Do 4. dubna lze v Císařské konírně Pražského hradu zhlédnout výstavu Umění české reformace (1480–1620). Jsou zde vystavena jedinečná umělecká díla: sochy, malované oltářní desky, iluminované rukopisy, Klaudiánova mapa Čech, Jenský kodex, Litoměřický graduál s vyobrazením mistra Jana Husa, práce B. Sprangera z rudolfínské doby, několik tisků a literek z bratrské kralické tiskárny a nejnovější nálezy z roku 2006 na půdě bratrského kostela v Mladé Boleslavi. Výstava dle svých autorů (Kateřina Horníčková, Michal Šroněk) vyvrací mylné názory na negativní vztah protestantů k umění. Zachovalo se poměrně dost skvělých artefaktů, ač mnohé byly zničeny protireformačním ikonoklasmem 17. a 18. století.
Biskup Vojtěch stojí vedle mistra Jana Husa s kacířskou korunou. Zřejmě je autor považoval za mučedníky pro podobnou věc. Jistě zaujme socha Krista vytvořená podle grafiky Albrechta Dürera; užité umění v podobě kachle s kalichem adorovaným anděly; didaktický obraz Lucase Cranacha, který vyučuje porozumění biblické zvěsti, proto nese název „Zákon a milost“. Tak tehdy interpretovali biblické knihy: Starý zákon – zákon, Nový zákon – milost. Překvapí skvostně ilustrované graduály, které používala literátská
bratrstva. Některé písně z těchto graduálů zpívají evangelíci dodnes při svých bohoslužbách. Autoři upozorňují, že s utrakvistickým (reformačním) uměním začíná nový přístup k obrazům, který je vlastní téměř všem novověkým lidem. Obrazy ztrácejí magický rozměr. Nejsou již zapojeny do magie uctívání. Obrazy opět získávají didaktický rozměr, jak to znal již starověk. A navíc plní funkci dekorativní, memoriální a reprezentativní. To je zřejmé u obrazů, které nám představují měšťanskou rodinu z Chrudimi. V tomto ohledu máme před sebou již umění novodobé ve svém výrazu i užitku. Je moderní, sekulární v dobrém slova smyslu.
Výstava nám připomíná, že pozemský svět má svou důstojnost, jak o tom svědčí biblické svědectví. Novověk s reformací má kořeny v biblicky odkouzleném přístupu ke skutečnosti. Svědčí o tom teologie valdenských i husitů, Martina Luthera i Jana Kalvína, Jana Amose Komenského i amerických otců poutníků. Odkouzlení obrazů je toho také jedním z příkladů. Novověk nezahájili až Descartes s Newtonem, nebo dokonce vicekrál a obchodník Kryštof Kolumbus. Zbožnými lidmi dobře odkouzlený svět se rodí v hluboce širokém nábožensko-kulturním záběru. Výstava je toho dobrým svědectvím.
Umění české reformace. Císařská konírna Pražského hradu. Výstava potrvá do 4. 4. 2010