Díky Martinu Férovi lze od počátku května 2021 nahlédnout do Knižnice studijních textů ČCE do deseti svazků Cesta církve (1945–1989). Na adrese https://cestacirkve.evangnet.cz/ si návštěvníci mohou vychutnat zajímavé dokumenty, např. Synod svému národu (1969 – CC IX). Provolání reaguje na okupaci Československa Sovětským svazem (Ruskem) a dalšími jeho satelity. Dokument vyzývá k dialogu mezi národy – okupovanými i okupujícími. Po smíření národů voláme i my dnes, prosíme-li při bohoslužbách Ducha svatého: „probuď svědomí otupené, sbližuje národy.“ (EZ-dodatek, č. 675) V studijní knižnici je dále možné se dozvědět, kolik českobratrských farářů bylo vězněných v období 1948–1989 z náboženských důvodů; jak evangelíci vstoupili do debaty o přípravě zákona o rodině na počátku „zlatých šedesátých“, v nichž byly věřící učitelky a učitelé nuceni ke slibu vyučovat v duchu komunistického, tedy ateistického světového názoru, anebo odejít ze školství; jistě zaujme vzpomínání, jak vznikal samizdatový zpěvník Nová píseň, který se stal základem pozdějšího zpěvníku Svítá, z něhož čerpá též nový Evangelický zpěvník (2021); lze zjistit, v čem je stálou inspirací filosof Ladislav Hejdánek; jaký podíl měla filosofka Božena Komárková na tvorbě synodních dokumentů a otevřených dopisů věřících; za co vděčíme nakladateli Františku Laichterovi; někoho překvapí, že Zásady Českobratrské církve evangelické (1968) se pro některé členy ČCE staly impulzem pro spolupráci na iniciativách Charty 77 a dalších církevních i necírkevních aktivitách, v nichž pokračují knižní nakladatelství (původně samizdatový) Eman, Kalich, Mlýn, časopis Protestant, někteří nemocniční, vězeňští, armádní kaplani a pracovnice a pracovníci Diakonie; v lidsko-právně- náboženské rovině pokračuje farář Mikuláš Vymětal jako pověřenec synodu pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené. Mimo to spolupracuje s rómskými, muslimskými, židovskými i sekulárními organizacemi. Stal se členem předsednictva Helsinského výboru, který byl v roce 1988 založen členy Charty 77.
Deset svazků Cesty církve obsahuje jen zlomek toho, co si zaslouží publikovat. Cílem autorů bylo zesílit hlas násilně umlčovaných a těch, kdo se nemohli bránit publikačně. Velmi málo je zmapována samizdatová činnost protestantských básníků, literátů, historiků, dětských psychologů, pedagogů a dalších. Zástupci mladší generace se snad budou na ledacos ptát, nejlépe svých farářek a farářů, a hlavně synodálů, kteří by se na některém z příštích synodů mohli zasadit o vznik komise pro vytváření dalších studijních textů. Cesta církve nebyla adresována jen pamětníkům, ale hlavně nastupující generaci, aby zjistila, zda jsme v uplynulých třiceti letech navázali v plné šíři na to, co probojovávaly předchozí generace.
Zdá se, že dnešní církvi schází komplexní pohled na spiritualitu a praktický život víry. Naši předchůdci se vzchopili k sepsání komplexního díla přetavením dosavadní vyznavačsko-spirituální tradice. 14. synod roku 1963 vyzval kolektiv autorů k sepsání Zásad ČCE a 15. synod již hotový dokument v únoru 1966 schválil. Příhodná doba pro vydání Zásad ČCE nastala po uvolnění komunistické cenzury v jarních měsících roku 1968.
Snad jsme stejně kreativní jako naši předchůdci a navážeme na dosavadní inspirující vyznání Jiřího Grubera či spiritualitu autorů Evangelického zpěvníku 2021, který vykazuje stopy promyšlené ekumenické teologie. Autoři navazují na spirituální a liturgickou rozmanitost, která se prosadila v průběhu 20. a 21. století. To také odpovídá nadkonfesní spiritualitě, kterou razil Jan Amos Komenský v Amsterodamském kancionálu (1659) či v teologickém spise Clamores Eliae – Výzvy Eliášovy. Podobně to chápali civilně interpretační teologové a písničkáři prorockého ražení (Nová píseň) v průběhu druhé poloviny 20. století. Členové církve, v níž žiji i já, se nemusí stydět za přízvisko českobratrská, protože již díky Komenskému je v českobratrství zakódován nadkonfesní ekumenický rozměr.