Čtení: Izajáš 19,16–25 Text: Jób 42, 7–9
Úvod ke čtení
Izajáš žije v dobách trvalého ohrožení a zápasů lidu o přežití. Hospodin je mu zachráncem. Tak svědčí Izajášovo jméno: Hospodin je spása, Hospodin je záchrana. Prorok obrací svou pozornost nejen ke svým, ale také k mocným tehdejšího světa, Egyptu a Asýrii.
Čtení: Iz 19,16–25
V onen den bude Egypt jako ženy: bude se třást strachem před mávnutím ruky Hospodina zástupů, až proti němu mávne. Země judská se stane postrachem Egypta; ať mu ji kdokoli připomene, Egypt dostane strach z úradku, který nad ním vynesl Hospodin zástupů. V onen den bude v egyptské zemi pět měst hovořících kenaanským jazykem a přísahajících při Hospodinu zástupů; jednomu se bude říkat „Město pobořené“. V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejích hranicích bude zasvěcen Hospodinu. Bude to znamením a svědectvím o Hospodinu zástupů v egyptské zemi. Když budou volat k Hospodinu kvůli utiskovatelům, pošle jim zachránce, aby je obhájil a vysvobodil je. Hospodin se dá poznat v Egyptě; Egypťané poznají v onen den Hospodina a budou ho uctívat obětním hodem a obětním darem, budou Hospodinu skládat a plnit sliby. Hospodin udeří na Egypt, udeří i vyléčí, a oni se obrátí k Hospodinu; on přijme jejich prosby a vyléčí je.
V onen den vytvoří Izrael s Egyptem a Asýrií trojici; bude požehnáním uprostřed země, protože Hospodin zástupů mu bude žehnat takto: „Požehnán buď lid můj egyptský a dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael.“
Boží požehnání tedy platí i pro mocné násilníky tohoto světa?
Probíhající válečné běsnění ubíjí naši snahu přidržet se naděje na smíření a upokojení. Může nám v tom Písmo pomoci. Pohleďme na starozákonního Jóba.
Zámožný a zbožný Jób ztrácí všecko. Rodinu, přátele, majetek, dobré jméno. Neztrácí také Hospodinovu přízeň? Je tím do krajnosti zkrušen. Nevedlo se mu nakonec dříve dobře právě jen proto, že se mu Boží přízeň vyplácela? – doráží na Hospodina pokušitel, satan.
Nejvíce je Jób zasažen tím, jak se na jeho bídu dívají nejbližší přátelé. Jsou zdrceni. Pak však začnou hledat, jak si své trápení Jób sám přivodil. V krajní osamocenosti blízko smrti klade Jób Hospodinu vyčítavé otázky. Dožaduje se vysvětlení, proč trpí až k smrti. Po strhující výměně argumentů Hospodin nakonec Jóbovi předvádí nepostižitelnost svého stvořitelského díla.
Jób poznává svou lidskou nepatrnost. Sklání se do prachu před tím, který mu daroval život. Ještě však není všeho konec. Co s Jóbovými přáteli? Takto promluví Hospodin,
(Jób 42,7–9)
Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal.
Je to k neuvěření. Jób, přáteli zavržený a zneuctěný, se má za ně modlitebně přimluvit? On má prosit za ty, kteří se postavili proti němu? Ano, to si přeje Hospodin. Jenže pozor! Nejprve oni sami musejí přijít za Jóbem s řádným obětním a kajícím ceremoniálem a prosit o přímluvu u Hospodina. Jinak neuniknou trestu. Taková je Boží výzva. Do krajnosti nás tlačí a prozkušuje.
To znamená počítat s tím, že se sami můžeme dostat do takové situace? Je to opravdu to, co po nás Hospodin požaduje? Myslím, že jsme přivedeni k jádru výzvy evangelií, totiž k odpuštění a odpouštění. Jen si poslechněme výzvu z Ježíšova Kázání na hoře, zkráceně: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují… (viz Mt 5,43–48)
Vraťme se ku čtení z proroka Izajáše. Prorok zmiňuje dvě mocnosti, které ohrožovaly Izrael, Asýrii a Egypt. S jejich agresivitou bylo třeba trvale počítat. A přeci prorok Izajáš vidí, jak se dostávají do přátelského svazku s Izraelem.
Co to znamená pro nás dnes? Nemáme chuť si namlouvat, že biblické děje s násilím jsou dobou dávno minulou a překonanou? A při tom právě v těchto dnech sledujeme Rusko, které napadlo Ukrajinu a teď s nekontrolovatelnou agresivitou zabíjí, drancuje a znásilňuje. A to se napadení mají přimlouvat za agresory? Za Rusko? Ano, mají!
Ovšem pozor! Je tu nezrušitelná podmínka. Agresoři sami musejí přijít za napadenými, za týranými, za vražděnými. A právě ty mají prosit o přímluvu u Strážce všeho života. To znamená prosit za odpuštění. K tomu nás vybízí kniha Jóbova. A potvrzuje to také slovo Ježíšovo.
Je vůbec možné takto uvažovat? Stalo se to snad někdy? Ano. Příkladem je Jižní Afrika. Po letech apartheidu (rasové segregace) byl násilný a nelidský režim bílých přiveden k lítosti a obratu. K tomu přispěli pokojní zastánci práv a svobod pro všechny: černé, bílé i barevné. Zvláště si připomínáme Nelsona Mandelu, vězněného po dlouhých dvacet sedm let. Po konci apartheidu byli provinilci, vrazi a násilníci, vyzváni, aby plně a veřejně přiznali své zločiny. Pak jim bylo odpuštěno. Při soudních jednáních se zúčastněné strany, oběti, pachatelé i předsedající soudní dvůr, dostávali do situací, kdy společně plakali nad tím, co vycházelo najevo. Tak byla Jižní Afrika vyvedena z řetězce odplat, násilí a nekončícího zla.
Můžeme si také připomenout, že se podobně, jistě tápavě a neurčitě, již po léta vyvíjí naše poválečné vyrovnávání s Němci. Obě strany touží po smíření, byť jen skrze své nejstatečnější a nejpokojnější.
Znovu připomenu závěrečnou prosbu Jóba za své přátele – nepřátele. Nejprve oni museli za Jóbem přijít. Pak se za ně Jób přimluvil. Takže Rusko, kterému vládne Putin společně s ostatními, má poprosit Ukrajinu o přímluvy, aby je Hospodin nezavrhl? Ano, vždyť se navíc deklaruje jako křesťanská země, která má mít předpoklady pro pochopení výzvy ku přijetí Boží milosti.
Jakáže to byla vize proroka Izajáše? Prorok viděl trojici Egypt, Asyrie a Izrael. A my máme snít s ním? Náš svazek by zahrnoval Rusko, Evropu a Ukrajinu? Připadá mi to jako naprostá pomatenost. Anebo ne? Ale kdo jiný nežli my se můžeme a máme podílet na Božím snu? Jen se začtěme do knihy Jóbovy, abychom rozpoznali, jakou moc má Hospodin i nad behemótem a livjátanem.
Modlitba: Dopusť, Bože mocný, ať selžou rakety, ať již nelétají smrtonosná letadla a drony, ať umlknou houfnice, tanky a střely, které nacházejí své oběti. Ať do vakua míří vakuové bomby a vniveč ať se obrací smrtící nenávist. A ukonči vše ostatní tak, jak to ty sám umíš, když nás k tomu donutíš tlakem své pravdy, porozumění a lásky. Amen.
červenec 2022
(Kniha o odpuštění v Jižní Africe: Brian Frost, Struggling to forgive)