Vítězný únor na Praze 11

Zdá se, že příběh výpovědi azylovému domu v Praze 11 (viz Protestant 10/08–2/09) nabral po nadějném vychýlení definitivně beznadějný směr. A navíc není ve svém osudu sám.

Demonstrace konaná 19. února před pražským magistrátem byla zaštítěna církevními i politickými osobnostmi, „kauza azyláč“ byla zařazena na program jako první bod, na podporu azylového domu vystoupil mj. ministr M. Kocáb, představitelé azylového domu a SOS-azyl. Primátor P. Bém se o propojení církevní a sociální práce na Donovalské vyjádřil jako o „geniu loci, jež je třeba uchovat“, zástupcům o. s. Společnou cestou však s emotivní naléhavostí vytkl, že údajně řeší problém až na poslední chvíli. Starostové vesměs obhajovali právo nenechat si do „své“ městské části zastupitelstvem zasahovat. Usnesení zastupitelstva uložilo radnímu J. Janečkovi do 31. 3. 2009 „předložit návrh na zachování azylového domu pro matky a rodiny s dětmi provozovaného o. s. Společnou cestou Donovalská 1862, Praha 11.“

Zavřeno nezavřeno

Toto jednání sice vzbudilo naděje na zásadní obrat v celé kauze, nicméně vystřízlivění přišlo v den se symptomatickým datem 25. února. I když šlo o únor ’09, pro představitele o. s. Společnou cestou měl příchuť svého slavnějšího předchůdce. Společně s farářem sboru M. Šourkem je pozval místostarosta Prahy 11, aby jim sdělil, že Rada MČ Praha 11 smlouvu s o. s. Společnou cestou neprodlouží, a dal zcela jasně najevo, že usnesení celopražského zastupitelstva z 19. 2. nepovažuje za takovou skutečnost, která by měnila důvody výpovědi. Vyklizení a předání objektu očekává k 2. 3. 2009.

Sdružení požádalo obratem o osobní zásah primátora a na schůzce 26. 2. došlo za přítomnosti radního Janečka na magistrátu k dohodě, podle níž měly být v dosavadním azylovém domě zajištěny tři byty pro služby Azylového domu, pražský magistrát nahradí ztracenou kapacitu bytových jednotek pro provoz azylového domu pronajmutím roztroušených bytových jednotek a o. s. Společnou cestou může ve stávající budově požádat o potřebné zázemí pro svou činnost.

Realita je chmurnější. Jak sdělil 17. března farář M. Šourek, azylový dům je v podstatě zavřený. 2. března byl předán firmě, spravující majetek Prahy 11. V domě bydlí jedna maminka s dětmi. Prostory bývalé kanceláře jsou ještě přístupné, kancelář sama z větší části odstěhována. Naplno funguje jen občanská poradna, která se přestěhovala k sousedům do evangelického sborového domu.

Radní Janeček nabízí zhruba dvacet bytů na různých místech Prahy. Bez schválení příslušnou městskou částí či zastupitelstvem nemá takový návrh větší váhu, než Janečkovo vyjádření z 25. 2., že „domu prodloužíme smlouvu do června a v budově zůstane jeho vedení, aby mohlo sdružení fungovat“ (pražská MF Dnes). A především neodpovídá potřebám práce s azylovými klienty. Takto „rozptýlená“ péče je možná myslitelná až po té, co se klienti v azylovém zařízení postavili na vlastní nohy, a navíc vyžaduje větší počet terénních asistentů, které je potřeba zaplatit. Přesto o decentralizované službě představitelé sdružení uvažují. Aspoň formálně se podařilo prodloužit smlouvu v Donovalské do konce března, jinak by k 15. 3. zanikla registrace na poskytování služeb azylu.

Přestavba za deset

K nepříliš zmiňovaným, ale důležitým souvislostem případu patří růst akciových společností, které si v Praze zřizují právě jednotlivé městské části. Praha 11 jich zřídila zdaleka nejvíce, patří mezi ně např. Jihoměstská majetková, Jihoměstská parkovací, Vodní svět Jižní Město a v neposlední řadě Jihoměstská sociální. Že ve správních orgánech najdete jména vícero radních, jaksi patří k věci. Akciovky hospodaří s majetkem obce, ale za méně průhledných podmínek. Např. nejsou povinny zveřejňovat průběžně své hospodaření. Jihoměstská sociální a. s. (zaregistrovaná těsně před výpovědí, 22. 9. 2008) má přitom přebírat sociální služby na Jižním městě. Podle Karla Berky (Občané za svá práva v Praze) vyčlenila už na rekonstrukci Donovalské deset milionů korun.

Sedlčany, další azyl na řadě?

Mimo pozornost médií a bez větší solidarity probíhá zatím vyvlastnění objektu dalšího azylového domu, a to v Sedlčanech. Azylový dům Svaté rodiny pro matky s dětmi tu provozuje občanské sdružení Křesťanský spolek Sedlčanska ve vile, kterou v r. 1969 věnoval zdejší římskokatolické farnosti pozdější kardinál Tomášek. Dar tehdy výslovně určil na sociální práci. Za komunistů ho užívala církev jako faru, ale poté, co byla vrácena původní fara na náměstí, tu byl zřízen azylový dům pro matky s dětmi. Nejprve ho provozovala Charita, od r. 2004 práci převzal právě Křesťanský spolek. V současné době vilu obývá sedm matek a třináct dětí. Sedlčanští azylu několikrát účinně přispěli v rámci „tříkrálové sbírky“.

Vlastnická práva k domu ovšem napadlo Pražské arcibiskupství. V r. 2008 sem byl na půl roku poslán duchovní správce, který jako představitel farnosti podepsal tzv. „souhlasné prohlášení“, podle nějž byl objekt na sedlčanskou farnost zapsán omylem. Na jeho základě napadlo arcibiskupství smlouvu o pronájmu (do r. 2014) a dalo azylovému domu výpověď. Spor řeší v současné době příbramský soud. Sedlčanský azylový dům nemá za sebou podobné zázemí, jaké pro o. s. Společnou cestou představuje např. sdružení SOS-azyl, a jeho ředitel svůj boj zatím bojuje sám.