Politický vývoj proměnil situaci a vzhled křesťanských komunit ve Svaté zemi. Izrael je jedinou zemí Blízkého Východu, kde počet křesťanů roste a také se rozrůzňuje. Pro tuto příležitost pomineme křesťanské poutníky a turisty a budeme se zabývat jen těmi, kteří žijí ve Svaté zemi dlouhodobě. Tradičně mají v Izraeli své místo východní křesťané, z nichž za zvláštní zmínku stojí Arméni a Syrská pravoslavná církev. V době křížových výprav přibyli katolíci a od 19. století také evangelické církve a později evangelikální církve. Etnicky tito křesťané tvoří značně pestré společenství – kromě původních arabských křesťanů najdeme v Izraeli křesťany přistěhované z Evropy a USA – ať již jako rodinné příslušníky židovských přistěhovalců (často Ukrajince či Rusy), nebo křesťany, kteří prostě chtějí žít ve Svaté zemi. Další skupinou křesťanů jsou gastarbaitři – přistěhovalci například z Filipín. Mesiánské Židy, spojující židovskou a křesťanskou víru, považuje izraelská společnost také za křesťany.
Co se týká politických postojů, lze najít mezi křesťany příznivce všech směrů. Na jednom konci pomyslné osy jsou arabští a evropští levicoví křesťané, kteří jsou blízcí palestinské teologii nenásilného osvobození. Ta se inspiruje především ze zkušenosti křesťanů v Jižní Africe, kteří významně přispěli k nenásilnému převratu a konci tamního apartheidu. Jejich prohlášení „Kairos Palestina“ existuje i v českém překladu. Na druhém konci této osy jsou křesťané, oficiálně sloužící v izraelské armádě. Při vojenské přísaze je jim již oficiálně dovoleno přísahat na celou bibli, včetně Nového zákona. Oficiálně žije v Izraeli asi 185 000 křesťanů, z čehož jsou asi tři čtvrtiny Arabové. Do tohoto počtu ovšem zřejmě nejsou počítáni křesťanští zahraniční dělníci ani Mesiánští Židé, kterých by dohromady mohlo být dalších sto tisíc.
V Palestině na Západním břehu Jordánu žije přibližně padesát tisíc arabských křesťanů, hlásících se k širokému spektru církví, opět však převažují církve východní. Tito křesťané, ač tvoří mezi dva a půl miliony arabských obyvatel Západního břehu jen malou menšinu, mají ve společnosti nepoměrný význam – jednak politický, kdy mnoho křesťanů je aktivních v Organizaci pro osvobození Palestiny (PLO, Fatáh), ale také kulturní – křesťanské církve provozují v Palestině celou řadu prestižních škol. Co se týká forem zbožnosti, najdeme mezi křesťany v Palestině opět pestrou paletu – od radikálnějších příznivců teologie osvobození přes sociálně angažované křesťany, pro něž je důležitou částí jejich víry služba bližním, až po „tradičně kostelovou“ či evangelikálně vřelou zbožnost. Pro palestinské křesťany je důležitý a často praktikovaný praktický křesťansko-muslimský dialog, naopak o křesťansko-židovský dialog, do něhož jsou někdy tlačeni západními křesťany, nemají zájem. V posledních asi sto letech se velmi mnoho palestinských křesťanů z Palestiny vystěhovalo. Zatímco na počátku dvacátého století tvořili v Palestině asi 10 % obyvatel, dnes je to cca půl procenta. Na Západním břehu Jordánu žije v současnosti přibližně 50 000 křesťanů, což představuje 2 % obyvatel Palestiny.
V Pásmu Gazy žilo před válkou něco přes tisíc křesťanů. Vím o třech aktivních farnostech – pravoslavné, katolické a presbyteriánské. S jejich utrpením, které snáší spolu s ostatními Gazany, pociťují ostatní arabští křesťané – nejen v Palestině, ale např. i v Jordánsku a Egyptě, velký soucit.