Mt 20,1–16
Znáte to, spravedlivá odměna za práci – na to jsou lidé vždycky citliví. Práce může být naprosto nesmyslná a k ni-čemu a s nikým to nepohne, celé dílo může být ke zlému, může život ničit nebo jej zavádět na tu nejbanálnější a nejprázdnější rovinu konzumu a nikoho to nevzruší. Ale běda, když se člověku sáhne na peníze, když má na výplatní pásce o padesát korun méně nebo když má jeho kolega o padesát korun více. To pak člověk nezná bratra. Nic nevzbudilo tak živý zájem celé veřejnosti o práci parlamentu jako výše poslaneckých platů.
Z minulého období jsme si zvykli na to, že každý nějaký ten plat dostává, bez ohledu na užitečnost své práce. Teď se nám zdá každý rozdíl podezřelý. Když si někdo díky své aktivitě a pracovitosti přijde na velké peníze, hned v tom vidíme nějakou levotu a máme za to, že by se mu to mělo zatrhnout. To přece není žádná spravedlnost, když si jeden žije nad poměry, zatímco druhý si nemůže dovolit ani maso každý den nebo tu barevnou televizi.
Asi si na to budeme muset zvyknout, že odměna závisí na výkonu a platit se bude pouze práce užitečná a kvalitně odvedená. A tak to má být. – kniha Přísloví říká: „Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí“ (10,4) a na jiném místě: „Kdo obdělává půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou“ (28,19). Závislost odměny, zisku, úrody na pracovitosti tedy bible připomíná jako cosi přirozeného a samozřejmého.
A přece-a to je třeba slyšet právě dnes, kdy se k této přirozené závislosti vracíme – zní z bible ještě i něco jiného. „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář vyšel najmout dělníky na svou vinici.“ Atd. Bez ohledu na to, jak dlouho kdo pracoval, dostali nakonec všichni stejně. A ti, kteří na rozhodnutí hospodáře žehrají právě ve jménu závislosti odměny na výkonu, jsou jednoznačně odmítnuti.
Pravda, podobenství jistě není návodem pro mzdové účetní nebo ministra práce a sociálních věcí. Jedná se tu o království nebeské. „S královstvím nebeským je to tak…“, nikoli „se mzdovou politikou je to tak“.
Ale na druhé straně – kdo se v bibli jen trochu vyzná, to-mu je jasné, že je-li řeč o království nebeském, pak se ne-jedná o nějaké mimosvětské a nadpřirozené záležitosti, ale právě o pozemské vztahy, o životní zaměření, které se projevuje v každé, tedy i finanční a hospodářské oblasti života. A že právě k této oblasti chce Ježíš něco říct, na to ukazuje i souvislost, do níž je podobenství zařazeno. Předchází vyprávění o bohatém mladíkovi, kterému se daří zachovávat všechna přikázání – a úplně bezprostředně předchází oddíl o majetku, který začíná onou známou větou, že je snáze velbloudovi projít uchem jehly, než bohatému vejít do Božího království.
Podobně jako tato věta neříká, že do Božího království může člověk vejít jenom jako žebrák, ale upozorňuje na pokušení, jímž je pro člověka bohatství – tak také podobenství nemluví proti tomu, aby odměna závisela na výkonu a pracovitosti, ale ukazuje, jak naprosto vedle by byl ten, kdo by chtěl život ve vší rozmanitosti chápat pouze podle tohoto pravidla. To, co má svou platnost v ekonomice, není celou životní moudrostí a filosofií. Vedle by byl ten, kdo by pouze podle tohoto pravidla formoval své vztahy k ostatním, kdo by měřil hodnotu života podle výkonnosti, kdo by se na život a své bližní díval pouze optikou zásluh, komu by se ze života vytratila velkodušnost, štědrost a milosrdenství.
Takto okleštěně k životu přistupovat, znamená míjet samotný jeho základ, to nejpodstatnější a nejdůležitější. co připomíná například apoštol Pavel v dopise do Říma: „Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává“ (Ř 9,21) nebo v prvním dopise do Korintu: …„a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst“ (1K 3,7).
Na té základní rovině žijeme z darovaného. To, co náš život skutečně nese, na čem stojí, nejsou naše výkony, ale dobrota a láska, za nimiž stojí Bůh. I při veškeré naší píli a pracovitosti, při všem, co se nám skrze ně podaří dosáhnout, není radno zapomínat na to, k čemu došel již před mnoha staletími Kazatel, který si předsevzal, že propátrá a prozkoumá vše, co se děje pod nebem a který nakonec uzavírá: „A tak je tomu s každým člověkem – to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, JE DAR BOŽÍ.“ (Kaz 3,13).
Tam, kde máme co činit s darovaným, s láskou a dobrotou, tam je člověk naprosto vedle. začne-li se odvolávat na zásluhy. Jestliže se do takového odvolávání pustíme, může se nám stát, podobně jako reptajícímu dělníkovi z podobenství, že z veškerého našeho domáhání se spravedlnosti bude čouhat jen nepřejícnost a závist. Jako reptající nádenici se staví nikoli proti hospodáři vykořisťovateli, ale proti hospodáři lidumilovi, tak i nám se může stát, že budeme bojovat nikoli proti křivdě a bezpráví, ale proti Božímu milosrdenství a Boží dobrotě.
Nezůstaňme tedy za vraty s uraženou ješitnosti, neschopni vidět ve svém životě nic jiného než tíhu dne. vedro a dřinu, na které se nám život nahlíženy podle zásluh a výkonu zúží. Spolu se všemi obdarovanými sdílejme radost a vděčnost těch. kteří byli na poslední chvíli nalezení a štědře odměněni.
Amen