Nemá smysl to dál tutlat. Nedávno jsem sám sobě přiznal, že jsem milovník hodinek. Existují dva typy lidí, kteří milují hodinky. Jeden typ je typ technický, který se soustředí na funkčnost. Druhý typ je estetický, který se soustředí na krásu. Oba typy se mohou prolínat, hranice jsou někdy nezřetelné.
Uvědomování si krásy vnímám jako schopnost, která je darem. Možná je to zároveň přirozená tendence všech lidských bytostí, nemám ovšem pocit, že bych se s tímto obdarováním setkával na každém rohu. Stejně jako všichni lidé nemilují krásu barokních obrazů. Přesto snad řada lidí vnímá krásu jako takovou. Krásu uměleckého díla zvaného hodinky vnímají někteří lidé např. na pozadí stromů či pastvin. Mohou mít na ruce klidně čistě mechanické Hamiltony nebo jednoručky. Milovníkům hodinek jde o krásu, o pocit povznesení a radosti, dokonce snad naplnění, které může přijít, spočine-li jejich zrak na jejich oblíbeném kousku uprostřed čarokrásné přírody.
Uspokojení z krásy hodinek je jedna věc a krása přírody je věc druhá. Jsou těžko slučitelné. Když se totiž člověk soustředí na jedno, zapomíná na druhé – a to je škoda. Plná pozornost je dle psychologů spíše jedna než mnohá. A když ji vyplýtváme na jednu věc, nemáme ji už na druhou. S tímto problémem se setkáváme v působení sociálních sítí. Jsou navrženy tak, aby strhávaly co nejdéle naši pozornost. A když pak člověk odtrhne zrak od sociální sítě, je z části vyčerpaný a jeho pozornost povadlá.
Čím je člověk starší, tím víc musí dávat pozor na dělení pozornosti, protože nemá už tolik sil jako mladý statný býček. Nemůže být zároveň na dvou místech. A to, co propásl, nejde vzít zpět. Stáří tento proces urychluje. Leda by byl někdo mystik a byl „nad věcí“, bylo by mu to jedno. Pak je ovšem otázka, jaký smysl toho všeho by byl. Já patřím ke skupině lidí, která nedosáhla mystického zření, a tak nevím, zdali se dívat častěji na daleký obzor lemovaný lesy, nebo sledovat plynulost vteřinovky na konkrétním ciferníku, který je pro mne samozřejmě velkolepým divadlem a světem za světem.
Jsem Alenka v říši divů. Propadám se do krajiny, propadám se do ciferníku. Ciferník se stává krajinou a krajina velkolepým divadlem.