Úspěšný lékař (Jan Erik Hansen), vedoucí týmu výzkumníků pracujících na léčbě HIV, znenadání prchl z evropské civilizace do Thajska a pak na Cejlon. Opustil manželku i sedmiletého syna. Na jedné hoře v džungli strávil 17 let. Zatoužil po duchovním i tělesném očištění, vedoucímu buď k nirváně nebo k nižší cestě, která dokonale připravenému mnichovi dovoluje zvát druhé k asketickému stylu života. Po nějakém čase se Jan domnívá, že se již stal dokonalým, a proto začne přes internet radit a povzbuzovat druhé ke změně života. Stane se uznávaným spirituálním youtuberem. Jeho rozchod s konzumní civilizací má ovšem své meze. Majetku se zcela nezbavil, a tak se vybavil drony, kamerami, video pastmi, internetem, náboženskými i filosofickými knihami, a dokonce i drátěným plotem obklopujícím jeho skrovný domeček. Chrání se, protože se bojí leoparda, který se toulá džunglí a mohl by přerušit jeho meditativní zdokonalování. Smrt by mohla zabránit dokonalému osvobození od všech problémů či lákavých praktik konzumní civilizace. Nechtěl předčasně sejít z otcovy „velké cesty“: 1. nezabíjet živé tvory; 2. žít pouze z darů; 3. sexuálně vyhasnout; 4. mluvit pravdu; 5. nepít opojné nápoje a nekonzumovat omamné látky.
Jana na Srí Lance navštíví dva filmoví dokumentaristé, kteří pátrají, proč se Jan nevrací do Evropy. Mnich Jan hrdě vyznává, že v džungli našel štěstí, duševní harmonii, osvobození od sexu a evropských porno-přátel. Janova manželka v dokumentu vypráví o pěkném rodinném soužití s Janem. Pouze o sexu nehovoří, protože o intimních záležitostech se na veřejnosti nehodí mluvit. Bývalí spolupracovníci uznávají Jana jako mistra a tahouna vědeckého výzkumu, ale také přiznají, že rád flámoval. Je tedy možné, že Janovo vyznání o osvobození od sexuálního vábení a opojných nápojů je vlastně adresováno jeho bývalým blízkým a nejbližším. Navíc dokumentaristům vyzná, že se mu po nikom nestýská, ani po synovi. Tímto tvrzením je později překvapen právě jeho syn Thor, když se mu dostane do rukou otcův meditativní deník s fotografiemi matky i jeho samotného. Takže jeho otec přece jen vzpomínal, a možná mu syn scházel.
Po sedmnácti letech života v relativním osamocení se Jan vrací do Evropy, nikoli k rodině, ale do jedné z buddhistických komunit v Nizozemí. Z Cejlonu si veze přesvědčení o své dokonalosti a též filmové materiály z fotopastí, selfíčka, rozsáhlé filmové záběry přírody z okolí hory, na jejímž vrcholu 17 let sídlil. Dokumentaristé po Janově smrti mnohé záběry ze Srí Lanky zařadili do dokumentu o jeho životě. Všichni pozůstalí však byli zaskočeni faktem, že Jan se oběsil. Sebevražda totiž popírá veškerou logiku karmové spirituality. Znamená odmítnutí a znicotnění buddhistické cesty. Sebevražda zřejmě naznačuje Janovo zklamání, vyhoření. Je pravděpodobné, že v nizozemské koedukované buddhistické komunitě Jan zjistil, že za 17 let se jeho tělo nezbavilo vnímavosti vůči erotickým signálům a dalším vábením konzumní civilizace. Zřejmě zjistil, že není tak dokonalý, jak se dokumentaristům kdysi na Srí Lance chlubil. Chtěl se zbavit vší tělesnosti, a to se mu zřejmě nepovedlo. Podobně se to nepovedlo vyhlášenému jazykovědci, církevnímu otci Órigenovi (185?–253), který se v jinošském věku nechal vykastrovat, aby se zbavil sexuálního pudu. Ve čtyřiceti letech v komentáři k evangeliu podle Matouše přiznává, že se kastrací nezbavil erotického rozměru života a není prý radno experimentovat s tělem i duchem. Kastrací prý nedošlo ani k pročištění těla ani spirituality.
Mnich Jan si zřejmě po nějakém čase pobytu v Evropě uvědomil, že v osamocení se mu mohlo zdát, že se stal dokonalým mnichem, který na ničem nelpí. Proto se vrátil do Evropy, aby druhé pozval k dokonalosti, k vykročení z rodinných vztahů, společenských vazeb, konzumního stylu života. Jenže vstupem do buddhistické komunity a prožíváním přítomnosti druhých ke své hrůze zřejmě zjistil, že se nestal odolným a proměněným mnichem. Byl zřejmě zklamán, že 17 let usilovné snahy o dokonalost bylo znicotněno. To by mohl být jeden z důvodů, že v evropském buddhistickém klášteře spáchal sebevraždu.
Když Janův syn Thor návštívil Srí Lanku, mnišské šaty, které tatínek zanechal ve svém mnišském domečku, spálil. Možná tím naznačil, že nechce mít v paměti tatínka jako mnicha, který ho opustil. Nechce si jeho šaty obléknout a jít jeho mnišskou cestou. Možná, že zde pochopil jeho zklamání a důvod jeho smrti – že není možné se stát absolutně dokonalým mnichem.
Dalajláma XIV. není apoštolem „velké cesty“, a tedy života v absolutní opuštěnosti buddhistických adeptů. V září 1997 v Praze na Foru 2000 dokonce připomenul, že je nutná spolupráce mezi náboženstvími právě v etické rovině, aby mohl nastat mír mezi národy. Nedávno vyhlásil (2018), že on si civilizace s demokratickými principy váží a že právě v takové společnosti on může nejlépe pěstovat svou spiritualitu.
Dokumentární snímek Mnich byl představen na 26. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Jeden svět 20. 3. – 21. 4. 2024 v Praze a dalších 47 českých městech. Autory jsou Christian Sonderby Jepsen a Mira Jargil – 2023.