšiny vícekrát zažil, jak je osvobozující uvědomit si na základě zkušenosti, že druzí lidé pozitivně překonávají mé předchozí předsudky. Přeji tento zážitek i tobě, vážená čtenářko a vážený čtenáři, který jsi dočetl tento článek až k předposlední větě! Na konci bývá prostor pro nový začátek – a pokud dopis přispěje k dalšímu rozhovoru, a snad i k začátku lepšího chování církví k Romům, splní svůj účel.