Balabán a ženy, to se rýmuje. Už mnohokrát se osvědčilo, že Milan Balabán byl obdarován vzácným a nečastým darem. V tématech, kterým se jiní autoři buď vyhýbají, nebo se jich zmocňují s alibistickou opatrností a chudokrevností, jeho texty svítí svěžestí, sálá z nich rošťácká radost z nekorektnosti, jsou v plném slova smyslu šťavnaté a vzrušující. Stejné nakažlivé překvapení a potěšení, jaké dokáže autor distribuovat posluchačům svých přednášek, je ukryto také v jeho prozatím poslední knize Jímavé portréty biblických žen, kterou v uplynulém roce vydal Kalich.
Přiléhavě k obsahu je tato monografie uspořádána jako postupně se rozvíjející vějíř. V úvodních kapitolách je sledována ženská stopa v širokém kontextu starověkých kultur a v dobovém společenství Izraele, aby byla posléze rozkreslena do větší podrobnosti v „typologii“ žen Písma a dále ilustrována v sérii portrétů konkrétních ženských biblických postav. V určitém napětí k prvním větám knihy, ve kterých Balabán odmítá zvěcňování žen, se tak před námi otevírá jakýsi herbář biblických matek, milovnic, bojovnic a kněžek. Z každé stránky je ale zřejmé, že je to herbář vázaný bez chladného odstupu, s láskou a neobvyklou schopností empatie. Jeho barvy nejsou mrtvolně uvadlé a pokryté prachem. Jakkoli může a má být kniha vnímána jako odborný počin, nelze se při jejím čtení ubránit pocitu, že se vlastně setkáváme s dílem trans-teologickým. Jednotlivé věty k sobě přiléhají jako verše básní, útržky intimní milostné korespondence, poučená a poučná meditativní rozplétání ženských jmen. To všechno se kupodivu nerozpadá na nesourodou tříšť. Balabán je spisovatel, který dokáže jako málokdo oživit tradici chasidských učitelů a předliterárních vypravěčů. Nezdržuje se opakováním trivialit, nepoučuje čtenáře ani nenudí suchopárným vědeckým výkladem. Jímavé portréty tak poskytují dostatek prostoru pro různé čtenářské „strategie“. Lze je s užitkem číst jako studii biblickou, zároveň ale mnoho nabízejí i díky svému překvapivému jazyku a imaginaci. Právě to jsou Balabánovy nejsilnější trumfy, ve kterých nemá na současné teologické scéně konkurenci.
Bez doslovu či shrnujícího závěru kniha končí portrétem Júdit. V postupné konkretizaci by tady ovšem mohl následovat další logický krok. Rozvinutí vějíře směrem k naší vlastní současnosti – k ženám, které by se v herbáři biblických postav rozhodně nemusely cítit nepatřičně, a které nám při tom bylo dáno bezprostředněji potkat a prožít. Každého jistě napadnou trochu jiná jména, mně přicházely na mysl bojovnice jako Božena Komárková, Dana Němcová, Milena Šimsová a mnohé další. I díky Balabánově knize je možné v jejich konkrétních příbězích pozorovat opakování a pokračování příběhů Bible.
Na závěr se sluší doplnit také stručnou poznámku ke knize jako předmětu. Provedení vazby, zvolená grafická úprava i přebal, to vše je na poměry produkce nakladatelství Kalich velmi zdařile zpracováno. Ilustrace doplnila dvorní Balabánova výtvarnice Veronika Tydlitátová. Osvědčená kombinace opět zafungovala. Ilustrace jsou úsporné a přesto naléhavé. Jako výrazný motiv z nich vystupují hypnotizující ženské oči. Nezbývá než doufat, že se jimi nechá uhranout dostatek čtenářů. Nebudou litovat.
Milan Balabán – Jímavé portréty biblických žen, Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci.
Kalich 2009, ISBN 978-80-7017-122-6