Mezi díla 20. století, která si podmaňují stále nové čtenáře, patří i knihy J. R. R. Tolkiena, zejména jeho trilogie Pán prstenů. Když se na počátku 90. let dostala v překladu Stanislavy Pošustové na pulty českých knihkupectví, uchvátila zejména mladší generaci. Dodnes si vzpomínám, s jakým nadšením jsem hltal jednu stránku za druhou. Vedle postav z románů J. Foglara, J. Verna, K. Maye nebo Jamese F. Coopera se náhle vynořil Gandalf, Aragorn a Frodo a pohádky jako by na sebe navlékly dospělý kabát. Dobrodružná výprava hrdinů, odvaha a zbabělost, kouzla a boj dobra se zlem – to vše promlouvalo známým, a přece novým jazykem. Podruhé jsem narazil na Tolkienovo dílo na gymnáziu. Naše učitelka českého jazyka, která dokázala zasvěceně hovořit o klasické literatuře, na jedné hodině přiznala, že k Pánovi prstenů nepřistupovala s velkým očekáváním, ale její podezření se rozptýlilo – všechny tři svazky, Společenstvo prstenu, Dvě věže i Návrat krále obstály na výbornou. Potřetí jsem se s Tolkienovým dílem setkal nedávno díky monografii Pavla Hoška Sloužím tajnému ohni. Hošek poznatky, ke kterým dospěl pečlivým bádáním, dokáže předávat s lehkostí a natolik přístupně, že se četba jeho knih stává radostí. Výjimkou není ani tato útlá a přitom důkladná studie o duchovních zdrojích literární tvorby J. R. R. Tolkiena. Autor tu mapuje Tolkienův život i dílo a zkoumá, jakou roli v nich hrála spisovatelova katolická víra. Zasvěceně čtenáře uvádí do jemného přediva vztahů mezi Tolkienovými zážitky a jeho uměleckou tvorbou, například zkušenostmi z první světové války a bezútěšností Mrtvých močálů a Mordoru. Vrací se k otázkám, které jsou mu blízké, jako je role imaginace v lidském životě a proměňující moc příběhů. Zároveň mu Tolkienovo dílo umožňuje zkoumat silná náboženská témata, jako je lidská smrtelnost, stesk po zmizelém ráji, zlo, naděje, stvoření nebo vykoupení. Autor o těchto skutečnostech nepojednává izolovaně, ale zdařile je propojuje a poukazuje na jejich hlubší souvislosti. Když líčí pocit bezdomoví, který pokládá za příznačný pro člověka Tolkienova legendária, píše: „Stesk po dávném Ráji na úsvitu času se takto stává opodstatněním naděje znovunalezení Ráje v budoucnosti. Vzpomínka na ztracený Ráj se může stát proroctvím nalezení Ráje… za branou smrti. Tajemství smrti a smrtelnosti člověka, které je podle Tolkienových vlastních slov ústředním tématem jeho díla, je zároveň východiskem naděje: smrt lze při vší její tragičnosti chápat jako… cestu domů.“ Jedním z témat, kterými se Hošek zabývá, je katolická sakramentální imaginace. Chápe ji jako „určitý druh vnímavosti vůči Boží slávě, vyzařující ze stvoření“. V tomto nazírání neexistuje svět sám o sobě a pro sebe. Odráží se v něm Boží světlo či, řečeno čepovsky (v jehož díle jsou podobné silně zastoupeny), druhý domov. Jak Hošek podotýká, Tolkien byl hluboce dojat, když mu jeden ze čtenářů napsal, že svět Pána prstenů jakoby zalévá „světlo neviditelné lampy“, a další vyslovil v dopisu názor, že je prodchnut „svatostí“. To, že umělec tvoří vícevrstevnatější svět, než tuší, se autorovi knihy Sloužím tajnému ohni podařilo ukázat i poodhalením toho, jak tento britský spisovatel při své práci postupoval. Líčí jeho pochyby, důležitou roli přátel, v jejichž kruhu rodící se dílo předčítal, i dlouhé období literární nečinnosti. Pozoruhodná je skutečnost, že Tolkienovi dílo rostlo pod rukama, aniž měl pevnější plán postupu. Veden inspirací, dovršil některé ze svých knih a příběhů, zatímco jiné zůstaly torzem. V pozadí Tolkienovy tvorby se přitom skrývalo přesvědčení, že tvořivostí člověk, učiněný k Božímu obrazu, napodobuje samotného Stvořitele. Tyto i další teologické spojitosti Pavel Hošek posuzuje uvážlivě a své monografii tím prokazuje dobrou službu. Nesnaží se z Tolkienova díla učinit zašifrovaný křesťanský spis, ani je křesťanských konotací zbavit. Vydal se střízlivou, a proto přesvědčivější cestou.
Pavel Hošek, Sloužím tajnému ohni: Duchovní zdroje literární tvorby J. R. R. Tolkiena. CDK Brno 2020