Tak se ptala Božena Komárková v roce 1946. Bilancovala válečnou zkušenost své generace, sama toho prožila během pětiletého vězněni víc než dost. V článku téhož názvu připomíná mnichovskou zradu, která byla předehrou dalších hrozivých události: „Chtěli jsme se biti za lidskou čest. Také naše věc byla věcí všeho lidstva, poněvadž byla věcí lidskosti. Svět nás vyzval položit zbraně, aby byl zachráněn mír. Učinili jsme tak s pocitem hanby za celý svět – a čekali jsme válku.“
Čemu nás naučí válka dnes? Možná, že v době, kdy se tato glosa dostane ke čtenářům, bude už po válce, alespoň Willy Brandt to tak vidí. Snad. Ale zatím se v Perském zálivu bojuje. Zkušenost malého národa přepadeného a zrazeného přinejmenším dvakrát (1938, 1968) se zúročila do postoje, který je vzdálený iniciátorům mírových hnuti velkých národů. Z tohoto hlediska je pochopitelný i dopis „Protestanté protestantům“ (Lidové noviny 22. 12. 1990), který varuje před falešným mírem. Autoři neburcují k tzv. spravedlivé válce. Spravedlivá válka je stejný protimluv jako milosrdná lež (jak často se bez uzardění vysloví třeba nemocnému!) Nejsme čistí, abychom měli jakýkoli teoretický či rádoby zbožný důvod spravedlivou válku vyhlásit. Přitakání válce je spíše zoufalé gesto, vědomé si velkých nebezpečí a možných katastrof.
Válka v Perském zálivu má jen jednu kladnou stránku – postupně prozrazuje slabiny, viny a zrady předcházejícího míru. Přestože smrt v podobě války se nám zdá nejnápadnější a nejděsivější, stejné jako na přepadení Litvy se tu ukazuje, že smrt se do našeho světa vkrádala a vkrádá v mnoha jiných podobách, především v podobě zahnívajícího míru, který se rozhostil v Asii a Evropě mezi dvěma válkami světovými a tou nynější. Někteří na tom míru vydělali hodně peněz, jiní zahynuli. Alexander Solženicyn ukázal, že postižených v tomto míru bylo daleko víc než za obou světových válek. A přece se nám morové řádění zahnívajícího míru zdaleka nezdálo tak hrozivé jako válka.
Optika našeho viděni je pokroucená. Snad nás tedy válka naučí vidět předcházející mír v pravém světle, snad budeme více uvažovat o budoucím dialogu nejen s islámem, ale se všemi, kteří byli naším mírem, naší relativní prosperitou postiženi.
15. 2. 1991