100 nás dnes v kostele není, rodiny jsou na Blažkově, takže nemusíme mít roušky. I na kávě po bohoslužbách je nás méně a o to více je klidu a prostoru na vážnější rozhovor. Rozhodnu se přisednout si ke skupince seniorů. Strýc Ladislav Hájek právě říká, jak za II. světové války byly služby Boží v Blahoslavově domě v Brně omezeny pouze na 200 účastníků, konávaly se tedy v neděli dvoje za sebou. Věta odstartovala vzpomínání na válečná léta. Pan farář Ctirad Novák naváže vyprávěním, že byli lidé během války tak vyhladovělí, že během každých bohoslužeb někdo omdlel. Mládež měla rozdělené služby, pohotově tiše vynášela omdlelé z kostela do přilehlého sálku, kde jim poskytovala první pomoc. Mladí pak od roku 1944, označení „protileteckou“ páskou na rukávě, měli na starost případnou evakuaci do „krytu“ – sklepů pod Blahoslaváčkem. Láďa Hájek si vzpomíná na nácvik evakuace, Radek Novák to zažil „naostro“ při náletu. Když ve vídeňském rozhlase začala kukat kukačka, bylo to znamení, do deseti minut stahovali nacisté německou válečnou vlajku s hákovým křížem ze žerdi věže Špilberku, kde měli své sídlo, a vzápětí se rozeřvaly sirény. Jednou takto brněnští evangelíci spěchali do krytu i během nedělních bohoslužeb. Radek Novák dodává, že coby chlapec spíše prožíval napínavost situace a ve škole, zvláště před písemkou, slyšeli sirény téměř rádi. Na rozdíl od evangelických budov v Pellicově ulici Blahoslavův dům bombardováním naštěstí poškozen nebyl.
Přidává se Ester Marková, že si do krytu nosila vodu v plechové konvičce. Manželé Jarek a Ester Markovi se ve vzpomínkách vzájemně doplňují a opravují, jsou již naším posledním párem této generace. Dvakrát přišli nacisté do Blahoslavova domu a pokoušeli se ho zabrat na lazaret. Dobře německy mluvící rozvážný farář Viktor Hájek situaci ustál a Blahoslavák uhájil. Němci se prý divili, že je zde kostel. Můj tatínek Jaromír Procházka mi vyprávěl, jak přízemí domu měl pronajaté krejčí, který vystavoval ve výloze figurínu s nacistickou uniformou. Jak to bylo pokořující chodit kolem do kostela.
Slova se opět ujme Ester. Vzpomíná na konec války, kdy bydlela s rodiči v Brně na Břenkově ulici č. 14. Jejich domácí paní Maria Weber, Němka, katolička, zůstala sama se třemi dětmi, když její muž ve válce padl. Nejstarší dcerka Eva měla 12 let stejně jako Esterka, s českou holčičkou si ale nehrála, jen s německými. Když se na ulici vyhlašoval příkaz k odsunu Němců, rozběhla se Esterčina maminka za paní domácí a zastihla ji právě ve chvíli, kdy si dotyčná chtěla pustit plyn a ukončit tak sobě i dětem život. Maminka ji přiměla kleknout na kolena se slovy, že Bůh je otcem vdov a sirotků. Obě se pak vkleče modlily, aby Weberovi cestu zvládli a ve zdraví došli. Soused z č. 16, český lékař Šňupárek, evangelík z husovického sboru, následně dobrovolně transport doprovázel se svou sanitkou, pomáhal, jak se dalo, nakládal nemohoucí a prý snad i vyprosil přestávku v Pohořelicích. Weberovi došli v pořádku a v době uvolnění z komunistického sevření roku 1968 přijela paní do Brna své dceři ukázat, kde bydleli a kdo jí zachránil život. Přijely bez výčitek, hořkosti či nároků. S Esteřinou maminkou si dopisovaly až do její smrti roku 1977.
Roku 1946 se tehdy třináctiletá Esterka dostala na čtyři měsíce do Švýcarska. Tamní evangelická církev spolu s mezinárodním Červeným křížem pořádala pomoc dětem postiženým válkou. Jely nejhubenější děti z Blahoslavova domu i Husovic, ale i mimo církev, podmínkou byl i dobrý školní prospěch. Péčí jedné evangelické rodiny a švýcarskou čokoládou přibrala Esterka 10 kg. Naučila se též na Bodamském jezeře veslovat.
Vyprávění u kafe se tentokrát natáhlo. Pohnuti statečností předků přestáváme opakovat obavy z koronaviru a starouškové na chvíli zapomněli na bolest ze ztráty svých nejbližších. Vyčítám si, že se jich neptám častěji. Evangelické muzeum, které nám stále chybí, by mělo zachraňovat nejen ohrožené hodnotné předměty, ale i ohrožené vzpomínky, na které se třeba už nestačíme zeptat. Jsou naším bohatstvím. A staří lidé jsou bohatstvím naší církve. Dávno již vědí, jak je společenství vrstevníků v kostele cenné.
26. 7. 2020