Začíná to jako jeden z těch mnohých příběhů o tom, jak Ježíš někoho uzdravil: na začátku se obvykle dozvíme o nemocném nebo postiženém, potom se setká s Ježíšem, mezi nimi zazní nějaký klíčový rozhovor a Ježíš ho uzdraví. I tady zní první věta doslovněji: sluha jednoho centuria (setníka) na tom byl špatně a umíral. Jenomže pak se to začne odvíjet jaksi jinak. Ten umírající a Ježíš se vlastně vůbec nesetkají, natož aby spolu promluvili. Dokonce ani na dálku nezazní žádné Ježíšovo Uzdrav se! nebo Ať se uzdraví! Jen na konci, jaksi dodatečně, se dozvíme, že sluha už neumírá a je na tom zase dobře. To všechno mezi tím za něho zařídí ten důstojník, kterému na něm záleželo tolik, že převzal veškerou iniciativu. Ten příběh je vlastně nakonec spíš o tom důstojníkovi.
Ale aby to bylo ještě podivnější, v té Lukášově verzi se s Ježíšem nesetká dokonce ani ten centurio. Sice se o něm ještě dozvíme, že miluje židovský národ, a dokonce sponzoroval stavbu synagogy, ale přece jen je to pohan, možná i důstojník poněkud nezvané armády, a necítí se na to, aby se s Ježíšem potkal tváří tvář. Posílá prostředníky a „vyjednavače“: nejprve místní židovské presbytery, pak další neupřesněné přátele. Ti první Ježíše přesvědčují, že dotyčný je hoden, aby mu Ježíš pomohl, po těch druhých zas vzkazuje, že není hoden, aby se setkali. Že stačí, když to Ježíš vyřídí na dálku.
A Ježíš pochválí jeho víru. A my se můžeme dohadovat, co že to vlastně pochválil, v čem byla víra římského důstojníka taková, že Ježíš v Izraeli podobnou nenašel.
Možná by to mohla být odvaha jeho víry. Odvaha člověka, který se ani neopováží – a přesto se opováží. Neopováží se ani před Ježíše osobně předstoupit, protože si jasně uvědomuje, kdo a co je zač. A přesto se odváží a opováží přimlouvat za bližního – na kterém mu záleží, i když je to „jenom“ sluha.
A potom to přirovnání k vojenským rozkazům. Nejde o to, že jako důstojník umí vydávat rozkazy a chtěl by to naučit i Ježíše. Jde o to, že si uvědomuje limity své autority a svých rozkazů. Může přikázat podřízeným: Pojď sem! Jdi támhle! nebo Udělej tohle! a oni poslechnou. Ale kdyby sluhovi sebevíc rozkazoval Neumírej!, tak to už je mimo jeho možnosti. Ale věří, že Ježíšova autorita platí i tam. Že Ježíšovy pravomoci sahají i tam, kde on končí, i přes hranici smrti.